Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

Bohužel jsem se ke komentáři středečního oznámení PlayStation 4 pro zaneprázdnění a nemoc dostal až teď, s týdenním zpožděním, ale odstup se v tomto případě docela hodil. V první chvíli jsem byl dost rozčarovaný, nicméně postupem času jsem některé věci dokázal ocenit a minimálně ideologicky teď hodnotím prezentaci jako vydařenou. Začít bych ale měl asi spíš tím, že se moje prognóza v podstatě naplnila ;-). Naplnila se v tom, že lidi byli nasraní. Je otázkou, zda kvůli svým nerealistickým očekáváním (jak jsem předpokládal), nebo kvůli neschopnosti Sony ukázat alespoň ten plastový obal PS4, se kterým by si očekávaný next-gen produkt fanoušci a zákazníci dokázali asociovat. Myslím, že to byla z pohledu marketingu chyba, ale ruku na srdce - co by to fakticky změnilo?

To zásadní, co podle mě na konferenci padlo, byla vize. Nikoliv konkrétní produkt, ale vize budoucnosti světa PlayStation, který nabídne sociální funkce zdokonalující herní zážitek (streamování, sociální sítě, "spectating" nástroje, predikce nákupů aj.) a především robustní cloudovou službu, která PlayStation 4 (ale i 3, 2 a 1) dostane na Vitu a vlastně i na jakýkoliv jiný displej včetně vašeho mobilního telefonu. Je to sebevědomá vize, ale nezapomínejme na to, že v ní snad až příliš často padalo spojení "it is our long-term goal" a že Sony historicky ne vždy splnila své sliby (osvěžte si paměť). Tím si ale nechci nechat zkazit sen o cloudové službě, která nabídne (ideálně v rámci předplatitelského modelu) kompletní archiv her z všech tří předchozích generací PlayStation. Dokážete si snad představit něco lepšího? Lze tohle vůbec nějak trumfnout? Jistě tu je pár velkých otazníků a mnozí si evidentně neuvědomují, že jim jejich zakoupené PS3 hry budou u next-genu k ničemu, ale celkově se mi tato vize zamlouvá (ač ne všechno sám využiju - sociální funkce budu z velké části ignorovat), zvláště s vědomím všeho pozitivního, co si o Gaikai pamatuju. Jen bych byl kvůli sobě i kvůli Sony rád, kdyby to byla vize roku 2014 a nikoliv vize roku 2017.

Hry? Nechci znít cynicky, ale začít nemastnou plošinovkou Knack možná nebylo úplně nejrozumější (Mark Cerny byl ale jinak fantastický a Cliff Bleszinski to na svém blogu popsal trefně: "He was like an American Molyneux last night with his ability to keep you hanging on every sincere word."). Z oznámení portu rok starého Diabla III si taky žíly trhat nebudu a Dave Cage už mi svým opakovaným poukazováním na technologii jako na brzdu uměleckého vyjadřování ve hrách leze na nervy - podmínky se postupem času zlepšují, ale někdo to zkrátka umí a někdo ne. Zrovna Cage to ostatně umí a dokázal to už před sedmi lety ve Fahrenheitu). Third-party hry jako Watch Dogs nebo Destiny mi tam připadaly poněkud nepatřičné (zahrajeme si je nejen u konkurence, ale také na současné generaci konzolí) a jinak to bylo tak půl napůl - Killzone: Shadowfall se líbilo, ale opravdové trumfy si Sony evidentně ještě nechává v rukávu. Z hlediska samotných her tak bylo asi nejdůležitější prozaické oznámení PC architektury a 8 GB RAM.

Co dál? Ovladač těžko komentovat, dokud ho nebudeme držet v ruce (ale jako jo), Move a kamera mě osobně vůbec nezajímají, další věci už po týdnu asi nemá cenu komentovat, i když třeba ta přístupnost a jednoduchá funkcionalita (suspend/resume během vteřinky, na něco takového si po třech letech života s tabletem zvyknete hodně rychle) u mě rozhodně body získaly. PlayStation Meeting tedy s odstupem hodnotím docela pozitivně. Bylo to hodně šťavnatých slibů, a to zatím stačilo. Brzy ale přijde chvíle, kdy bude Sony muset představit fakta. A s fakty říct i to hlavní - kolik za to bude chtít peněz. A pak, pak půjde opravdu do tuhého...

Zítra to přijde. Už ve středu budeme moci nahlédnout do budoucnosti herní branže a seznámíme se s dost možná poslední generací konzolí tak, jak je známe posledních 40 let. Tedy, samozřejmě stále existuje jistá šance, že Sony v New Yorku ve skutečnosti oznámí zlevnění PS3, nové barevné SKU, budgetovou řadu svých her a nějakou další úžasnou HD reedici z PS2, ale všeobecně se má za jisté, že to bude oznámení PlayStation 4. V posledních dnech a týdnech jsem si přečetl řadu úvah a zaručených zvěstí o tom, co Sony zítra oznámí. Co si o tom myslím?

