Postřehy a aktuality
Právě hraju
Viděl jsem
Slyšel jsem
Četl jsem
Koupil jsem na iOS
Anketa
Login
Vyhledávání
Rubriky
Články
RSS
Nejčtenější
Co je Play Forever?
Všeobecné | Pondělí 09.01.2006, 01:31
Kdo jsou redaktoři herních časopisů?
Nedávná reakce na úvahu Dana Vávry mne donutila k zamyšlení nad renomé, které mají redaktoři herních časopisů a webů mezi výrobci her a jejich vydavateli. Ne, že by na tom nějak zásadně záleželo ? dobrý vztah je prima věc, ale když vás nenávidí, je to do určité míry důkaz, že děláte něco dobře. Rozeslal jsem ale otázku několika ?kolegům z branže? na druhou stranu barikády (jména z pochopitelných důvodů nezveřejním) a jak jsem je dostal zpátky, tak je bez jakéhokoliv komentáře a téměř bez úpravy (jen s vyřazením méně zajímavých pasáží) předávám k posouzení vám. Pokud k tomu má kdokoliv co říci, připojte svůj názor (klidně i anonymní) do komentářů...
- Podle mého názoru jsou česká herní média velmi kvalitní, většinu recenzí na zahraničních serverech pokládám za dost odbyté a často i špatně nastylizované. V průměrné české recenzi se recenzent věnuje opravdu zevrubně grafice, hratelnosti, atd. Ty zahraniční mi přijdou často plytké, nedozvím se v nich moc konkrétních informaci. Na českých médiích mě mrzí, že místo, aby českým projektům fandili, tak je často spíše shazují. Myslím, že tady se projevuje typická česká vlastnost, a to závist.
- Typické pro zahraniční recenze je, že autoři zcela propadají marketingu. Když jim někdo řekne, že hra je boží, tak je pro ně boží. Stádnost je typická hlavně pro americká média, jejich názor je velmi snadné zcela zásadně ovlivnit marketingovou masírkou. V českém médiu se skoro nestane, aby autor citoval text z tiskové zprávy, v zahraničních je to zcela typické například i pro preview.
- Myslím, že charakteristickým rysem českého herního novináře (a v míře větší než malé i "normálního" novináře) je čirý amatérismus. Jeho povolání není něčím, k čemu se rozhodl nebo co si zvolil, ale něco, co se mu přihodilo. Většinou nemá žádné formální vzdělání ani v oboru (tj. počítačových hrách - kde by ho také vzal), ani profesní (tj. jak psát, čtenář může být rád, když autor ovládá pravopis). Dále se vyznačuje leností. Ta se projevuje jak při hodnocení her (většinou nepřímo opisováním jiných recenzí, jako používáním klišé a frází, ze kterých recenze sestavuje jako domeček z kostek Lega), tak při takzvané investigativní práci.
- Zahraniční novináři se vyznačují podlézavostí vůči těm "nahoře" a arogancí vůči těm "dole". To jsem dobře pozoroval na E3: pokud jsem ukazoval hru nějakým nešťastníkům z drobného místního webu, viseli mi na rtech a zapisovali si každé slovo, protože do větších a lépe střežených stánků se vůbec nedostali. Naproti tomu chlapci z míst jako je PC Gamer nebo Gamespot vždy přišli o deset minut později, sdělili mi, že musí odejít o deset minut dřív, a pak si během mé presentace pročítali svoje poznámky. Jedna však měli společné: nechápali ani slovo z toho, co jsem jim říkal.
- Myslím si, že na to až na pár výjimek všichni docela kašlou, nikdo nedohráva hry, články se kopírujou... Vzniká málo původních materiálů. V ČR je jenom pár herních novinářů, kteří mají nějaký názor na herní byznys nebo vývoj a dokážou o tom něco rozumného psát. Obecně chybí novinář většího formátu, někdo jako například Koubský v IT. Ale je to mladé odvětví, asi chci hodně.
