Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

"Během deseti až patnácti let budeme mít premiéra, který bude vášnivým hráčem. Nepochybuji o tom." To prý prohlásil Roger Bennet, šéf ELSPA. Možná trochu populistické sdělení, ale proč vlastně ne? Když může Petra Buzková hrát Solitaire ("Načapána!"), když může Aneta Langerová ujíždět na Game Boyi ("Připadám si jako blázen. Pořád hraju Game Boye, dostává mě to úplně jinam."), Roman Šebrle odpočívat po tréninku v Los Angeles u her a hokejová repre mydlit dlouho do noci fotbal na PlayStation (údajně dali konečně vale FIFA a hrají Pro Evo), pak už se může stát opravdu cokoliv. A to jsou navíc zprávičky jen z několika posledních týdnů. Faktem ale je, že mají naše VIP ještě hodně co dohánět - je to už nějaký čas co Curt Shilling, opora baseballových Red Sox přiznala svou závislost na MMORPG a soudě podle téhle fotky se za to vůbec nestydí. Který člen současné vlády má podle vás k závislosti na MMO nejblíže (nebo lépe řečeno který k ní má největší sklony)? Jakou postavu ve World of Warcraft by si zvolil? A jakou by si měl zvolit...?

PS: Konečně tu je k dispozici vyhledávání - najdete ho v pravém pruhu nahoře. Funguje skvěle, případné chyby nebo náměty směřujte do komentářů. Díky, Petře!

Lovemark je "vynález" Kevina Robertse z reklamní agentury Saatchi & Saatchi. Je to vynález teprve dva roky starý a pokud se o marketing nezajímáte, dost možná jste o něm ještě neslyšeli. Jedním z hlavních cílu reklamních agentur je prosadit určitou značku do podvědomí zákazníků, tedy například udělat z obyčejné koly Kofolu, po které pak v obchodě podvědomě sáhnete. Podle Robertsovy teorie je už ale podobných značek (nebo také brandů) tolik, že tento cíl k dosažení zásadního efektu nestačí. Jakousi nadstavbou (nebo jak sám Roberts říká, "svatým grálem") brandu je právě lovemark. Zatímco běžnou značku lidé prostě jenom "znají", nebo jí přinejlepším důvěřují, lovemark z celého srdce milují, ztotožňují se s ní a dýchají za ni. Přesná definice je mnohem složitější a najdete jí na uvedeném serveru, popřípadě si můžete vyzkoušet, zda je pro vás ta či ona značka lovemark. Pár příkladů za všechny - za typické lovemark jsou považovány například značky Harley & Davidson, Apple či Guinness, ale vlastně to ani nemusí být značka - pro někoho je definicí lovemark třeba David Beckham, Ježíš nebo Harry Potter. Není snadné tohoto statutu dosáhnout, v mnoha případech se tak stane jaksi mimochodem, zdlouhavým budováním důvěry, ale pak to stojí za to, i když řada firem (Coca Cola, Microsoft nebo Nike) se bez něj dost dobře obejdou.

Celý tenhle koncept je úžasně zajímavý a podobnou "lovemark" má každý z nás podle mého názoru alespoň jednu, ať už o sobě tvrdíte, že jste sebeodolnější vůči reklamě. Vtipné je, že neplatí pro každého univerzálně a každý z nás to má nastavené trochu jinak. Otázka se sama nabízí. Jaké jsou vaše (nejen) HERNÍ lovemarks a proč? Prostudujte uvedené stránky, vezměte v potaz skutečně přísná hlediska definice, pořádně se zamyslete a podělte se o svůj názor. O víkendu se dozvíte ten můj.

O adventurách je tu řeč poměrně často a myslím, že není nutné tenhle žánr (přes problémy, se kterými se potýká) obhajovat. Je potěšující, že komerční vydavatelé začínají chápat potřebu určité evoluce (otázkou je, zda to zahýbe s prodejností, ale náznaky tu jsou - Psychonauts jsou v tomto okamžiku na 10. místě žebříčku nejprodávanějších konzolových her v síti EB) a je neméně potěšující, že staromódní point-n-click adventury udržují při životě schopní a nadšení amatéři (už tu o tom byla mnohokrát řeč, ale pokud o nich nemáte ani páru, zkuste třeba tenhle žebříček adventur seřazený podle kvality).

