Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

Po pár týdnech s iPadem mám zaplněné tři stránky aplikací, které více či méně pravidelně používám - řada z nich souvisí s hrami, takže možná nebude od věci je doporučit případným dalším majitelům iPadu a koneckonců i všem ostatním. Většina těchto služeb je v té či oné formě dostupná i pro jiné platformy (případně i v obyčejné webové verze), takže může být následující text užitečný prakticky pro kohokoliv. Samotné hry si nechám až na jindy, v téhle části se zaměřím spíše na aplikace s hrami tak či onak související, převážně tedy tabletové verze časopisů nebo webů.

Zinio - (web / iTunes / cena různá) Velmi dobře známá platforma pro elektronickou distribuci papírových časopisů. Herních magazínů tu najdete poměrně dost, za zmínku stojí hlavně ty britské od Future Publishing. Špičkový je Edge a PC Gamer, slušné jsou i PSM3 a NGamer, oba však cíleny poněkud fanboyovsky. Výhodou zdejšího předplatného je jednoznačně cena - neplatíte poštovné, předplatné získáte za lokální cenu (pozor, do dnešnka navíc ve slevě, Edge na rok za extrémně výhodných 500 korun!) a na iPad (ale také iPhone, Android nebo i PC) vám přijde okamžitě. Osobně Edge dobírám ještě v papírové verzi, ale jakmile mi vyprší, využiju výhodné ceny na Ziniu - je minimálně čtyřikrát levenější.

Retro Gamer - (web / iTunes / jedno číslo $5, roční předplatné $43) Další platformou distribuce časopisů je Pixel Mags, tady pro změnu najdete (mimo spousty jiných) všechny magazíny britského vydavatelství Imagine Publishing. Specifikem je fakt, že pro každý časopis existuje speciální aplikace, což s sebou přináší jednu drobnou výhodu - první číslo (při stažení aplikace) stojí pouze dva dolary a teprve za další čísla platíte běžnou cenu pěti dolarů. Jasným tipem je předplatné Retro Gameru. Ten už sice po šesti letech vycházení trochu ztratil dech (resp. už byly nejlepší náměty na články využity), pravověrní pamětníci by si jej ale neměli nechat ujít, stále tu jsou totiž skvělá témata a rozhovory. Za úvahu stojí i GamesTM (před lety zajímavá konkurence Edge, teď už zřetelně pozadu - kupuju ale jednotlivá čísla, která mě zaujmou obsahem) a vedle několika neoficiálních PS3 či X360 magazínů třeba i Indie Game Mag.

EGM Digital - (web / iTunes / zdarma) Když slavný herní časopis Electronic Gaming Monthly v roce 2009 po dvaceti letech skončil, rozhodl se jeho původní zakladatel Steve Harris odkoupit práva a pustit se do jeho vydávání na vlastní pěst. Proces oživení stále probíhá - tištěný časopis už vychází nějaký čas, před pár týdny navíc byla spuštěna iPadová verze vycházející bezplatně v týdenním intervalu (vždy v úterý). Ta je vcelku krátká (50 stran), ale zato hodně interaktivní - různé stránky obsahují videa, hudbu, hlasové nahrávky a nejrůznější další promakané prvky, které znáte třeba z Wired (k dispozici je i ve webové verzi). Obsah není nijak světoborný, ale deset až dvacet minut týdně si tu počtete - exkluzivního obsahu je tu sice pomálu, ale stručný formát preview a recenzí mi osobně vyhovuje a občas je tu zajímavá analýza nebo rozhovor (třeba když Tim Willits hovoří o starých hrách id Software - klepnete na screenshot a posloucháte zhruba minutovou zvukovou nahrávku). Ekonomický model ještě není zcela dořešen, v přípravě je prý vylepšená digitální verze tištěného časopisu za dolar, chystá se i něco pro iPhone (další plány viz Twitter).

MCV - (web / iTunes / zdarma) Britský týdeník pro herní byznys, zejména pro tamní retail, tedy herní obchody a distributory, v menší míře média a vydavatele, v ještě menší míře vývojáře. Nové číslo vychází každý pátek, obsah je okamžitě dostupný na internetu (dost hnusném) i ve stahovatelném PDF. Pokud jde o zpravodajství jako takové, nenajdete tu nic, co byste už o pár dní dřív nečetli na GI.Biz nebo kdejakém herním serveru - hodnotné jsou ale drby (například o plánovaném zlevnění konzole nebo termínu uvedení nového hardwaru atp.), rozhovory s bossy herní branže, analýzy trhu a podobně. Ač jde tedy v podstatě jen o prohlížení PDF (souběžně nabízený video obsah nestojí za zmínku), MCV rozhodně doporučuju.

The Final Hours of Portal 2 - (web / iTunes / $2) Aplikace podle mého gusta! Geoff Keighley napsal čtivý příběh o vývoji Portalu 2 se spoustou zákulisních informací z Valve, místo textového formátu vše ovšem zpracoval velmi poutavou interaktivní formou. Doporučuji koupit až po dohrání hry, vedle verze pro iPad lze stejnou aplikaci pořídit i na PC přes Steam. Za dva dolary to rozhodně stojí (zaplatil bych třeba i šest) a moc bych si přál, aby podobných aplikací vznikalo víc.

