Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

Jako redaktor herního časopisu dávám pravidelně v sázku celý svůj majetek i život, stejně jako životy všech mých příbuzných. Říká se tomu Non-disclosure agreement (zkráceně NDA) - smlouva, kterou když podepíšete, nesmíte za žádnou cenu prozradit jisté tajné informace (trochu více na Wiki). Naposledy jsem například podepisoval asi osm podobných dokumentů jen proto, abych se dostal k review kódu King Konga. Nevím přesně co by mne čekalo, kdybych se někde například ožral a vykřikoval na náměstí obsah alternativních zakončení (kdo mě zná ví, že něco takového není vůbec nepravděpodobné), což bylo konkrétně u King Konga jedno ze zapovězených tajemství. Po těch letech už smlouvy zpravidla jen rychle prolétnu a podškrábnu, ale zřejmě by měla druhá strana opravdu právo vyvraždit celou mojí rodinu a získat veškerý její majetek. Takže raději mlčím a usmívám se - jen bůh totiž ví, proč nás firmy zvou na nejrůznější prezentace, platí nezanedbatelné náklady a pak nás nechají podepsat dokument a nařizují že tohle a tamto bezpodmínečně nesmíme prozradit, takže pak můžeme fakticky zveřejnit jen informace, které už jsou dávno na internetu. Ba ne, vím to také, chtějí nás uplatit, ale psst!

U nás se mezi herními magazíny často vtipkuje o plánech Illusion Softworks. Je to takové vděčné téma. Každý tuší pár střípků, občas někdo něco málo i ví, ale nikdy toho není dost na to, abychom se dozvěděli o projektech IS vše. Protože ten, kdo to ví (například zaměstnanec nebo i nějaký privilegovaný redaktor), má podepsané NDA a raději si to nechá pro sebe. Při anonymitě internetu ale obdivuji, že dosud skutečně nic neprosáklo - zřejmě tam zkrátka všichni drží za jeden provaz. Jako hráče mne to samozřejmě štve, o nové Mafii bych se rád dozvěděl víc!

Osobně jsem v tomto případě NDA nepodepisoval a jsem tomu rád (mohl bych se totiž někde například ožrat a...). Ostatně, obejdeme se i bez smluvně vázaných informací! Podívejte se třeba na stránky amerického patentového úřadu a zadejte do vyhledávače heslo "Illusion Softworks" (včetně uvozovek) - najdete mj. názvy Moscow Rhapsody a Age of Battles, přičemž oba mají navíc zaregistrované domény na jistého brněnského právníka. Kdo ví, třeba nám někdo v komentářích prozradí víc...

A je to tady - první drb o příštím GTA! Má vyjít na konci příštího roku na PS3, má se jmenovat Grand Theft Auto: London a odehrávat se prý bude v roce 1997. Engine je údajně hotov, hra je zhruba na 60%. Pominu-li fakt, že už série GTA jednou v Londýně byla (GTA: London 1969) a že byly všechny novodobé díly GTA umístěny do smyšlených měst (které se skutečnými městy pouze výrazně inspirovaly), nezní to nesmyslně. Rád bych ale připomněl ony zprvu vcelku racionální zvěsti u předchozích dílů, které se později ukázaly být zcela mimo mísu. Můj typ? Londýn nebo New York.

Zajímavý údaj z rozhovoru v posledním čísle Edge (Mark Cale hovoří o comebacku System 3): "Naše hry se prodávaly výjimečně dobře, vedli jsme žebříčky prodejnosti a získali řadu ocenění. Tak například hry Last Ninja 1 na C64 se v Evropě prodalo přes 5,7 milionů kusů. Počítače bylo prodáno celkem 21 milionů, takže Last Ninju vlastnil každý čtvrtý majitel. Co do prodaných kusů to byla nejúspěšnější hra na C64 vůbec." Že byl Last Ninja nejprodávanější mne nepřekvapuje, ale téměř 6 milionů kusů? To je hodně slušné!