Před pár dny jsem celkem náhodou narazil na Gumshoe Online (o projektu už sice nějaký čas vím, ale po několikaletém vývoji mi zmizel z bookmarků, aby byl letos v lednu konečně spuštěn), který je jak nezávislý, tak unikátní. Tým Hiding Bufallo se v něm zaměřil na detektivní žánr a hra tak zaujme zejména věrné čtenáře detektivek a samozřejmě i pamětníky dvojice skvělých adventur The Lost Files of Sherlock Holmes od Electronic Arts (ano, svého času na tom byly adventury tak dobře, že do nich fušovala i EA). Hledáte-li podmanivý příběh, zajímavé postavy, humor a překvapivé ztraty, jste na špatné adrese. Gumshoe je poctivá detektivní hra, kde je vaším jediným cílem vyřešit případ - musíte hledat stopy, řešit logické hádanky, sbírat a používat předměty a zpovídat svědky. Probíhá to přibližně tak, jak jsme zvyklí z klasických adventur, ale s určitými zásadními obměnami. Tak třeba na konci místo tradičního neodvratného happyendu přichází zúčtování, kdy musíte odevzdat spis, označit v něm viníka, jeho motiv a svou teorii navíc podpořit důkazy. Na základě správnosti vašeho řešení vám pak hra udělí odpovídající hodnocení. Dalším specifikem je skutečnost, že hra běží kompletně v okně vašeho browseru (přitom s výbornou grafikou!) a je tu relativně fungující komunita (hru sice hrajete sami, ale můžete se poradit s ostatními hráči v diskuzních fórech).

Zdarma je k dispozici úvodní případ, další dva mnohem rozsáhlejší a obtížnější lze přikoupit (jeden za tři libry, druhý za pět - tedy celkem pakatel) a nové by měly postupně přibývat, i když zřejmě ne tak rychle, jak bychom si přáli (čtvrtá snad během několika týdnů). Vřele doporučuji.

V květnu vycházejí pouhé DVA tituly, které mne zajímají a není mezi nimi ani jedná PC hra. Z hlediska kvality je to zcela jistě nejméně za celou dobu, kdy tu tyhle měsíční "reporty" mého vkusu píšu, ale zároveň to z hlediska kvantity rozhodně není špatný měsíc, obě hry jsou totiž špičkové. Zatímco jindy jsem většinou ani tyhle pro mně nejatraktivnější hry zahrát nestihl, tentokrát to na první pohled vypadá nadějně a mohl bych stihnout oboje.

• Yoshi Touch and Go! (NDS, 6.5.) - Tak tohle si zahrát stihnu určitě, v letadle do LA mi to alespoň uteče! Je to svým způsobem klasická plošinovka, ale s unikátním konceptem, který samozřejmě využívá dotykového displeje Nintenda DS. Své hrdiny přímo neovládáte a namísto toho je chráníte např. kreslením mraků. Kouzelné oficiální stránky opět dokazují, že Nintendo web design umí!
• Forza Motorsport (Xbox, 13.5.) - Dlouho očekávaný závodní vrchol na Xboxu. Podle mého názoru si velmi slušně vedl už Project Gotham (od stejných tvůrců) a také arkádový Out Run 2, ale teprve tohle potěší všechny milovníky realistické zábavy, kteří dosud závistivě mžourali na GT4 (směrem k PS2) nebo GTR (směrem k PC). Další info na oficiálních stránkách, doporučuji ale hlavně video preview GameSpotu.

Z ostatních her za zmínku stojí Pariah (ten měl jako FPSko k seznamu asi nejblíže), The Bard´s Tale a Dungeon Lords na PC, SingStar Popworld na PS2 (hezky udělaná kompilace, část spadá do jakéhosi "MTV popu" a není mi moc blízká, ale legendární song od The Clash, reklamou proslavené Dandy Warhols a klasickou odrhovačku We are family bych si zazpívat zkusil) a za něco by snad mohla stát multiplatformová Area 51. Tak hrajte, v červnu snad bude lépe!