Ostatní
- Své vlastní (bezplatné) aplikace mají GameSpot a IGN, v obou případech jde o speciální interface pro iPad, kde si můžete přečíst veškerý obsah webových verzí. Ani jeden server nijak detailně nesleduji, takže aplikace používám sporadicky.
- Co bych naopak rozhodně používal pravidelně, je nějaká šikovná databáze návodů spojující přednosti textu (GameFaqs) a videa (YouTube). Ideálně zdarma, i když za exkluzivní a zajímavě prezentovaný obsah bych se přes kapsu plácnul. Když už něco hledám (a nemusí jít jen o zákys, často mě třeba zajímá, jak daleko ve hře jsem), nechce se mi přepínat do browseru. LevelUp a hlavně StrategyFeed od Brady Games ovšem mají dost mizerný koncept, takže čekám dál. Mimochodem, ony klasické návodové knihy Prima ani Brady (s výjimkou čerstvého L.A. Noire, že by se blýskalo na lepší časy?) na iPadu nemají.
- Solidní (a znovu bezplatnou) iPad aplikaci má web Machinima, který se zabývá tvorbou video obsahu. Hlavní lákadlo spočívá v jejich vlastních show jako je Inside Gaming Daily nebo Headshot. Obsahově mi moc k srdci nepřirostly, ale aplikace je navržená dobře. Škoda, že neexistuje podobná aplikace, kde bych si mohl pohodlně prohlédnout všechny nové trailery - zdejší Trailer Vault je mé představě asi nejblíže, k dokonalosti má ale daleko.
- OnLive Viewer je pěkná, ale nepříliš užitečná aplikace, v které můžete pozorovat jiné hráče, jak hrají. Což je nuda. Viewer navíc nefunguje z české IP adresy, sám jsem si jí vyzkoušel jen díky VPNku.
- @Gamer je časopis, který vydává pro své zákazníky americká síť obchodů Best Buy. S Game Informerem (ten vydává GameStop) se kvalitou nedá srovnávat, ale to není ten hlavní problém - na iPadu je k dispozici jen krátké ukázkové číslo. Až tu budou nabízet úplná aktuální vydání a pokud možno vylepší ovládání, nebude to marné.
- A na závěr něco z trochu jiného soudku. Podobných aplikací je nejspíš dost, já používám AppShopper - můžete tu sledovat aktuální zlevněné aplikace (tedy i hry) a označit si libovolnou aplikaci (tedy i hru) pro časy budoucí. AppShopper vám dá echo kdykoliv se cena změní.

Uteklo mi něco?

EA prý koupila PopCap, informoval na základě svých (obvykle spolehlivých) zdrojů TechCrunch. Informace dodnes nebyla potvrzená, ale má se za hotovou věc. Co k tomu říct? Reakce analytiků jsou poměrně opatrné a podobně jako v případě Nintenda na E3 i tentokrát následoval pokles akcií. Kriticky se k spekulovanému svazku vyjádřili také ve sloupku na GI.biz (vyžadovaná bezplatná registrace), kde jej řadí po bok předchozích vyšroubovaných nákupů a označují současnou situaci na herním trhu za bublinu, která dříve či později splaskne. Nadšeně s nimi souhlasím, jsem vášnivý kritik sociálních her a jejich současné ocenění považuju za přemrštěné. Srovnání PopCapu s předchozími investicemi je ale neférové, ať už jde o necelých 800 milionů dolarů za Playdom v případě Disneye, nebo o 400 milionů dolarů za iOS vývojáře Ngmoco v případě DeNA. PopCap je firma z úplně jiného ranku, má hned několik hodnotných IP (beat it, Rovio!), vydává hry na všechny myslitelné platformy, nejde o rychlokvašku (založeno v roce 2000) a její příjmy jsou stálé (v roce 2010 to bylo přes 100 milionů dolarů) - více viz tento článek Forbesu. Je milarda dolarů hodně peněz? Jistě, obzvláště pro EA. Je to ale bláznivá suma naprosto mimo realitu? Nemyslím. Bude ovšem důležité, zda se EA podaří udržet jedinečnou firemní kulturu, která v PopCapu vládla a díky které firma produkovala malé množství velmi úspěšných her. Co si budeme povídat, historicky s tím EA nemají nejlepší zkušenosti (Origin, Bullfrog, Westwood).

Že má Portal 2 moc pěknou hudbu (zdarma ke stažení) a zvuky si asi všiml každý, ale dost možná jste při hraní nezaznamenali, že je zvukový design interaktivní poněkud komplexnějším způsobem, než jsme byli ve hrách dosud zvyklí - zajímavě to popisuje (a na několika ukázkách demonstruje) Dan Bruno na svém blogu. Jistě, tohle se nehodí zdaleka do každé hry, ale Portal 2 je důkazem, jak moc to může zážitku pomoci. V komentářích tam mimochodem kdosi odkázal na už pár měsíců staré video, ve kterém je do řady starých her implementován moderní zvuk. Jen kvůli Pac-Manovi (start kolem 2:05) to stojí za to slyšet! ;)

PC hry už nějaký čas nakupuju prakticky výhradně digitálně, hodně utrácím i na iTunes, XBLA nebo PSN. Všude jsem se cítil "bezpečně", ale teď se mi zdá, že je stále na místě opatrnost - výčet úspěšně napadených serverů je až děsivě dlouhý a ačkoliv nikdo nepřišel o zaplacené nákupy, mnohdy došlo na velmi citlivá data včetně čísel platebních karet. Není to náhodou vítr do plachet konzervativním zastáncům fyzických kopií her? Možná. Rozhodně ale stojí za to pozorněji vybírat subjekty, kterým své informace svěříte a zejména ty informace mnohem lépe chránit i na své straně. Zahanbeně přiznávám, že jsem dlouhá léta operoval s několika málo různými hesly nepříliš vysoké obtížnosti. To už se změnilo a jestli si z téhle lekce vzali ponaučení i další zákazníci, provozovatelé služeb a rovněž tvůrci legislativy, pak můžeme hackerům poděkovat. Jejich další a další úspěšná napadení ale spíše nasvědčují tomu, že se firmy začnou problematikou bezpečnosti zabývat až v okamžiku, kdy se jich to přímo dotýká. Komu není rady...

Insert Coin, jeden z nejlepších seriózních herních blogů se po dvouleté přestávce vrací s nepravidelnými příspěvky. Píší sem například Christian Nutt (editor témat na Gamasutře), Leigh Alexander (sloupkařka Edge), Tim Rogers (dopisovatel z Japonska pro Edge, Kotaku, Wired aj.), Brandon Sheffield (šéfredaktor magazínu Game Developer) a další, takže doporučuju rychlý příhoz do RSS. Parta začala devítidílným manifestem k zatuchlé herní žurnalistice - jsou to převážně osobní, ale dost trefné postřehy k současnému stavu herních médií. Pokud nemáte volné dvě hodiny na čtení, přečtěte si alespoň sedmou část, která celou problematiku sumarizuje poměrně stručně a srozumitelně. Obvykle mě tyhle analytické intelektuální články nechávají chladným, herní média si takovou pozornost nezaslouží (prostě je buď čtu, nebo nečtu), ale Insert Coin je vskutku inspirativní čtení, které při nečekaném restartu nemůžu než nadšeně doporučit. Long live and prosper!