Viděli jste film 40 let panic? Je vynikající, ale je tam také jedna zajímavá "bota" - Cal a Dave hrají nový díl Mortal Kombat (PS2, Xbox nebo GC) se starým ovladačem pro Nintendo 64. Usmát se a mávnout rukou, řeknete si. Máte pravdu, ale podobně nesmyslných referencí na videohry je ve filmu poměrně dost, nemyslíte? Vzpomínám třeba na "multiplayerovou" verzi Final Fantasy 8 v Charlieho andílcích. A proč vždycky hráč před kamerou zuřivě buší do všech tlačítek jako by hrál Track & Field?

• Introversion (Uplink a Darwinia) zveřejnili první obrázek ze své třetí hry, Defcon (něco málo o hře na Wikipedii). RTS volně inspirovaná slavným filmem War Games, hodně zaměřená na multiplayer. Hodně slibné!
• Po dlouhé době zase slušné remaky - Sir Fred je stařičká akční adventure ve stylu Dizzyho. PC verze je dařilá a sympatická, obtížnost ale tradičně šílená, takže jsem moc nepochodil. To Exolon DX od Retrospecu vypadá (a hraje se) mnohem lépe! Zkuste.
• Dost bych se divil, kdyby to Nintendo dříve či později nezastavilo, ale ve vývoji je docela zajímavý mod pro Half-Life 2, remake Goldeneye, skvělé FPS z N64. Venku už je překvapivě kvalitní hratelná alpha verze!

Dan Vávra se v minulém Levelu trochu cynicky, ale v zásadě trefně opřel do redaktorů herních časopisů. Doslova napsal: ?...nemůžou psát jen tak, co se jim zlíbí, ale musí řešit, jestli se to, co napíšou, bude líbit čtenářům.? Dobře tak pojmenoval jednu z našich bolístek. Píšeme pro lidi, kteří sice chtějí znát náš názor, ale zpravidla se chtějí jen utvrdit v tom, že je stejný jako ten jejich a že sami mají pravdu. Nechtějí, abychom z nich dělali voly a říkali jim, že je něco úplně jinak, než si dva roky mysleli. Názor by neměl by být příliš kontroverzní, ale zároveň ani zcela předvídatelný. Zkrátka něco mezi. Jenže tak či onak se často nevyhnutně dostáváte do docela schizofrenních situací ? třeba při čtení ohlasů, kdy vám dva čtenáři napíšou, že kvůli stejné recenzi odhlašují předplatné a přestávají váš časopis číst. Jeden protože jste hru nelítostně zkritizovali, druhý protože jste jí naopak trestuhodně přehodnotili a nevzali dostatečným způsobem v potaz její chyby. Všem se nezavděčíte a nakonec je tak lepší napsat prostě pravdu.

Dan pak na novinářích nenechal nit suchou, i když svou úvahu férově zakončil výstřelem do vlastních řad. Vztah redakce s výrobcem a vydavatelem s tím vším docela souvisí ? časopis totiž doprovází celou tvorbu hry od jejího ohlášení (novinka) přes vývoj (preview) až po dokončení (recenze). Časopis sám si tvoří své hrdiny a poražené, zpravidla na poměrně vratkých základech (dodané oficiální informace, obrázky, rozhovory...). Nedělá to ale jen pro vydavatele hry, to by bylo naivní. Dělá to hlavně pro sebe. Čím větší sláva kolem hry, tím větší sláva kolem dalšího čísla, kde se objeví rozsáhlé preview s velkým rozhovorem. A pak ještě větší sláva kolem exkluzivní recenze. Ne nadarmo ti nejobratnější PR manažeři rozhodují o exkluzivitách třeba rok dopředu. Vědí, že si bude časopis celý rok nahrávat na závěrečnou smeč. Není to nepodobné bulvárním médiím, kterým jsou slavní lidé zcela ukradení. Dělají to kvůli sobě! Naše (ne)výhoda (záleží na úhlu pohledu) je v tom, že nedokážeme vytvořit celebritu přes noc a z vody. Ony jsou ty základy totiž zase dost pevné na to, aby se nakonec poznalo, odkud vítr vane...viz třeba kauza Driv3rgate (úplně první příspěvek na mém blogu).