A zase po měsíci o nových filmech. Komedie Hitch nebo V dobré společnosti (Scarlett je do-ko-na-lá) byly solidní, velmi příjemně mne ale překvapil zejména Constantine - je úžasné když člověk čeká průměrný thriller a dočká se jednoho z nejlepších filmů roku. Přítelkyni se mě také podařilo nějakým nepochopitelným způsobem vytáhnout na Román pro ženy. Ehm. To, že jsem byl v podstatě příjemně překvapený tím, že to není úplná sračka, ale "jen" špatný film, je celkem příznačné - o české kinematografii si toho totiž nemyslím moc hezkého. Tedy alespoň o té porevoluční. Neumí vyvolat emoce, neumí najít příběh, u kterého bych půl hodiny před koncem neznal rozuzlení (natož v něm ocenil jakýkoliv zvrat) a dělá základní filmařské chyby, kterým se směju i já, pouhý lehce náročnější filmový divák. Z tuzemské produkce posledních 15 let se mi vysloveně líbil snad jen Akumulátor, Kolja a zejména Jízda. Nuda v Brně ušla, Hřebejk vlastně také, ale nadšený jsem z toho tedy nebyl. Nevím čím to je. Nedostatkem peněz? Nedostatkem špičkových režisérů? Nebo snad nedostatkem kvalitních scénáristů? Zřejmě od všeho trochu. Slýchám to kolem sebe docela často a i pro mne je záhadou, jak je možné, že v 70. a 80. letech vzniklo tolik výtečných komedií. Nebo je to stejné jako s hrami, kdy hudrujeme nad klesající kvalitou, abychom pak ty staré nezapomenutelné hry konečně zkusili a zjistili, že už dnes za nic nestojí? Kdo ví. Jedno vím jistě - nejúspěšnější loňský český film Snowboarďáci nesahá ani po kotníky o dvacet let starším Sněženkám a machrům.

Ostatně - podívejte jak se do toho umí opřít Rusové - jejich Noční hlídku jen velmi těžko rozeznáte od Hollywoodské produkce a přitom to stálo jen 4 miliony dolarů, tedy dvakrát méně než náš Tmavomodrý svět (více o projektu zde). A když už jsme u trailerů, určitě si nenechte ujít jen pár dní starý trailer na Batman Begins. Hodně slibné! A ještě jedno video... nepříliš slibné...

Britský webshop Gameplay (jako jeden z mála zasílá hry i k nám, navíc za výhodné ceny a s nízkým poštovným) pořádá další ze svých tradičních výprodejů. Mezi PC hrami toho moc zajímavého není (i když, Resurrection of Evil za 810 korun není vůbec špatný), u konzolí už je to zajímavější (Mario Golf pro GBA za 600, Silent Hill 4 pro PS2 taktéž za 600 nebo Midway Arcade Treasures 2 pro PS2 a Xbox za 360 korun). Spojit to můžete s nákupem novinek - třeba takovou Guild Wars u nás budete shánět hodně složitě (zde za nějakých 1100 korun a v prodeji je i speciální edice). Gameplay je zkrátka No.1 obchod pro fajnšmekry, které neuspokojí tuzemská nabídka. Pozor, výprodeje jsou zpravidla časově omezené a i tento by měl být ukončen dnes o půlnoci.

Nikde jsem nečetl hodnocení evropské ceny PSP, takže se toho ujmu - je fajn, že už víme na čem jsme. PlayStation Portable se v Evropě (a tedy i u nás) objeví 1. září tohoto roku za cenu 249 euro (zpočátku bude k dispozici pouze Value Pack, takže navrch dostanete nějaké to příslušenství včetně 32MB Memory Stick). Cena v korunách bude obdobná, vzhledem k přesnému přepočtu dle dnešního kurzu 30,5 korun za euro si dovoluji prorokovat 7490 korun. Plus minus pár stovek. Jenže! V Americe stejný PSP Value Pack pořídíte za 250 dolarů a tedy o téměř dva tisíce korun méně. Takže znovu stejná pohádka - Sony se samozřejmě odvolává na nákladnější evropskou logistiku a vyšší zdejší DPH ("This is not a case of rip off Britain."), jenže rozdíl je to příliš velký. Za tak kvalitní přístroj je to slušná cena, ale dobrá vizitka to rozhodně není a kurz 1:1 při přepočtu dolaru a eura hodně krutý (stejnou kalkulačku ovšem používají v Nintendu). A to nemluvím o téměř půlročním zpoždění proti Americe, kdy chtěla Sony uspokojit "obrovskou" poptávku, aby nakonec neprodala zdaleka všechny přístroje v obchodech. I mistr tesař...