Věřte nebo ne, já se na to hraní Duke Nukem Forevera začínám normálně docela těšit! Vyhecovala mě recenze na Kultuře kriplů - dočíst jí bylo pro mě bylo utrpením, je plná neuvěřitelných perel, počínaje srovnáním s Half-Life 2 ("Místy jsem měl pocit, že i HL hraju, vážně.") až po úžasnou argumentaci stran technické stránky ("Lidé by si měli uvědomit, že ne všechny hry musí mít textury na maximum."). Autorovi rozhodně neupírám právo na názor, zrovna u DNF mě vůbec nepřekvapuje, že si hra nachází řadu nekritických příznivců (a to nemyslím vůbec zle), zasloužil by si ale mnohem důstojnější obhajobu. Stejně tak mě mrzí reakce Tlamiczky pod zmíněnou recenzí (pokrytci?) a na Twitteru. Nemohli bychom diskutovat trochu méně hystericky a více věcně? Nevšiml jsem si, že české recenze hře vyčítají pouze technické zpracování, ty na EG a TG mi naopak připadají docela smířlivé. Snad v příštím týdnu přidám svých dvacet centů...

Tak přeci jen ještě jednou ke kauze recenzí Duke Nukem Forever a souvisejícího PR fiaska, kdy agentura Redner Group zaútočila na recenzenty, aby jí pak 2K bez milosti vyhodila. Svůj názor jsem už psal, teď přidám detailní článek, který sám Jim Redner napsal na Wired. Redner si moje sympatie rozhodně nezískal, celý článek na mě působí jako průhledná, chytře sepsaná a ne zrovna upřímná snaha o nápravu škody, ve druhé části se ale Redner trochu podrobněji vyjadřuje ke způsobu, jak PR agentura pro herního vydavatele funguje. A to docela zajímavé je.

Taky si všímáte, jak často se šéfové nejrůznějších herních firem v poslední době vyjadřují ke konkurenci? Je to byznys a chápu, že pokud je položená přímá otázka, těžko se mohou vyhnout odpovědi, ale spíš než detailní kritiku (ať už ji myslí sebeupřímněji) bych čekal diplomatickou odpověd, případně nějaké drobné rýpnutí (viz třeba tenhle rozhovor s Jackem Trettonem). To Riccitiellovo hodnocení Call of Duty Elite mi připadá už dost za hranicí a nedávná poznámka Activisionu, že EA o Call of Duty mluví častěji než oni, je zcela trefné.

Tak se nám chystá nový díl Carmageddon - krátký rozhovor s tvůrci vyšel na Gamasutře a upřímně řečeno, jsem z toho dost nesvůj, ač zatím o projektu moc nevíme. Obecně nemám proti remakům starých her nic, jsem pamětník a rád si zavzpomínám na své staré herní lásky, některé hry se ale na takové oživení prostě nehodí. Carmageddon je ten případ - na konci 90. let to byla bžunda, ale teď to prostě nemůže fungovat. V rukou chytrého designéra by snad něco šlo vymyslet, ale z vyjádření Stainless Games mám pocit, že se spíš chtějí svést na popularitě starých her a moc netuší, že jsou ty časy prostě nenávratně v čudu. Paradoxně jediné, co může zabrat, je kontroverze. Na mě ale ne.

V pokrytí E3 na českých herních serverech zapadly obě nové PSN hry PixelJunk - jednak střílečka SideScroller (info, video - ty zakřivené okraje obrazovky jsou součástí designu!) a především hudební Lifelike (info, video). První zjevně recykluje design obou dílů Shooter, ale Lifelike vypadá hodně originálně. Těším se na obě.

Konečně jsem se také dostal k rozhovoru (přesněji řečeno konverzaci) Notche (tvůrce Minecraftu) a Todda Howarda, hlavního designéra Bethesdy (Fallout 3, Oblivion, ale třeba i už patnáct let starý Terminator: Future Shock). Dvě nesmírně kreativní osobnosti herní branže vedou 16minutový dialog a nepotřebují u toho žádné novináře - jen by jim to zkazili. Smekám!

Mimochodem, když jsme u Notche, teprve před pár měsíci jsem začal celkem pozorně sledovat gaming.reddit - zvykám si na jeho svéráznou komunitu, která si nebere servítky (právě ani v případě Notche), ale díky své síle je schopná ovlivňovat názor hráčů a potažmo celou branži. Viz třeba současná kauza DLC zbraní v Battlefieldu 3, ale těch případů je nespočet. Sledujete taky?

Pustil jsem se do Duke Nukem Forever a obávám se, že mě případné dohrání bude stát hodně přemáhání. Moje pocity shrnuje úryvek z recenze v Edge: "A game that lets you throw a paper plane from the top of the Hoover Dam but then struggles to apply depth-of-field effects competently enough to allow you to see who you’re actually shooting at half the time." Většinu času mám pocit, že je design na úrovni patnáct let starého Duke Nukema 3D, přesto je to místy zvláštním způsobem zábavné. Pro zajímavost ještě komentář Andreje Anastasova na jeho Facebooku: "Závazně zde prohlašuji že Duke Nukem Forever rocks like hell! Škoda že už nepíšu, to by byla pořádně úchylná recenzička a pěkně kulatá 9/10." Andrej se pak rozčiluje nad kritickými recenzemi a přemýšlí, že si založí blog. Jakkoliv se s jeho názorem na DNF (a nejen na něj) neztotožňuju, to by mohlo být zajímavé čtení ;).

Událostí týdne je ovšem vydání remaku Zeldy, první těžkotonážní hry na 3DS. Ač jde o remake, je to zásadní hra a zahrát by si jí měl opravdu každý - malého displeje přenosné konzole je na tuhle hru trochu škoda, na druhou stranu je nová verze značně vylepšená. A nejen graficky. Nevím do jaké míry je tady potřeba doplňovat vzdělání, zfouknu to několika odkazy - Edge se ve skvělém starším článku v rámci série Time Extend vrací k fenoménu téhle hry, IGN připomíná deset věcí, které jste o Ocarině nevěděli a vynikající recenzi nové 3DS verze zveřejnil Game|Life. Pro znalce hry je ale nejlepším článkem nový díl Iwata Asks, kde je mj. řeč o původních záměrech vývojářů (first-person pohled, tlačítko pro výskok). Já si Zeldu s radostí zahraju, jakmile si 3DS někdy na konci roku koupím - nevěřím sice, že Nintendo ještě letos konzoli zlevní, ovšem vydání Super Maria, Paper Maria a Cave Story patrně odolat nedokážu.