Vidím, že jsem se nechal trochu unést. Abych to shrnul ? není snad věci, která mne na herních časopisech štve více než preview a konkrétně fakt, že jsou téměř bez výjimky pozitivní. Vývojáři mnohdy slibují nemožné, ale novináři to velmi rádi předají dál, bez jakéhokoliv komentáře. Nevidím důvod, proč by i preview nemohly obsahovat určité objektivní hodnocení, názor a kritiku (pokud možno neopatřenou dodatkem ?věříme, že na tom ještě vývojáři patřičně zapracují?, obzvláště u takových her, které vyjdou za další měsíc). Koneckonců to není reklamní stránka.

Japonská videoherní kultura je pro "seriózní" hráče čím dál atraktivnější a i u nás stále stoupá počet lidí, kteří jejím specifikům přišli na chuť a neúnavně "konzumují" unikátní japonské hry (ne že by jich nebylo dost už od dob PCčkových her Knight of Xentar nebo Princess Maker 2 - ale o nich to tentokrát nebude). Je to úžasná země a zdaleka nejen pokud jde o videohry (v této souvislosti doporučuji vynikající blog Ztracen v Japonsku, deník dlouhé návštěvy v Japonsku s obrovským množstvích fantastických postřehů - číst od začátku, nejzajímavější je stará část z let 2002 až 2003).

Právě videohry jsou ale námětem mého dalšího článku. Toto starší téma ze SCORE nezachází příliš do hloubky, je záměrně trochu bulvární (viz název) a už asi i trochu neaktuální, snad to ale nebude vadit. Jako vždy ho najdete v sekci Články, přímý link je pak tady (komentáře jsou povoleny až přímo u něj).

Když už jsem tu včera zmínil SimCity, musím se vrátit k jen pár dní starému ohášení hry The Tower SP. Neznám přesně genezi hry SimTower, ale myslím že nevznikla v "laboratořích" Maxisu, ale v kuchyni japonského designéra Yoot Saita, který je také autorem slavné experimentální hry Seaman pro Dreamcast (zde čtěte jeden z řady zajímavých rozhovorů na internetu). Saito později vytvořil vynikající vylepšené pokračování (najdete ke stažení na The Underdogs!) a nyní tedy pod hlavičkou studia Vivarium chystá verzi pro Game Boy, která v březnu vyjde i v Americe v režii Segy. Prozatím jsou k vidění alespoň japonské oficiální stránky (doporučuji k shlédnutí promo video), tady pak najdete výcuc z americké tiskovky plus pár screenshotů.

Proč tolik povyku? Vedle SimCity je právě SimTower mojí nejoblíbenější hrou Sim série. Nebyl přehnaně složitý a byl orientovaný na byznys. Navíc na rozdíl od SimCity spíše z mikroekonomického hlediska, což mi vyhovovalo. Určitě nebudu sám, kdo se pozastaví nad platformou - stylus a dva displeje DS by byly pro tento typ hry vhodnější (koneckonců existuje i kvalitní PDA verze), ale to se přece říkalo i u RebelStar a ten se nakonec ovládá výborně. Takže pokud jde o mne, na The Tower SP se hodně těším! Ostatně, vůbec bych se nezlobil i za pokračování nebo alespoň nějaký indie remake na PC.

