Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

Můj názor na současné Nintendo jsem tu už opakoval mnohokrát. Firma je do jisté míry obětí svého úspěchu - její konzole a hry jsou tak úspěšné, že si z negativních reakcí hardcore hráčů nic nedělá. Ale divíte se? Můžete se jim stokrát posmívat, že prodávají ve srovnání s konkurencí předraženou a navíc technologicky zastaralou konzoli, ale pravdou je, že je Wii ještě po třech letech od premiéry v některých částech světa dodnes vyprodané. A můžete jim vyčítat, že vydávají minimum zajímavých nových her, jenže tyhle vykopávky se jim i po letech prodávají po milionech. Typickým příkladem budiž loňské vánoce - zatímco svět obdivoval prodejní úspěchy Modern Warfare 2, Nintendo mu zdatně sekundovalo Wii novinkou New Super Mario Bros, která podle analytiků multiplatformovou (!) a na vývoj nesrovnatelně nákladnější střílečku Activisionu v dlouhodobém horizontu nakonec zřejmě překoná. V takové situaci lze tedy nad zdánlivou pasivitou Nintenda skřípat zubama, ale jen těžko se jí můžeme divit.

Ovšem pozor, minulý týden Nintendo uspořádalo novinářskou prezentaci, kde vyložila karty pro letošní rok a hodně příjemně překvapilo. Žádné nové šokující oznámení sice nepřišlo, ale z oznámených termínů vydání lze usuzovat, že bychom se v roce 2010 měli dočkat nových dílů Maria, Metroidu i Zeldy, v což nejspíš nedoufal ani ten nejoptimističtější fanoušek! Mario Galaxy 2 si navíc zahrajeme už v červnu (důkazem sebevědomí Nintenda budiž fakt, že v Evropě vyjde 11. června, tedy v den zahájení fotbalového šampionátu) a Metroid Other M ve třetím čtvrtletí (v USA byl přislíben uz na červen, opatrně stanovené evropské datum vydání přičítám náročné lokalizaci, ani tady ale nebudou chtít v Nintendu zůstat pozadu - odhaduju to nejpozději na srpen). Zelda bude zřejmě poprvé odhalena na E3, ale pokud to i ona letos stihne, hardcore hráčům na Wii "nezbyde" než přestat nadávat. Dočkají se totiž ještě Sin & Punishment: Star Successor, Monster Hunter Tri a pár dalších laskomin...

Stručné dojmy z hraní. Frontu na Super Mario Galaxy 2 (v interních promo materiálech Nintenda mimochodem chytře přezdívanou Beyond Super, škoda že s tím nešli ven) jsem si vystál rovnou dvakrát a odehrál nakonec devět z deseti úrovní preview verze - zhruba v půlce případů šlo jen o starou hratelnost na nové planetce, ale absence inovací mi tu nijak nevadila, mistrovská hratelnost prvního dílu totiž funguje i po dvou letech naprosto spolehlivě. Nové prvky jako parťák Yoshi (lze s ním například za určitých okolností vybíhat prudké stěny) a power-up vrták (můžete se jím provrtat na druhou stranu planetky) jsou pak příslibem alespoň nějaké té originality. Jasný hit.

To Metroid: Other M je trošku složitější oříšek - rukopis Team Ninja (série Ninja Gaiden) zatím na hře není příliš znát, zřejmě tedy opravdu platí náznaky, podle kterých má design a příběh pod palcem Sakamoto (duchovní otec Metroidu) plus další lidé z Nintenda a Team Ninja spíše realizuje jejich vizi po technické stránce. Krátká ukázka hodně stavěla na CGI filmech a dialozích (příběh tu dostane podstatně větší protor než v trilogii Prime od Retro Studios a navíc navazuje na Super Metroid ze SNESu, což je jasně nejlepší díl celé série - pokud jste ho nehráli, určitě si ho střihněte v emulátoru nebo přímo na Wii v rámci Virtual Console), herně mě na rozdíl od jiných novinářů zatím tak úplně nepřesvědčila. Z kratičkého hands-on testu to vypadalo jako kdejaká generická střílečka, navíc v SD grafice a s hodně zjednodušeným ovládáním.