Minule jsem se tu s despektem vyjadřoval k promarněné šanci na konkurenci AppStore v souvislosti s Nintendo eShopem. Na předraženosti trvám, ale musím uznat, že Super Mario Land a Donkey Kong za ty čtyři dolary prostě stojí. První je úžasná minimalistická plošinovka, kterou dohrajete za 30 minut, ale budete jí hrát stále dokola (vracím se k ní minimálně dvakrát ročně), druhá je fantastická logická arkáda, které byla předlohou dnešní sérii Mario vs. Donkey Kong (GBA/DS). Hry jsou sice dostupné jen v původní černobílé grafice, ale pokud na 3DS nemáte co hrát, za kvalitu této dvojice her ručím! A pokud 3DS nemáte, dejte si to přes emulátor třeba i na PC.

K tématu tlaku na recenzenty ze strany vydavatelů se vyjadřuju nerad. Je to hodně ohraná písnička - děje se to dnes a denně a několikrát do roka se nějaká ta kauza objeví. Vydavatel má v sázce příliš mnoho peněz, aby se recenzenty nepokoušel ovlivnit (čímž to rozhodně nechci omlouvat), nedílnou součástí práce médií je naopak tomuto tlaku odolat. Tečka. Poslední případ s agenturou The Redner Group byl česky medalizován třeba na Games.cz, ale 2K z toho vyšla příliš neposkvrněná a příběh by se měl říct celý - Tom Bramwell z Eurogameru totiž reagoval tvrzením, že jsou u 2K na blacklistu a třeba DNF si museli na recenzi koupit sami. To rychlé umytí rukou (= výpověď agentuře) bylo tedy od 2K poněkud pokrytecké. Za sebe musím říct, že jsem se ve své kariéře v českých herních médií s přehnaným tlakem vydavatelů nesetkal. Nejhorší situace nastala paradoxně jen pár měsíců po mém nástupu do Score, kam jsem jako mlíčňák psal článek o fungování pirátské scény - vedení JRC to tehdy mylně pochopilo jako otevřenou podporování pirátství a bylo z toho hodně dusno :). V té době občas k nějakým problémům docházelo (spíše než o hodnocení šlo ale o recenzování z pirátských verzí a porušování embarg - jistí lidé to tehdy považovali za běžnou součást své práce), později to ale vymizelo a dnes mi u nás připadá nebezpečnější přehnané přátelíčkování se s PR zástupci, které slabší/mladší/nezkušenější povahy nedokážou oddělit od své práce. Ale už řadu let recenze nečtu, takže mě neberte za slovo.

Poslední postřeh se týká dlouho trvajícího sporu o značku Edge. Aktuální vývoj skvěle shrnuje parádní článek na RPS - popisují se tu detailně praktiky Tima Langdella, který svá tvrzení dokazoval například falešnou obálkou časopisu Edge (o kterém tvrdil, že jej v USA skutečně vydával) nebo 5,25" disketou, na které byly soubory z roku 1991 vytvořené ve Windows 95. Skvělé čtení!

Od Nintenda se čekalo hodně a je třeba říct, že Nintendo očekávání do značné míry splnilo, zejména prostřednictvím oznámení nové konzole, přesněji řečeno nového ovladače. Spokojeni jsou hráči (alespoň ti, kterých se to týká), spokojena je odborná veřejnost (s výjimkou těch, kteří to nepochopili) a nespokojení jsou tak pouze akcionáři (hodnota akcií poklesla na pětileté minimum), kteří zřejmě čekali nějakou jadernou konzoli s vodotryskem. Pravdou ale je, že ne všechno bylo ideální. Začnu právě tím.

3DS jako konzoli nevěřím. Stále vám dlužím svoje dojmy a mám už je téměř napsané, v zásadě ale 3DS považuju za předražený přístroj, jehož hlavní featura (3D obraz bez brýlí) podle mého nemá zdaleka tak velký vliv na herní zážitek, jak se Nintendo snaží prezentovat. Jistě, konzole je vždy právě tak kvalitní, jak kvalitní jsou její hry a v tomto směru musíme být se včerejšími ohlášeními vcelku spokojeni (vedle Zeldy mám radost hlavně z nového Maria, Luigi's Mansion a Paper Maria). Stačí to ale, zvláště když třetí strany na 3DS víceméně kašlou? Satoru Iwata se v únoru na GDC vymezil proti Applu a další "levné konkurenci" (viz první odstavec), přesto musí vědět, že tento "fenomén" pro Nintendo je a bude nepříjemným konkurentem. Dílčím řešením mohlo být včerejší spuštění 3DS shop s Game Boy hrami - prodej těchto starých hitů (a jsou jich tam desítky) po dolaru nebo dvou by byl skvělou obranou proti levným iPhone hrám, v praxi ale Nintendo předvedlo svou tradiční ignoranci. Hry z GameBoye stojí 4 až 6 dolarů a tituly jako Plants vs. Zombies jsou na 3DS k dostání za čtyřnásobnou cenu proti stejným hrám na App Store. Vzhledem k prachbídnému stavu WiiWare (celkově přinejlepším pět zajímavých her, z toho snad jen dvě exkluzivně na Wii) a DSiWare (dtto, i když Zelda: Four Swords Adventures zdarma je parádní zpráva) bych čekal trochu odvážnější přístup. Jako příliš vysoká se mi jeví i cena samotného 3DS, zejména s ohledem na čerstvě oznámenou cenu PlayStation Vita - Nintendo na to má ještě pár měsíců, ale pokud se chce udržet na handheldovém trhu v dobré formě, bude muset udělat mnohem víc, než jen produkovat kvalitní first-party hry.