Konečně jsem si našel čas na prostudování informací o čtvrtém dílu Metal Gear Solidu - třeba na vynikající české fanouškovské stránce metalgearsolid.cz (pravidené novinky, scany, odkazy...), potažmo v rozhovoru v Game Informeru a jinde. Jsem sám, komu ta premisa války a dvou znepřátelených stran, mezi kterými bude Snake dle libosti přebíhat (tak trochu ve stylu gangů v GTA2) připadá geniální? Jsem sám, komu připadá, že bude hra díky stárnoucímu Snakovi (má snad být klon, jehož genetické hodiny tikají rychleji - stárnutí bude možné zvrátit speciálním sérem) ještě mnohem napínavější? No a o funkční ovladatelné "technologii" Metal Gear ani nemluvě. Pokud tohle bude pravda...

Milý Ježíšku, už máš asi fofr, ale kdybys to přeci stíhal - přál bych si tenhle hrací automat Mario Kart Arcade GP. Je pro dva a přijde tě na zhruba 450 tisíc. Zadarmo! Proti GameCube verzi tam jsou desítky nových tratí a předmětů - sice je to jenom pro dva, ale kdo ví, třeba pak přikoupím ještě jeden. Neboj, do obýváku ho už nějak nacpu!

SimCity znáte, ne? Původní díl z roku 1989 si nyní můžete díky Electronic Arts zahrát i ve svém browseru (tedy přesněji řečeno v Internet Exploreru) na stránce Classic Live. Je nutná registrace na serveru Maxisu, chvíli se to bude nahrávat a pár minut vám bude trvat, než se zorientujete, ale stojí to za to - pro web byla hra adekvátně upravena a dokonce tu jde i ukládat! Jsem vážně jediný, kdo má nejlepší vzpomínky právě na tenhle první díl? Mimochodem, víte, že existovala i verze pro ZX Spectrum? A vynikající?

- Co se stane když posadíte dva lidi, kteří znají v New Yorku každý roh, ale nemají ani nejmenší zkušenosti s hrami, ke hře, která toto město podle tvůrců věrně zpracovává?

- Videohry opět v Daily Show! Tentokrát se stal předmětem zesměšnění Xbox 360. Stahujte krátké video! Ze stejného soudku: po vzoru všeobecného satirického webu The Onion chce herními "zprávami" bodovat The Game Rag.

- Na webu Edge funguje vyhledávání hodnocení her ve všech více než 150 číslech tohoto prestižního časopisu. Do zemdlení tedy zadávejte názvy svých her a zjistěte jak se líbily redakci, ve které už 7 znamená velmi slušnou hru.

- Ve Velké Británii se válčí s cenami her, po Activisionu se přidali i v EA. K naší smůle se zatím vše odehrává jen na ulicích a weby stále nabízí víceméně běžné ceny. Povšimněte si prosím i čísla novinky v URL.

- Zajímavý článek o vývoji indie her od člověka nejpovolanějšího - James Gwertzman se v nejúspěšnějším indie studiu PopCap stará o byznys. Jen škoda, že se nepodělil o nějaká "čísla", osobně jsem přesvědčen, že Zuma a Bejeweled musejí svým autorů vydělávat miliony!

- Allard a Hirai (vysoce postavení zástupci Microsoftu a Sony) ve velkém rozhovoru o "next generation" konzolích. Zajímavý je především prvně jmenovaný, rozhovor totiž původně vyšel v Oficiálním PlayStation 2 Magazínu.

- Co se stane, když postavíte šílence do Virtua Fightera před EyeToy s hrou Sega Superstars (kde je jednou z 12 her právě bojovková minihra)? Tohle! A navrch ze stejného soudku ještě úctyhodná nahrávka jednoho japonského arkádového "pianisty".

