Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

Jestliže byl můj předchozí příspěvek k situaci v Activisionu relativně opatrný, teď už se to dá napsat bez okolků a na plnou hubu - kauzu Infinity Ward největší americký vydavatel naprosto nezvládl. K dnešnímu dni podle dostupných informací opustilo elitní vývojářské studio už 26 lidí, což je v podstatě čtvrtina jeho celkové pracovní síly, přičemž jde navíc převážně o významné členy týmu. Ne všichni zveřejnili své plány, ale je nasnadě, že většina zamířila do nového studia Westa a Zampelly, se kterým bez otálení (ale váhali byste s pozváním, kdyby u vás zazvonila Megan Fox?) podepsali smlouvu Electronic Arts.

Na celé kauze je z mého pohledu nejkrásnější fakt, že peníze nejsou všechno. Activision jsou z odchodů vývojářů zmateni (doslovná citace z vyjádření Dana Amricha), protože se lidé odchodem vzdávají bonusů, které tak budou rozděleny mezi zbylé členy Infinity Ward. Amrich už ovšem nedodal, že si Activision vyplacení bonusů podmínil pracovním závazkem. "Ano, vyplatíme vám těch sto tisíc dolarů navrch, ale hezky si u nás odpracujete dalších pár let". To je jistě zajímavá nabídka pro mladé vývojáře na nižších pozicích (a vůbec jim to nemůžeme mít za zlé), ale zkušení matadoři snadno najdou zajímavější job jinde (třeba právě v Respawnu). Notabene, když je vyplacení bonusů velmi pravděpodobně podmíněno úspěšným vyřešením soudní pře. Jeho výsledek lze nejlépe předjímat právě na základě hromadného exodusu vývojářů Infinity Ward a i když stále platí, že bude s největší pravděpodobností vyřešen mimosoudní dohodou, rozpad elitního studia můžeme interpretovat jedním jediným způsobem - jako prohru Activisionu.

Vedení amerického vydavatele tuhle lekci potřebovalo a doufejme, že se z ní poučí stejně, jako se před časem poučil jeho největší konkurent. Ostatně, v EA nejlépe vědí, že čím později padne rozhodnutí k radikální změně přístupu, tím bolestivější proces pak následuje. O nepěkné situaci v Activisionu ostatně svědčí i taková "maličkost" jako je distribuce jejich her v České republice. Můžu potvrdit informace Eurogameru (část Neoficiální důvody rozchodu) - Activision tu prý funguje stylem "partnera zneužít, vysát a jít o dům dál". Požadavky na objem odebraných her jsou nerealistické, nabídnuté ceny nesmyslné, konkurenceschopnost šedého trhu potažmo vysoká. Hodně štěstí novému distribučnímu partnerovi ABC Data, ale troufám si tvrdit, že už v tento okamžik tuší, do jaké šlamastiky se to dostali.

A tak už nezbývá než spekulovat, do jaké hry se teď Infinity Ward pustí. Myslím, že nebudu mnoho riskovat, když odhadnu, že to bude hodně jiná hra, než byl Modern Warfare. Tenhle žánr je více než dostatečně zastoupen ve zbylém line-upu EA a kromě toho nesmíme zapomenout na počátky celé kauzy, kdy se vývojáři toužili po letech pustit do něčeho trochu jiného. Na druhou stranu, RPG od nich asi čekat nemůžeme. Nějaké tipy?

Update: Poměrně velká skupina zaměstnanců (je jich 38, tedy zřejmě včetně těch, kteří zatím zůstávají v Infinity Ward) zažalovala Activision převážně kvůli nevyplaceným bonusům, celková suma se pohybuje kolem 100 milionů dolarů. Show must go on!

Že už těch abstraktních stříleček bylo dost? Těch přece není nikdy dost! Leave Home je zajímavý kousek původem z Xboxu 360 (kvalitních indie her na Marketplace velmi rychle přibývá, takže pokud frčíte na Live, mrkněte třeba na tenhle TOP 10 a do RSS si hoďte web xnPlay), který na první pohled nepřináší nic převratného - klasické střílení zleva doprava, vyšperkovaná grafika a navrch to hezky zvučí. Jenže v jednoduchosti je síla a tady se opravdu fantasticky odreagujete. Hra je přitom velmi krátká a vaším cílem je za těch zhruba pět minut dosáhnout co nejvyššího skóre (při neomezeném počtu životů). A tím se dostávám k pointě - Leave Home má dynamickou obtížnost a hratelnost je pokaždé trochu jiná. Jak se zlepšujete, čelíte stále odolnějším nepřátelům a vynalézavějším překážkám. Rozmanitost je skutečně nekonečná a design dokonale promyšlený, takže Leave Home zvídavým hráčům doporučuji i ze studijních důvodů.