Na tiskovce mi také s výjimkou nové Zeldy chyběla jakákoliv zmínka o Wii - posléze se sice několik málo her v line-upu objevilo (Mario Party 9 a Kirby), ty však letošní vánoce nezachrání. Wii U bude v prodeji až příští rok, takže Nintendo Wii v podstatě veřejně popravilo a letošní sezónu vzdalo s tím, že síly vrhne na vývoj pro nové platformy. Je to škoda, ačkoliv je třeba uznat, že samotná Zelda je velmi těžký kalibr.

Takže Wii U! Je třeba říct, že byly informace podány hodně zmatečně. Nintendo podle očekávání neřeklo zdaleka všechno, ale dávkování informací nezvládlo úplně ideálně. Mnohé se během následujících hodin vysvětlilo (včetně dost překvapivých náznaků), ale stále tu jsou některé zásadní otázky; zdaleka nejen výkon, cena a datum vydání. V tuto chvíli tedy na Wii U můžeme pohlížet zejména jako na koncept. Z mého pohledu je Wii U obrovským příslibem inovativních her a svěží hratelnosti. Jako čerstvý majitel iPadu jsem z tabletu nadšený, ale jako hráč na něm postrádám tlačítka - Wii U je má, což samo o sobě znamená hodně. Navíc samozřejmě funguje ve spolupráci s televizí v HD grafice a je zpětně kompatibilní (tj. využijeme staré Wiimote ovladače), má všechny ty klasické vychytávky jako dotekovou obrazovku nebo gyroskop.

Je třeba si uvědomit, že ovladač sám o sobě nebude mít žádný procesor a video je přenášeno z konzole. To ho diskvalifikuje jako samostatnou přenosnou konzoli, ačkoliv tak v blízkosti televize bude moci fungovat. Zvláštní je mimochodem v této souvislosti plán neprodávat ovladač separátně - znamená to, že nebude možné hrát jednu hru s dvěma nebo více "Wii-tablety"? To je myslím celkem škoda a Nintendo by tak přišlo o zajímavý zdroj příjmů. Podobných spekulací asi v nejbližších týdnech a měsících bude víc a docela se na ně těším.

Tradiční report Edge najdete tady, dostupné technické parametry zde, základní info třeba na GameSpotu, pěkný seznam her sestavil Eurogamer. Velkorysá third-party podpora mě mimochodem velmi příjemně překvapila a bude zajímavé sledovat, jak se jim povede po nezdaru na Wii a DS (obě extrémně úspěšné platformy, které ovšem třetí strany nikdy nedokázaly naplno využít). Tiskovku hodnotím 8/10, zejména za to, že Nintendo opět přichází s inovací. Nejde o tak revoluční (a na první pohled srozumitelný, to také nepodceňujme!) koncept jako u Wii a v Nintendu se v podstatě jen chytře inspirovali současným trendem tabletů - potenciál, který má Wii U ve hrách je ovšem značný, zvláště v rukou jeho elitních vývojářů. A při pohledu na to, co nám představil Microsoft a Sony, prostě nelze Nintendu upřít kreativitu, imaginaci a odvahu. Díky bohu za ní.

PS: Správný postřeh serveru Develop - Vita bude schopna ve spolupráci s PS3 nabídnout do značné míry stejné featury jako Wii U. Jen to bude stát o dost víc peněz.

Po přečtení vynikajících analýz tiskových konferencí Sony a Microsoftu na novém webu Edge mám pocit, že je jakýkoliv další komentář zbytečný (opravdu jsou skvěle sepsané, pěkné reportáže jsou samozřejmě k vidění i na GameLife, GameSpotu a velmi pravděpodobně leckde jinde), ale zajímá-li vás můj názor (a nesledovali jste mé živé dojmy na Twitteru), čtěte dál. Tiskovku Sony jsem viděl ze záznamu, Microsoft, EA i Ubisoft živě. Zbývá nám už jen Nintendo, jehož velká chvíle začíná dnes v 18 hodin našeho času.

Microsoft - Lze to vůbec označit za zklamání, když se koncentrace na Kinect čekala? Lze. Bylo to slaboučké a já mám bez přehánění chuť Xbox 360 prodat. Představa zábavy v podání Microsoftu je diametrálně odlišná od toho, jak si zábavu představuju já - odklon od core publika jsem čekal, ale takhle radikální a nekompromisní opravdu ne. Těším se na pár her na Live Arcade, hodně si slibuju od Gears of War 3, na milost bych vzal i to Halo (remake i pokračování), ale nic dalšího pro mě v těch nekonečných 90 minutách trvání tiskovky nebylo (bavím se samozřejmě o exkluzivních hrách, ukázky z Tomb Raidera a Modern Warfare 3 byly prima, ale ty si zahraju i na PC nebo PS3).

Prodejní výsledky z minulého roku a veškeré průzkumy i analýzy velí Microsoftu zaměřit se na Kinect. Chápu to, ale takhle okatě se vykašlat na své tradiční hardcore publikum, nad tím zůstává rozum stát. Ale to už se opakuju, takže konkrétně: nové casual hry na Kinect (Kinect Sports: Season 2, Kinect Fun Labs a Disneyland Adventures) se mi vlastně vcelku líbily a vypadají i zábavně, problém vidím v tom, jak se Microsoft s Kinectem snaží tlačit do konvenčních žánrů. Hlasové ovládání v nových dílech Mass Effectu a Ghost Reconu ještě beru (koneckonců nebude povinné), ale na nově ohlášených "Kinect only" hrách jako Fable: The Journey, Star Wars: Kinect nebo Ryse nenalézám suchou nit. To má být zábava? Nejsmutnější na tom, je že vývojem těchto zbytečných her ztratí drahocenný čas velmi schopní vývojáři. Doufal jsem alespoň, že Microsoft vykompenzuje tuhle "oběť" nějakou jinou hardcore hrou, to se ale nestalo. Letos tak s výjimkou Ms. Splosion Mana, Insanely Twister Shadow Planet a několika dalších Live Arcade her pustím X360ku jen na třetí Gearsy. 2/10

Electronic Arts - Komornější pojetí tiskovky EA nebylo vůbec na závadu. Sportovní a závodní hry stranou, EA se předvedla ve velmi dobrém světle. Dvěma jasnými vrcholy pro mě byla neskutečná ukázka Battlefieldu 3 a oznámení Overstriku, nového IP od Insomniacu (sice jen render, ale alespoň vtipný). O dost víc jsem čekal od SWTORu (na ten si fakt ještě počkáme) a zklamal mě trochu nuceně inovovatný Need for Speed Run (obávám se, že to bude průšvih zcela v intencích Black Boxu), ale jinak Riccitiello představil pěkný line-up. 7/10