Ještě telegraficky k ostatním novinkám: WarioWare: DIY na DS nabídl stejnou mikrohratelnost jako předchozí díly a už to trochu zavánělo stereotypem, k vyzkoušení editoru (který je alfou a omegou nového dílu) jsem se ale nedostal, takže nemůžu soudit. S velkým očekáváním ale vyhlížím brzké vydání Picross 3D (DS) a Cave Story (WiiWare, znáte z PC), zvědavý jsem na pinballovou plošinovku FlingSmash od šikulů z Artoonu (Wii) a zaujal mě dokonce i DSi XL, o kterém jsem dosud mluvil spíše s despektem - na epické hry jako je Zelda se větší displeje hodí a ani v téhle XL verzi to pořád v ruce nepůsobí přehnaně robustně, spíše akorát. Pobavilo mě, že se evropské Nintendo na promo materiálech úzkostlivě vyhýbá starším lidem (na které to přitom v Japonsku zjevně cílili), ale trochu to chápu - tohle prostě není další revoluční handheld, spíše další varianta, ze které si v obchodech můžete dle libosti vybrat. A i když už DSi XL možná není kapesní konzole, přenosná je určitě a leckomu sedne víc. Tolik tedy z londýnské akce Nintenda, které toho na letošek chystá až až. Software vládne!

Stalo se tuším vůbec poprvé, že byly bezplatně zveřejněny záznamy přednášek (nebo alespoň jejich část) z vývojářských setkání typu Game Developer Conference, navíc jen s drobným zpožděním. DICE 2010, která se minulý týden konala v Las Vegas, tak můžete navštívit i vy a shlédnout třeba přednášku Randy Pitchforda o historii Gearboxu, případně vynikající prezentaci hlavního designéra Naughty Dogu Richarda Lemarchanda, který prozradil, že ve firmě "netrpí" producenty a manažery. Ležím v posledních dnech v posteli s chřipkou, takže se v tom přehrabuji jen pozvolna, ale chci se vyjádřit k lehce kontroverzní přednášce šéfa Activisionu Bobbyho Koticka a současně tak trochu reagovat na komentář Jardy Faltuse z EA (takže bude lepší, když si ho přečtete dřív, než budete pokračovat).

Osobně se mi Kotickova řeč líbila! Nechcete-li se zdržovat půlhodinovým sledováním celého vyprávění, přelétněte alespoň shrnutí na Gamasutře. Pro pochopení souvislostí je třeba si uvědomit, že Kotick šéfuje Activisionu od roku 1991 a jako CEO pokračuje dodnes i po spojení s Vivendi. V herní branži tedy Kotick působil už v době, kdy takový Riccitiello ještě prodával zmrzlinu v Häagen-Dazs (což nemyslím zle, je to skvělá zmrzlina) a sám navíc ještě dávno předtím v 80. letech vyvíjel hry pro Apple II (paradoxně právě pro EA). Toliko tedy člověk, který je dnes se svou firmou kvůli několika svým nešťastným vyjádřením považovaný téměř za ďábla, přičemž tuto pomyslnou štafetu převzal právě od EA.

Kotick si ze své pozice bosse momentálně největšího herního vydavatele může dovolit vzpomínat na své neúspěchy a mě to docela imponuje. Koneckonců, kdyby neměl kvůli svému špatnému úsudku spát, jaká muka by měla potkat tohoto chlápka? Kotick vypráví o tom, že v Activisionu odmítli při pohledu na "nemastné" Sim City 2000 (tu hru miluju!) akvizici Maxisu a ani se neobtěžovali podívat do vedlejší kanceláře, kde už Will Wright pracoval na The Sims. Fail poprvé. O pár minut později přiznává další přehmat, kdy při nákupu značky Guitar Hero přehlédli talent Harmonixu a spokojili se s technologií, k níž si software vytvořili sami - tentokrát to ani zdaleka nedopadlo fiaskem, ale Kotick přiznává, že ve spolupráci s Harmonixem mohli zřejmě přinést mnohem lepší produkt. Dobrá, 2:0 pro EA, ale sami víte, jak se tenhle "zápas" vyvíjel dál...

Kotick na těchto chybách (přidává pak ještě skvělou historku o akvizici Blizzardu) demonstruje přesvědčení, že management musí být v úzkém kontaktu s vývojářem a respektovat jejich tvůrčí talent. Jistě, je to takové vzletné plácnutí o rovnováze mezi kreativitou a penězi, realita je samozřejmě složitější, ale minimálně v případě elitních studií jako Blizzard, Infinity Ward, ale i Rockstar North, Naughty Dog nebo Bioware to nejspíš opravdu platí. Druhá věc je, a Kotick tomu věnuje závěrečnou část přednášky, že je herní branže pro investory a akcionáře hodně neprůhledná a každý drahý průšvih snižuje jejich ochotu riskovat. I když zůstává optimista (a v závěru vyhlašuje soutěž pro nezávislé vývojáře, která může budit v jistých ohledech oprávněnou nedůvěru, ale celkově je jistě chválihodnou možností, jak přijít s vlastní myšlenkou, aniž byste uměli programovat), mezi řádky je znát, že je pro akciovou společnost (tedy subjekt s jediným cílem - vydělat stůj co stůj peníze svým akcionářům) nesmírně obtížné splnit přání veřejnosti a neustále inovovat.