Když vyšel Another World (v Americe jako Out of This World), psal se rok 1991 a herní design si vychutnával svá nejlepší léta. Tato sci-fi akční adventure od francouzských Delphine Software nad svou konkurencní přesto vysoko čněla - šlo možná o první hru, v jejíž souvislosti šlo použít slovo "umění". Nádherné animace (tehdy vzácné a nevylučuji ani, že se poprvé objevily právě zde), úžasně hratelné a dokonale dotažené; takový byl Another World, jehož pokračování Flashback je paradoxně známější, byť nejde o zdaleka tak dobrou hru (přesto stále výtečnou!). Nebudu ztrácet čas popisem jak geniální Another World s 2D vektorovou grafikou byl. Vlastně stále je, můžete si ho totiž zahrát přes DOSBox a pokud jste ho ještě nehráli, místo "můžete" si dosaďte "musíte".

Právě včera se však jako blesk z čistého nebe objevila upravená verze pro GBA v podání amatérských vývojářů FoxySoft a také samotného Erica Chahiho (ten kromě zvuků a hudby vytvořil kompletní původní hru včetně obalu na krabici). Originál se na počátku devadesátých let objevil prakticky na všech tehdejších formátech (Amiga, Atari ST, PC, SNES, 3DO, Mega Drive aj.) a téměř po 15 letech se k nim tedy přidává i GBA. Zadarmo! Stránky autorů jsou pouze ve francouzštině, link na Another World však naleznete v levém pruhu dole (a nezapomeňte si povšimnout třech dalších podařených GBA konverzí starých her - Nebulus, Airball a Deflektor). Konverzi  můžete pochopitelně hrát i na emulátoru, ale mnohem větší radost budou mít z téhle novinky majitelé flashových cartridge, kteří si Another World budou moci pustit přímo na displeji GBA. Nevím co víc jsem si před nekonečným letem na E3 do LA mohl přát...

Update: Skutečným pokračováním Another World byl prý titul Heart of the Alien, který se v roce 1994 v podání Interplay objevil exkluzivně na MegaCD. Zná to někdo? Jaké to bylo? A jde to zprovoznit přes emulátor?

Na konci března jsem tu psal o problémech, se kterými se potýká Game Page. Zdá se, že komplikacím stále není konec. Poté co Rada České Televize odpověděla panu Bártovi dopisem generálního ředitele (obsah není známý), se patrně stejný člověk obrátil na soud (viz příspěvek na oficiálních fórech pořadu z 21.4. v 13:46) a podal na Českou Televizi trestní oznámení pro mravní ohrožení dětí a mládeže. A nenechal nic náhodě, ozval se i Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, která vyzývá ČT k vyjádření (viz zápis Rady). Zde stojí za připomenutí, že Rada pro rozhlasové a televizní vysílání je oprávněna udělit pokutu ve výši až 10 milionů korun, což je sice v rozpočtu veřejnoprávní stanice pakatel, ale jistě by to mělo nepříjemné důsledky na budoucnost pořadu. Poměrně pikantní je také obsah této žádosti - a teď se raději něčeho podržte. Plné znění sice není k dispozici, ale dle důvěryhodných zdrojů Rada pro rozhlasové a televizní vysílání označila za násilné i záběry z her The Incredibles (hodnocení Pegi 7 let a více), Jak 3 (12+) a dokonce i Sonic Heres (3+)!

Nechci předbíhat, stále je řeč "jen" o trestním oznámení a žádosti o vyjádření (stále věřím, že to dopadne dobře), ale cítím to jako velký krok zpět v tom, jak jsou hry vnímány českou veřejností či úřady. V lecčems to koneckonců připomíná starou kauzu Radovana Holuba Kultura kryplů (Reflex v roce 1999). Znovu opakuji svůj názor (viz první zpráva) - je otázkou zda v pořadu, který je zřetelně směřován na mládež, prezentovat hry jako GTA nebo Hitman, jejichž věkové omezení bylo stanoveno na 18 nebo 16 let. Kritizovat ale záběry z ryze dětských her jen proto, že je tam zobrazená zbraň, je směšné. Pak totiž nechápu vysílání grotesek typu Tom & Jerry, které jsou v tomto směru bezesporu mnohem škodlivější.

Ještě na okamžik k hodnocení Pegi (evropský ratingový systém). V současné době je pokud vím situace stále stejná jako v prosinci loňského roku (viz moje tehdejší Za Oponou na Tiscali) - čeští vydavatelé nejsou stále povinováni uvádět na obalech her jakékoliv věkové doporučení a záleží jen na jejich vlastní aktivitě. Celoevropský systém Pegi přesto uvádějí například Playman nebo Seven M a v plánu to má CD Projekt. Vlastně mne to vůbec nepřekvapuje - tak nějak měl náš stát vždycky blíže k represi než k prevenci.