Ubisoft - I tady jsou dva jasné headliny (Far Cry 3 a Assassin's Creed Revelations - v obou případech excelentní prezentace a výtečné zkombinování trailerů s gameplay ukázkou) a i tady byla evidentní slabá místa (Rocksmith už žánr hudebních her nezachrání, spousta nemastných her). Koncepce tiskové konference mi připadala trochu nešťastná (holt Francouzi...), ale třeba proti Rayman Origins a novému Brothers in Arms nemůžu říct ani slovo.  6/10

Sony - Všechno důležité už Sony oznámila před E3, ovšem line-up na rok 2011 je příliš silný na to, abych jí to dokázal vyčítat, takže malé zklamání cítím pouze z absence hlasitě spekulovaného ohlášení čtvrtých dílů Syphon Filter a God of War (holt v srpnu v Kolíně, no). Na druhou stranu se dostalo na Dust 514 a Sly Coopera, konečně jsme se dočkali data vydání Ico kolekce a taky prezentace Uncharted 3 měla šťávu. Tanečky kolem Move a 3D obrazu byly zbytečné, nicméně pochopitelné, alespoň to ale nebyla sázka na jednu kartu jako u Microsoftu. A ta omluva za výpadek taky zněla vcelku upřímně, takže... abych jenom nechválil, God of War kolekce z PSP mě málem uspala a Resistance 3 byl ze slabšího soudku (podle očekávání). Nejspíš teď vypadám jako Sony fanboy, ale opravdu vidím zásadní rozdíl mezi tím, jak mě jako konzervativního hráče Microsoft nemilosrdně obětoval, zatímco v Sony a koneckonců i v Nintendu dokázali mezi hardcore a casual segmentem najít rozumný kompromis, resp. oběma skupinám nabízejí dostatek produktů.

A co říct k Vitě? To nejdůležitější - Sony se po dlouhé době podařilo nastavit dobře cenu! 249 dolarů/euro za WiFi verzi je adekvátní/výborná cena (já čekal, že to bude 299$) a rukavice hozená Nintendu. Handheld vyjde letos (v letošním fiskálním roce Sony, tj. do března), navíc se skvělým line-upem plným nových IP a několika nečekaných překvapení (BioShock!). K Vitě se ještě vrátím, ale začínám být opatrný optimista. 7+/10

Ještě dvě hodiny a vypukne to! Za pomyslný začátek letošního E3 šílenství lze považovat tiskovku Microsoftu, která začíná v 18 hodin našeho času. Letos snad po deseti letech poprvé výstavu sleduju především jako hráč - nejen, že nebudu na místě (tuhle "radost" už jsem si v posledních letech nechal ujít), ale konečně nebudu mít ani žádné pracovní povinnosti tady doma. Těším se, že si to naplno užiju, v klídku se podívám na živé přenosy všech tiskovek (tu Sony samozřejmě spokojeně prospím), prohlédnu si trailery na hry, které mě zajímají a bez výčitek přeskočím ty, které mě nezajímají. A při tom všem si dohraju L. A. Noire.

Budu taky se zájmem sledovat coverage českých herních serverů. Nedokážu posoudit, jestli česká herní média navštíví letos Los Angeles v rekordním počtu hlav (rozhodně to tak vypadá), zjevně ale chystají nejzajímavější zpravodajství včetně videoblogů. Držím všem palce, jen mám strach, abych ten útok RSS záznamů a Twitteru dokázal přežít. Sledovat všechno v deseti verzích je o duševní zdraví a obávám se, že mi dozvuky profesionální deformace nedovolí udělat radikální řez a předsevzetí z prvního odstavce bude rychle v hajzlu ;). Tak mě napadá - jak hodláte E3 sledovat vy?

Zda tu budu psát nějaké dojmy ještě netuším, u zásadních oznámení (nová konzole Nintenda) mi to asi nedá, ale bude-li o čem (a to bude), rozhodně hodlám častěji psát krátké zprávy a aktuality tady i na Twitteru @play_forever - tamtéž budu nejspíš směřovat i nadšené výkřiky, zoufalá zvolání, peprné nadávky a rádobychytré glosy k událostem na velkých tiskovkách. Takže followujte, jen mějte na paměti, že toho (občas) může být i víc, než je zdrávo.

Čímž se dostávám k tomu hlavnímu. Co od E3 čekám? Jedna věc je prognóza toho, co si myslím, že se stane, druhá věc je to, co bych si přál. Protože jsem se v posledních dnech záměrně vyhýbal velké části drbů, zvěstí a leaků (letos jich bylo až nezdravě moc), zaměřím se spíš na to druhé...