Kotick si dále neodpustil jízlivou poznámku vůči Electronic Arts (mobilní firmu Jamdat a studio Pandemic založili bývalí manažeři Activisionu a v obou případech je výhodně prodali právě EA), pochlubil se se svým vztahem ke hrám (tady musel nadsázku kromě Jacka Thompsona pochopit snad každý) a pokusil se (podle mě neúspěšně, z toho už se nevykroutí) vysvětlit i ono nedorozumění s proslulým komentářem o zábavě ve hrách... inu, je to trochu mluvka, v přednášce určitě nechybí ani špetka toho korporátního PR a na pověsti Activisionu koneckonců taky najdeme pár šrámů, ale marná sláva - Kotick je velmi schopný manažer a mě mrazí při představě, co by se stalo, kdyby se mu v roce 1987 skutečně podařilo koupit Commodore a udělat z Amigy dedikovanou herní konzoli, jak měl v plánu.

Ještě ale k výše zmíněnému komentáři Jardy Faltuse z EA, který se od Kotickovy přednášky přes Jacka Thompsona zázračně odpíchl až ke kultuře kriplů a kritice poměrů v české branži. To jsem opravdu sám, kdo to vidí přesně naopak? Máme tu retailovou "success story" Xzone, nadnárodní síť obchodů Game, dva herní časopisy, minimálně pět komerčních herních webů, pulzující blogovou scénu, relativně solidně referující mainstreamová média (minulý týden byla v HN recenze Dante's Inferno) a velmi aktivní vývojářskou scénu. Netvrdím, že není co zlepšovat (paradoxně největší mezery vidím v distribuci a absenci přímého zastoupení více vydavatelů), ale na desetimilionovou zemi s jazykovou bariérou můžeme být rozhodně spokojeni. Hodně toho pramení z nevědomosti (přesvědčení, že americká nebo britská média recenzují hry ve stejné míře jako filmy nebo knihy je směšné), a tak je potřeba vzdělávat: Jardo, zvu tě k nám do hospody na pivo! U baru vykřikneš slova Travian (na webové hry prosím při posuzování českého trhu není radno zapomínat - počty českých serverů a casual hráčů na nich jsou úctyhodné), Diablo, Wii nebo Farmville a já si tě tam po dvou hodinách zasvěcených diskuzí s padesátiletými štamgasty vyzvednu...

Sice moc nechápu souvislost názvu s obsahem hry (o nic líného tu ani náhodou nejde), alespoň to ale není další kombinace slov puzzle, expedition, quest či adventure. A to je také jediná výtka, která mě ohledně Lazy Raiders napadá. Ačkoliv bych se nedivil, kdyby už někde (16bity, flashovky?) stejný námět existoval, já o tom nevím, tudíž je pro mě tenhle nenápadný výtvor hodně příjemným překvapením a velmi svěží logickou arkádou. Pusťte si trailer a budete chytřejší - v podstatě tu tak jako v každé jiné plošinovce sbíráte diamanty, překonáváte překážky a hledáte východ, tady ovšem neovládáte přímo svojí postavu, nýbrž celou obrazovku, kterou natáčíte doleva či doprava, popřípadě jí můžete otočit vzhůru nohama. Hrdinu (kterým může mimochodem být váš osobní Live avatar) tak ovládáte pomocí gravitace, která pochopitelně ovlivňuje i nejrůznější nástrahy.

Na videu to asi vypadá trochu chaoticky, ale design úrovní je natolik promyšlený, že budete mít s trochu cviku všechno pod kontrolou a v případě smrti budete přesně vědět, co jste pokazili. A i když tu možná chybí lepší motivace či promyšlenější struktura hlavního režimu, díky nosnému základnímu principu vám to bude nejspíš ukradené. Lazy Raiders vychází na Live Arcade právě tento týden ve čtvrtek a zatím bohužel nic nenasvědčuje tomu, že by se hra měla objevit na PSN nebo PC. Snad alespoň vznikne nějaký klon - je to fakt šikovný nápad, který by si zasloužil ještě vytěžit.

No, novinky... vlastně jen jedna a ještě docela malá. Svůj hlavní Twitter účet @bludr koncipuju převážně jako archiv soukromých postřehů, kde se hrám věnuju spíše sporadicky. Pro mé herní "postřehy a aktuality" musíte chodit sem na blog, což nejspíš pro někoho může být lehce otravné, zvlášť když tu třeba dlouho chybí větší novinka nebo článek. Založil jsem tedy na Twitteru účet @play_forever, kam budu krátké postřehy posílat souběžně - vyhovuje-li vám současný stav a čtete-li zprávičky raději přímo tady, nic se pro vás nemění (obsah bude totožný), ale pokud jste sami na Twitteru, zřejmě oceníte rychlý přísun aktualit přímo k vám. Zatím účet aktualizuji ručně, snad se mi brzy podaří zprovoznit RSS výstup, takže pak budete případně moci použít i jiné cesty.