A ještě jeden důkaz výjimečnosti Leave Home - hra stála za recenzi magazínu Edge a v ostré konkurenci velkých titulů dostala více než solidní osmičku. Pokud jsem vás zaujal, pokračujte na oficiální web, kde najdete demo (bohužel extrémně krátké) a soundtrack ke stažení. Hodně napoví i video na YouTube.

Když PopCap na konci roku 2008 spustil na Facebooku testovací provoz Bejeweled Blitz, minutové verze klasického logického "spoj-tři" rychlíku, staly se dvě věci. Jednak jsem mu okamžitě propadl a dodnes je jedinou hrou na Facebooku, kterou jsem vzal na milost (což je, přiznávám, trochu nepřesná definice faktu, že ho v poslední době hraju minimálně půl hodiny denně) a jednak mi začalo vrtat hlavou, co tím vlastně PopCap sleduje. Proč si kanibalizuje prodejnost her bezplatnou verzí svého největšího hitu na Facebooku, byť hraní omezuje jednou minutou? Dnes už vím, že to bylo součástí mistrovského plánu jak začít využívat sociální sítě, chovat se tam slušně (na rozdíl od Zyngy) a hlavně na nich vydělávat peníze. Přičemž si dokážu představit, že se Facebook stane velmi brzy hlavním příjmovým kanálem PopCapu.

Už první verze Bejeweled Blitz obsahovala to nejdůležitější, tedy kompetitivní součást hry, kdy se snažíte v rámci svých přátel na Facebooku dosáhnout nejvyššího skóre. Děje se tak v týdenních intervalech (pak se žebříčky mažou a začíná se od nuly) a možnost vyhrát věcné ceny (platí pouze pro Američany, Kanaďany a Brity) je řekl bych spíše jen příjemným bonusem než hlavní motivací ke hraní. V druhé verzi pak PopCap přidal chytrý systém kreditů, které můžete utrácet za dočasné power-upy, jež do hry vnášejí další taktický rozměr a současně samozřejmě značně zvyšují šanci na vysoký výsledek. Třetí fáze je už myslím zřejmá - umožnit lidem kupovat kredity i za peníze (což vám, jak velí základní pravidlo mikrotransakcí, neposkytne výhodu, nýbrž celý proces urychlí). Zatím poslední fází je rozšení podpory na iPhone verzi Bejeweled a před pár dny také vydání klasické stahovatelné verze (obě samozřejmě komunikují s Facebookem, takže i v nich bojujete o pozici v žebříčku). Co bude následovat? Jak slibuje jeden ze zakladatelů PopCapu, dočkáme se Blitz verze další hry (nabízí se Peggle, Zuma, Plants vs. Zombies případně Bookworm Adventures).

Bejeweled Blitz k dokonalosti ještě něco chybí - chybí mi dlouhodobý žebříček výsledků přátel, chybí mi světové případně národní žebříčky, pěkná by byla možnost replaye a také sociální aspekt by mohl být propracovanější (i když to možná souvisí s výše zmíněnou slušností, Bejeweled Blitz bez vašeho výslovného přání nikoho nijak neobtěžuje), včetně výstupu na Twitter. Na samotné hratelnosti ale hledám chyby marně. A tak jsem jako konzervativní hráč poprvé sáhnul pro platební kartu a utratil peníze za mikrotransakce. Milion bodů za 10 dolarů (milion mimochodem získáte také jako "vstupní vklad" za pořízení zmíněné stahovatelné verze), to je pakatel, když chcete být první.

PS: Moje nejvyšší skóre má momentálně hodnotu 469,150.

Plošinovka Rocket Knight (a její následné pokračování Sparkster) z Mega Drive se svojí slávou sice nemůže rovnat Sonicovi, ale hra to byla skvělá a má dodnes řadu příznivců. Volba tohoto hitu z roku 1993 tedy byla v současné módě remaků na XBLA a PSN pro Konami sázkou na jistotu. Nebo si to alespoň myslím, já o původním Rocket Knightovi jakživ neslyšel. Sázkou na jistotu je ale i pro příznivce plošinovek, kterým Rocket Knight přináší poměrně konzervativní plošinovku se zhruba tříhodinovou osvědčenou hratelností. Hra vychází v květnu a vedle obou next-gen konzolí tentokrát i na PC, což je pro Konami poněkud netypické. Díky za to!