Začnu trochu zeširoka. Kolega Homola na Kriplech zavzpomínal na časy první PlayStation: "Hry za dva a půl tisíce Kč, žádný velký hype, žádné znalosti. Prostě jste jen tak přišli do obchodu, vzali si třeba tamtoho Residenta nebo co a ona to byla zrovna pecka. Tahle zcela náhodná kápnutí na naprostou perlu byla kouzelná." Přiznejme si, trochu si tu ohýbáme realitu, ale v zásadě nadšeně souhlasím. Předinternetová doba měla své kouzlo, informace jsme získávali se zpožděním z časopisů (zaměřených spíše na současnost než na budoucnost), neocenitelná byla šeptanda a dojmy z okruhu přátel a známých. Informace jsou do jisté míry fajn, ale na světě, ve kterém ráno 1. března celý internet analyzuje únorové prodeje Wii U, není něco v pořádku. Dnes může být Pachterem kdokoliv si zamane, bohužel při tom ale často zapomíná na to, proč tyhle informace vůbec kdy začal číst. Na hraní.

Je vlastně docela jedno, co Sony zítra oznámí. Jisté je, že budou lidi nasraní. Amatérští Pachterové očekávají extrémně výhodnou cenu, špičkový syrový výkon, originální gimmick (a nemyslím ten displej na gamepadu, něco dosud neslýchaného!), levný a spolehlivý cloud gaming a samozřejmě rovnou i kulervoucí first-party hry. Nejlépe tak deset, nebo radši víc. Je to naprosto nerealistické očekávání, ale pokud jednu nebo nedejbože víc z uvedených věcí nedostanou, budou nasraní. Sony tuhle situaci (za kterou je jistě sama zodpovědná, to je ovšem na jinou úvahu) nezávidím a také se slzou v oku vzpomínám na časy, kdy jsem se o nových hrách dozvídal z recenze v časopisu. A nebo ještě o pár let dřív, když jsem si hru objednal ze seznamu piráta podle názvu, aniž bych tušil, co se pod ním skrývá. Jak už jsem říkal, předinternetová doba měla své kouzlo.

Snažím se mít realistická očekávání. Taková, abych zítra za žádnou cestu nebyl nasraný. Můj soukromý tip (pochopitelně s vědomím všeho co "prosáklo" na internet) je, že se cenu ani přesné datum premiéry nedozvíme. Věřím, že se dočkáme představení uspokojivého počtu first-party a third-party her. Věřím, že Sony ukáže design nové konzole, ale prozradí jen část specifikací včetně třeba zpětné kompatibility. Věřím, že bude jedním z velkých témat "něco", kde Sony využije své filmové a hudební aktivity (například by se mohly stát součástí PlayStation Plus). Doufám, že se sedm měsíců po akvizici Gaikai dozvíme, jak s technologií hodlá Sony naložit, ale spíše si myslím, že své záměry v tomto směru bude považovat za strategicky významné a odhalení si nechá na E3. Nevěřím, že PS4 přinese nějakou revoluční hardwarovou featuru, pokud tedy za revoluční nepovažujete dotekový displej na gamepadu (já ne). Nevěřím, že výkon PS4 bude "dechberoucí" a očekávám, že bude někde zhruba na úrovní dnešních špičkových PC (viz Crysis 3). Hodně mě zaujal drb o cross-play podpoře s jinými přístroji a v něco takového doufám, protože tu vidím velký potenciál, naopak za značně nedůvěryhodné považuji drby o snaze vyšachovat bazarové hry a o konzoli, která bude muset být neustále připojená k internetu. A v neposlední řadě věřím, že dojde i na kachničky!

Především ale věřím, nebo spíše doufám, že se Sony konečně podaří trefit do černého s marketingem a dokáže své produkty prodat. Musí prezentaci pojmout diametrálně odlišněji, než je zvyklá (viz směšně nudné první odhalení PlayStation 3 v roce 2005). Zcela ostatně souhlasím s tímto sloupkem na GiantBombu (už před týdnem jsem linkoval na Twitteru), podle kterého je největším nepřítelem Sony její vlastní marketingové oddělení. Každopádně, držím palce! Sledujte živě na svých oblíbených webech, start je v půlnoci.

Jen technická: obrázky na svůj Tumblr stále přidávám, ale nějak jim tam blbne propojení s Twitterem. Ručně to na Twitteru psát nebudu, alternativně tedy použijte RSS. Jo, tuhle isometrickou verzi Dooma bych si celkem zahrál...