Co se týče dalších změn, nějaké plány mám, ale s časem je to horší. Nejvážněji přemýšlím o krátkých recenzích iPhone her (na českém internetu je postrádám), ale ještě promýšlím formu. Uvidíme, blog mě kupodivu pořád baví, i když při pohledu na první záznam nevěřícně kroutím hlavou - už to táhnu šestým rokem! Rád bych také téhle příležitosti využil k dotazu na případné technicé chyby či nedostatky, které tu pozorujete, eventuálně náměty na vylepšení.

Ne že by teď nebylo co hrát, právě naopak (na únorové poměry se nám letos urodilo náramně), ale pokud máte o víkendu chvilku volného času, vyzkoušejte Flood the Chamber (přes Javu spustitelné i v browseru), hru z žánru "precision platformer", kde na jediné obrazovce postupujete zleva doprava, pak zase doleva a tak dál směrem vzhůru, přičemž obrazovku neustále zahlcuje voda, takže musíte pospíchat. Flood the Chamber je mimořádně obtížná a nekompromisní hra, ale zároveň má kouzlo, které vám nedovolí přestat. Ďábelská kombinace! Mimochodem, v češtině o hře moc vtipně psali na Hrej.

Nestává se zase tak často, že je nějaka hra odbornou kritikou i širokou veřejností přijata prakticky jednomyslně pozitivně. Shadow Complex má na Metacritic skóre 88, podle studie FADE vloni vydělal zhruba 6 milionů dolarů (na XBLA hru excelentní výsledek) a... líbil se samozřejmě i mě, i když bych byl v některých ohledech přeci jen trochu přísnější. Čas na dohrání jsem našel až půl roku po vydání, takže to vezmu trochu zkrátka (koho hra zajímala, ten už si jí jistě dávno koupil a dohrál) a zaměřím se na to, co mě štvalo nebo obtěžovalo.

Začal bych nejspíš grafikou, díky které se hře dostalo na poměry stahovatelného titulu neobvykle velké pozornosti. Je moc pěkná a určitě si díky ní našla k jinak v podstatě staromódní hře cestu spousta mladších hráčů (což je pozitivní), nicméně doufal jsem vetší stylizaci a menší zmatečnost - na to jak problematická ta základní myšlenka vlastně je ("3D prostředí, ve kterém se můžete pohybovat pouze v rámci 2D") to ale dopadlo ještě docela dobře. Horší to je s umělou inteligencí (i na vyšší obtížnosti v určitých ohledech neskutečně debilní) a hlavně příběhem. Po té z různých důvodů medializované inspiraci knižní předlohou jsem čekal trochu víc než naprosto generický příběh s nezajímavými postavami.

V těchto ohledech je to tedy poněkud zmařená šance, nicméně při ceně 15 dolarů je Shadow Complex stále hra, jež si zaslouží pozornost. Problém budou mít nejspíš jen pamětníci, kteří z ní na sto honů a snad v každém ohledu ucítí odkaz série Metroid (cynik by ale klidně mohl říct, že to je sprostá kopie) a budou mít sto chutí zapnout si na DSku obě GBA hry (Metroid Fusion a Metroid: Zero Mission), které řemeslo 2D akčních plošinovek ovládaly podstatně lépe. Ale uznejte, kdyby to tak nebylo, bylo by něco špatně. Jako vzpomínka na časy minulé skvělé! 

Ještě před pár lety byly herní trailery pro vydavatele na pomyslném žebříčku důležitosti daleko vzadu, dnes už bojují o příčky nejvyšší a jsou významným elementem v boji o zákazníka. A zatímco to byly před lety zpravidla jen kusé úryvky ze hry, teď už je to s trochou nadsázky věda a nezřídka se do nich investují nezanedbatelné částky. Na výsledku je to díky bohu znát. Přesto mě trailer na třetí hru indie mančaftu The Behemoth (předchozí hry Alien Hominid a Castle Crashers) odrovnal - takhle "čistou práci" jsem od nezávislých vývojářů vážně nečekal. A navíc jejich novinka vypadá hodně slibně! 

Vizuálně si BattleBlock Theater zachovává jedinečný rukopis svých tvůrců, herně to zase nápadně připomíná New Super Mario Bros. Wii. Vyjde na XBLA "někdy letos", později možná i na PSN (kam brzy konečně zamíří i skvělí Castle Crashers). Na PC vyšla bohužel jen prvotina The Behemoth, navíc ve formě jakéhosi flashového prototypu, po jehož úspěchu studio vydalo notně předělanou verzi na last-gen konzolích (to se psal rok 2004 a šlo v rámci indie branže v podstatě o mezník) a později v HD portu i na XBLA. Tyhle borce každopádně stojí za to pozorně sledovat.