• Microsoft tiskovka v šest hodin to všechno spustí. Co si budeme povídat, Microsoft si může s Nintendem potřást rukou, jejich line-upy na druhou polovinu roku jsou naprosto tragické. Zatímco se to ale u Nintenda dá omluvit launchem 3DS (jakkoliv tamní hry podle toho zatím nevypadají) a přípravou na novou konzoli (která se ovšem na trh dostane až příští rok), u Microsoftu je toto mlčení nepochopitelné. Navíc se hovoří o tom, že se zaměří především na Kinect. To by mě mrzelo, v podstatě bych si tak na Xboxu zahrál do konce roku jen Gears of War 3 (Forza mě nezajímá). Předpokládám, že se koncentrace na Kinect potvrdí, takže pokud by Microsoft oznámil na letošní vánoce jen jednu nebo dvě zajímavé hry (včetně něčeho interesantního kolem Alana Wakea), budu spokojen. Na nový hardware nebo zásadní změny (snad kromě nějakého neurčitého prohlášení) moc nevěřím (to by se neutajilo) a díky tomu to asi bude nejslabší ze tří hlavních tiskovek - Nintendo a Sony bude přeci jen představovat nové konzole. Potěšila by mě oznámená podpora Xbox Live přes mobily, ideálně (pro mě) včetně iOS. Naopak by mi byla ukradená jakákoliv aktivita v 3D obrazu.
• Line-up Sony na zbytek roku je naproti tomu vynikající a tak spíš očekávám oznámení nových titulů pro rok 2012 nebo ještě dál (hovoří se mj. o God of War 3, což zní věrohodně). Velmi jsem zvědav na to, jak diplomaticky v Sony uchopí nešťastné události s hacknutím PSN (budou je ignorovat, vezmou to s humorem, posypou si hlavu popelem, nebo se jim to dokonce nějakým zázračným způsobem podaří překlopit ve svůj prospěch?) a především se těším na informace kolem NGP, resp. Vita. Cenu odhaduju na 300 dolarů za základní WiFi model, moc bych si přál ohlášení cloud gamingu, tedy úplného propojení s PS3. Ovládací prvky už na to má.
• U Nintenda mám nejasno asi nejvíc. Předně nečekám, že k nové konzoli řeknou všechno, jen si vzpomeňte na tajnosti kolem Wii. "Project Café" má být na trhu až příští rok, takže je pochopitelné nechat přesné detaily (včetně ceny) na Gamescom nebo i později. Navíc je velkou otázkou, zda půjde o nový hardware, nebo jen o nadstavbu Wii a také jak se Nintendo postaví konkurenci - zda se opět bude chtít nějakým způsobem vymezit (a co nového sakra ještě chtějí vynalézt?), nebo přeci jen přitlačit na pilu výkonu. Nedivil bych se, kdyby spíše než na hardware postavili konferenci na software. To ostatně Nintendo musí udělat i s ohledem na 3DS, jehož herní nabídka je zatím prachbídná. Zvědav jsem i na to, co Nintendo provede s Wii. Přeci jen se letošní vánoce odehrají z velké části právě tam a když už to zlevnění provedli před E3, očekávám na tiskovce možná až překvapivý počet velkých her zajímavých pro hardcore hráče. Tak dvě nebo tři ;).
• Co dál? Spousta HD remaků - začínají mě unavovat, Halo bych ale bral (první díly jsem nehrál). Rád bych něco pěkného od EA - v Syndicate už skoro přestávám doufat, ale třeba nás překvapí System Shockem. Nejzajímavější ale bude jejich nová hra od Insomniac - čekám něco skvostného, co bude headline výstavy. Od Ubisoftu čekám tradiční velkou podporu nové konzole Nintenda (ač je na to možná ještě brzo) plus bych nepohrdl třeba dalším Far Cry, od Eidosu se moc těším na Hitmana (moc toho ale neřeknou) a Thiefa, od 2K bych skoro viděl pravděpodobnější oznámení Mafie 3 než GTA (toho mi připadá na E3 škoda), i když na něco nového od Rockstaru dojde. Celkově budu ale rád za každé nové IP! A vy?

Jeden z investorů Zyngy se v rozhovoru s TechCrunch rozpovídal o situaci v EA, přesněji o krocích, které by tento tradiční herní vydavatel měl udělat, aby přežil současné turbulentní změny. Rozhovor je pikantní v tom, že je Bing Gordon bývalý CCO Electronic Arts, takže situaci firmy zná poměrně důvěrně. Gordon radí zcela změnit obchodní model a zaměřit se na redukci nákladů a monetizaci za odehraný čas. Což je v podstatě totéž, co dělá Zynga. Argumenty Gordona jsou rozhodně zajímavé a je zřejmé, že branže tímhle směrem opravdu směřuje - viz koncept Call of Duty Elite, který podle mého názoru není vůbec špatný. Disproporce v platbě za osmihodinovou singleplayerovou hru a multiplayerovou střílečku (podle Activisionu průměrný hráč Call of Duty stráví ročně ve hře 170 hodin - číslu se zdráhám uvěřit, ale hodně to bude) je zjevná a na nějakém rozumně nastaveném poplatku nevidím nic nemorálního. Mohlo by to mít navíc pozitivní vliv na kvalitu her.

Game Nexus sestavil hezký souhrn osobních vzpomínek několika herních novinářů a vývojářů na E3. Taky bych jich mohl pár přidat, za všechny alespoň jednu publikovatelnou - byl jsem na E3 čtyřikrát nebo pětkrát, poprvé pokud se nepletu v roce 2000, kdy se tu poprvé prezentovala PlayStation 2. Právě její tituly zajímaly návštěvníky nejvíc a Tony Hawk's Pro Skater 2 pro PS1 byl trochu stranou. Zástupkyně z Activisionu si v naší novinářské skupince zapisovala požadované prezentace a když se u Tony Hawka nikdo neozýval, zželelo se mi jí a přihlásil jsem se. Pointa? Hru za zavřenými dveřmi prezentoval přímo Tony Hawk, skateboardová celebrita. Skvělý chlapík, kterého nerozhodilo, že hovoří s někým, kdo nejen že nikdy nehrál jeho hru, ale dokonce ani v životě nestál na prkně. Pěkně jsme si popovídali a já si nakonec ke hře našel cestu. Výborný byl také ročník, kdy jsme se s Mikolášem Tučkem každého zpovídaného vývojáře na závěr "na odlehčení" ptali, co vědí o České republice. Vedle očekávaných nechtěně vtipných reakcí pár lidí překvapilo pochvalou Mafie a šokoval mě CliffyB, který v Praze několikrát byl a vzpomněl si na jedno české slovo.

V nastávajícím E3 šílenství by neměl zapadnout včerejší článek 1Up o Starbreeze - jde o skvělý insiderský profil studia s nesmírně zajímavým osudem a několika povedenými hrami (Chronicles of Riddick a The Darkness) na kontě. Studio Starbreeze v poslední době prošlo velkou proměnou, řada důležitých lidí odešla (částečně prý kvůli neschopnosti spolupráce s EA) a projekt RedLime (což je téměř jistě nový díl Syndicate) se potýká se značnými problémy. Článek dobře ilustruje složitou situaci nezávislých studií na trhu s velkými hrami, komplikace Starbreeze ale zavání až prokletím. Nezávislá vývojářská studia schopná produkovat špičkové AAA hry lze spočítat na prstech jedné ruky, většinou se navíc mohou spolehnout na zázemí, které jim poskytuje jistou nezávislost (Valve má Steam, Epic a Crytek mají enginy). Nejlepší článek týdne.