Ve světle nápaditých plošinovek jako Splosion Man možná leckoho zklame zdejší přízemní koncept - jedinou odlišností tu je schopnost hlavního hrdiny provádět jakési výpady (viz video), kterými může nejen likvidovat soupeře, ale také se efektně odrážet od zdí. Design úrovní na tom samozřejmě do jisté míry staví, ale nemůžu se ubránit dojmu, že vývojáři nepatřili mezi nejvynalézavější a navíc je tu drobný problém s určitou nepřesností ovládání výpadů. Čili nejsem nadšen, pouze spokojen. Na to, jak skvěle hra vypadá, jsem zkrátka čekal o trochu víc. Pokud ale na 2D plošinovky nedáte dopustit, peněz určitě nelitujte. Zájemcům o další informace doporučuji vývojářský blog na Facebooku.

Justin Russo vytvořil sedm nádherných minimalistických plakátů inspirovaných hrami jako je Super Mario, BioShock nebo Uncharted. Další názvy her nebudu prozrazovat, schválně jestli předlohu poznáte u všech designů - pokud ano, klaním se vašim znalostem a fantazii! Justin se nyní snaží získat finanční prostředky na vytisknutí kvalitních plakátů. Chcete-li, přidejte mu do kasičky 25 dolarů a vybraný plakát vám pak pošle.

Díky všem za skvělé rady na iPhone weby či přímo konkrétní hry, na pár týdnů mám teď o zábavu postaráno! Oplácím stejnou mincí a přináším vlastní tip - tím "historicky" prvním je Spin Doctor (oficiální web, přímý link na iTunes), který bude možná pamětníkům povědomý. Jde o port staré hry z roku 1995, jež na PC vyšla pod názvem Clockwerx a kterou tehdy na titulní obrazovce propagoval Alexej Pažitnov, ačkoliv s vývojem ve skutečnosti neměl nic společného. Dva členové tehdejšího studia Callisto se po letech rozhodli starou hru přenést na iPhone a podle mého názoru se jim to podařilo takřka bez chybičky.

Hratelnost Spin Doctor je poměrně originální a kombinuje logiku s postřehem - ovládáte otáčející se hodinovou ručičku, kterou musíte přesouvat po herním poli a po cestě k cíli (na obrázku kolík vpravo téměř až dole) pokud možno sbírat bonusy (viz "svítivé" červené kolíky). Na cestě vám překážejí jiné ručičky, do kterých samozřejmě nesmíte narazit, k čemuž se hodí několik ovládacích manévrů - ručičku můžete kdykoliv otočit do protisměru a sami si také můžete zvolit, jakýkm způsobem se zachytí o další kolík. No, nevysvětluje se to zrovna snadno, takže raději mrkněte na YouTube, vyzkoušejte (nesouvisející, ale obsahově totožnou) flashovku Flipping Fantastic, případně si z iTunes stáhněte bezplatnou Lite verzi - plná stojí pouhý dolar a dostanete v ní více než stovku úrovní.

Spin Doctor vyžaduje po celou dobu hraní poměrně intenzivní pozornost a soustředění, což charakteru platformy (chvilkové hraní v drncajícím autobusu...) moc nesedí, ale díky velmi přesnému ovládání si lze zvládnout. Koncepcí tří velkých tlačítek na spodní části obrazovky (viz obrázek) by se mohla inspirovat kdejaká plošinovka, která má na displeji pouze malé ikonky, často třeba jen na jedné straně (viz třeba jinak skvělý Archibald's Adventure). Po krátkém tréninku funguje na jedničku a jakékoliv případné nepřesnosti v ovládání pramení ze samotného designu, který v pozdějších fázích hry staví na přesném načasování postupu. Vztekat se ale můžete jen sami na sebe.

Jedinou malou výhradu tak mám k obtížnosti - jsem zhruba v půlce a i když si na rozmanitost a vynalézavost úrovní nemůžu stěžovat, mám problém s motivací. Dostat se pouze do cíle (a odemknout tak další úroveň) je obvykle velmi snadné, velkou výzvou je získání bonusových kolíků - k tomu však kromě bodového ohodnocení nejste nijak motivováni. To je ale jen drobná vada na kráse jinak skvělé hry.

Ještě přihazuji tři další stručné tipy na hry, které za podrobný popis nestojí, ať už proto, že k nim mám větší výhrady, nebo proto, že jsou notoricky známé. Pac-Man Championship Edition stál o víkendu dolar (teď už zase tři) a rozhodně za něj stojí, jen se mi to nedaří v rychlejších fázích hry (kterých tu je víc než dost) precizně ovládat - typický titul, který by si zasloužil klasický D-pad nebo rovnou páku. Ve slevě za jediný dolar je právě teď i Wolfenstein RPG, kde asi nemá cenu cokoliv dodávat - kupujte! A pokud máte rádi Klaxe, vyzkoušejte Star*Burst - ovládání není tak přesné, jak by mělo být, ale za dva dolary to je dobrá koupě.