Nejvyšší čas na další vzpomínku! Před pár dny jsem doma dělal po letech velký úklid a došlo i na dlouhou řadu krabic s originálkami - tentokrát jsem to ovšem vzal z gruntu a nespokojil se s odstraněním silného nánosu prachu. Jednou to zkrátka přijít muselo. Místo na všechny to rozměrné boxy prostě nemám (díkybohu za nové obaly velikostí DVD), a tak jsem z nich (až na pár velmi cenných nebo pro mne jinak důležitých výjimek) se slzami v očích vykuchal CD a obalů se nekompromisně zbavil. Materiálu do téhle rubriky tam je samozřejmě habaděj, pro tentokrát jsem nicméně vybral vynikající dvojici her Crusader. Připomínám, že koncept série "Retro poklad" je postaven na vzpomínkách na skvělé, ale méně známé a pozapomenuté hry. Uznávám, že No Remorse a No Regret do téhle kategorie tak docela nepatří. Z mého dosavadního výběru je jasně nejproslulejší, ale snad se shodneme, že byl nedoceněný a zdaleka nedosahuje slávy, kterou by si zasloužil.

Vydán byl před deseti lety v září 1995, tedy v době, když už jsme si plnými douškami užívali FPS her. Právě v tomto roce vyšel mj. Descent, Terminator: Future Shock nebo Dark Forces, necelý rok pak zbýval do dokončení her Duke Nukem 3D a Quake. Snad právě proto se na Crusadera tak rychle zapomenulo, ale pro mne (poblázněného Doomem, samozřejmě) tehdy znamenal učiněné zjevení. Bodoval v první řadě špičkovým příběhem, kterému hodně pomáhala komunikace jakýmsi video mailem - tady si asi všichni vzpomeneme na hrané FMV sekvence. Herecky možná mizerné, ale atmosféra se díky nim dala ze hry ždímat! Hratelnost měla do revoluce daleko, ale byla výborně vyladěná a v každé misi jste vedle nepřetržité brutální destrukce všech a všeho řešili vcelku rozmanité úkoly (vzpomínám například na všudypřítomné hlídací roboty, které bylo možné z terminálů ovládat). Zapomenout nesmím ani na vynikající isometrickou grafiku, kterou poháněl engine z Ultimy VIII. Origin Systems tehdy zkrátka byli ve špičkové formě - vůbec nevadilo, že druhý díl nepřinesl nic nového a naopak všichni litovali, že nebyla podle původního plánu dokončena trilogie (třetí díl se měl jmenovat No Mercy). Občas se o pokračování i dnes zaspekuluje (stejně jako se před pár lety vynořila zpráva o uvažovaném zfilmování), ale to už je asi jen zbožné přání věrných fanoušků. Nezbývá tedy než oprášit originální hry a pustit je v DOSBoxu. Ještě jsem to nezkoušel, ale mezi svátky to mám v plánu - prý to jde, byť s problémy. Jinak nezbyde než sehnat vzácnou PlayStation verzi!

Další linky - vzpomínka na Bonuswebu (už z roku 1999!), tradičně kvalitní záznam na Wikipedii, amatérská adventure Crusader: No Hope vyvíjená na motivy série, projekt Pentagram, který ma za cíl zprovoznit na moderních OS Ultimu VIII s řadou nových funkcí (do budoucna je v plánu také podpora obou Crusaderů) a nakonec to nejlepší - geniální kolekce hudby z No Remorse (3 MB, formát MOD - jedna perla vedle druhé).

Jmenuje se Lindbergh a na trh by se měl dostat podle všeho už v dubnu! Vrací se tedy Sega do segmentu domácích herních konzolí? Bohužel nikoliv, Lindbergh je pouze nový automatový standard, na kterém poběží mj. House of the Dead 4, After Burner Climax, Virtua Fighter 5 a Power Smash 3 známý v Evropě jako Virtua Tennis 3. Předchozí díly této arkádové tenisové simulace byly jedněmi z posledních coin-opů, které mne bavily (na Dreamcastu, PS2 i PC mimochodem vyšly vynikající konverze), a tak se na trojku hodně těším. Další obrázky (ve velkém rozlišení) najdete tady - automaty příští generace zkrátka klepou na dveře! Podle prvních zpráv je animace neskutečná a 3D modely úchvatné. A hra? No, myslím, že ta může klidně zůstat stejná jako dříve...