Zajímavý rozhovor zveřejnila v pátek Lupa. Jan Šrůtek se v londýnské agentuře Flow Interactive zabývá optimalizací uživatelského zážitku ("Zkoumám, navrhuji a testuji digitální produkty s cílem o dosažení designu, který je užitečný, chtěný, použitelný a příjemný."), což musí být hodně zajímavá práce. Často jsem při používání nějakého přístroje, software nebo webu přemýšlel, jak asi jejich tvůrci vyvíjeli uživatelské rozhraní a stejné myšlenky mě občas přepadnou i při hraní. Zkušenosti jsou velmi různorodé a každý jistě občas narazí na nepochopitelně mizerné menu, stejně jako na geniální interface. Platí to pro mobil, e-shop i počítačovou hru. Jan Šrůtek v rozhovoru okrajově zmiňuje zkušenosti z testování hry (popis spíše než na MMO sedí na nějakou střílečku), na webu jeho agentury jsem pak dohledal case study k Football Manageru 2010 (zakázka od Segy) nebo blog o Crayon Physics. Pozoruhodné téma, rád bych si o něm někde přečetl víc. Shodou okolností by se měl tímto tématem zabývat nový sloupkař nového webu Edge, Graham McAllister.

Nedávná konference Take Two pro investory nepřinesla žádné informace o nové Mafii. Informace z 2K Czech už takřka žádné nemám, ale nepochybuju o tom, že třetí díl vyvíjejí. Nepochybuju ani o tom, že ho 2K budou chtít dokončit co nejdříve a využít tak současné know-how a technologii. Vánoce 2012 se mi dlouho jevily jako logický a snad i realistický cíl - to teď vypadá o chlup méně pravděpodobně, ale za rok a půl se ještě může mnohé změnit, o vnějších vlivech (třeba potenciální kolizi s vydáním GTA) nemluvě. V nových finančních zprávách je mimochodem nenápadná zmínka o stále probíhajícím vyrovnání Take Two s majiteli Illusion Softworks - zjevně tam jsou nějaké dodatečné platby vázané na dokončení hry, její úspěch a případně i další pokračování. Jednou bude zajímavé zhodnotit celkovou cenu, kterou Take Two za české studio zaplatilo, ale myslím, že nikdo nikdy ani na okamžik nemohl pochybovat o tom, že to pro IS byla výhodná transakce.

Jak už jsem před pár dny tweetoval, vyšla kniha Game Industry, sborník textů několika českých autorů na nejrůznější témata související s hrami, převážně o vývoji. Pár lidí se mě ptalo, kde lze knihu sehnat - pro přesné informace se raději obraťte na autory (viz web), ale narazil jsem na ní v jednom malém knihkupectví, takže je evidentně v běžné distribuci. Popravdě mě příliš nezaujala. Kvalita textů je velmi kolísavá, některé zajímavé články střídají slabé a zbytečné. Je mi trochu líto, že když už někdo našel sílu a peníze na podobný projekt (a dokázal ke spolupráci přesvědčit všechny ty autory), nevěnoval více úsilí přípravě a koncepci. Pevně ale doufám, že se tohle nikoho nedotkne, každý takový projekt si samozřejmě zaslouží respekt.

Redaktor britského PC Gameru Tom Francis se na svém blogu zabýval zdánlivě triviální otázkou - Co činí hry dobrými? Jedním dechem odpovíte, že přece špičková hratelnost, skvělá grafika nebo podmanivý příběh, Tom se ale na věc podíval z trochu jiného úhlu. Nepřišel s nijak objevným názorem, ale pěkně jej sepsal do zajímavého textu, který můžu s radostí podepsat. Text jsem četl krátce po dohrání Portalu 2, což můj pozitivní dojem z článku ještě více prohloubilo. Ta hra je oříšek... je hodně jiná, má své nepopiratelné kvality, ale zdaleka není tak "dokonalá", jak to mohlo podle recenzí vypadat. Více o tom brzy.

Tom Francis v článku vynechal příběh, o kterém tvrdí, že sám o sobě hru dobrou neudělá (viz také živá diskuze pod jeho článkem). Význam vyprávění bych ale rozhodně nepodceňoval - právě na příběh ve hrách se zaměřuje velké téma IGN (já vím, je to špatný web, ale tohle je skvělý text), kde zajímaví vývojáři (mj. Ken Levine, David Cage, Fumito Ueda, ale třeba i Tomasz Gop z CD Projektu) odpovídají na zajímavé otázky (třetí část otázek a odpovědí bude teprve zveřejněna). Zmíněný Ueda například hry považuje za médium celkově nevhodné k vyprávění příběhu a způsob vyprávění se zamlčením informací a spoléháním se na představivost hráče za velmi efektivní formu vyprávění (což má zjevně něco do sebe - nejlepší jsou na vyprávění příběhu přece knihy). Snaha Uedy (a jeho kolegů v Team Ico) pracovat s emocemi mi tak připadá momentálně asi nejzajímavějším trendem formy příběhu ve hrách - jinak se od dob System Shocku, Metal Gear Solid, Deus Ex a Half-Life (všechny tyhle hry vyšly ještě v minulém tisíciletí) zas tak moc nezměnilo. Ale to je věc názoru a široké diskuze.

Indie hry zlevňují - na Steamu už je dnes nezávislá hra dražší deseti Eur spíše výjimkou. To je dobrá zpráva pro nás, ne tak pro indie vývojáře, zvláště ty, jejichž projekty jsou poněkud rozsáhlejší, komplexnější a ambicióznější. Jedním z nich je Cliff Harris, jehož Positech Game naposledy vydal strategii Gratuitous Space Battles. Cliffski si na svém blogu stěžuje na stále složitější situaci a tvrdí, že indie vývojáři ve výsledku budou tvořit hry kratší a chudší - vyvíjet větší projekt za 15 nebo 20 euro nebo i dolarů už ekonomicky nedává smysl. Můžete nad tím mávnout rukou a poznamenat něco o chamtivosti, ale dříve nebo později to hry změní a to už vás štvát jistě bude. Zejména pokud to změní i ostatní hry - devalvace cen na Steamu myslím neštve zdaleka jen indie vývojáře. V diskuzi je řada velmi podnětných reakcí.