Když před třemi lety poprvé vplul do našich srdcí Descent, ačkoliv byla v té době horečka Doom v plné síle, všichni se alespoň na okamžik zastavili, aby byli ohromeni revoluční volností pohybu a aby zjistili, že orientaci, kterou považovali po zkušenostech z Wolfensteinu a Doomu za vžitou, jednoduše postrádají. Descent byl v mnoha směrech revoluční, kromě volnosti v 3D prostředí si živě vzpomínám na možnost pozdějšího připojení do aktivní síťové hry, které neměl například ani o několik později vydaný Duke Nukem 3d. Pokračování, Descent II, v podstatě jen přidal něco z technologie a nové levely, přesto pro mne později s patchem na 3dfx akcelerátory představoval absolutní špičku. Netušil jsem, jak málo vody uplyne a Descent II bude minulostí. Ano, Forsaken je tu.

Tedy pardon, je tu demoverze, která je však, na rozdíl od hratelnosti pochopitelně, dostatečným důkazem vítězství hry co do grafického vzhledu. Celkem záměrně Forsaken nesrovnávám s oběma Quaky či Tomb Raidery, protože je to právě Descent, který mu je bytostně nejpodobnější (popravdě řečeno jde spíše o shodu), nicméně faktem zůstává, že Forsaken je nejlepší i v konkurenci výše uvedenou čtveřicí a nejen s ní. Na druhou stranu musím upozornit, že autoři velmi chytře zjednodušili systém a v úrovních se nesetkáte s téměř žádnými objekty a rychlost procesoru a především akcelerátoru se tak může plně věnovat texturám, polygonům a efektům. Acclaim zjevně dobře ví co dělá, po v tomto směru rovněž velmi působivém Turoku je to další hra, která do značné míry ukazuje, kterým směrem se budou podobné 3d ubírat.

Nicméně grafika není vše a i já dávám před počtem polygonů tvořících monstrum přednost počtu úrovní či jiným parametrům důležitým pro hratelnost a zábavu. Jak již bylo řečeno, Forsaken je vlastně další Descent. Přestože zde bude 25 monster (vznášedel?) s jakous takous interaktivitou a 15 single-player úrovní, čichám čichám značnou podporu multiplayeru. Ten bude umožňovat deathmatch až 12-ti hráčů najednou v celkem 8 specializovaných levelech. Nádech originality v tomto případě zastávají unikátní atributy různých „vozítek“. Představte si multiplayer, kde nebudete odlišní pouze barvou, ale rovněž atributy - každé z volitelných vznášedel bude svým způsobem unikátní. Výhoda však bude vyrovnána nevýhodou. Budete-li obrněni tuhými štíty, budete pomalí, budete-li vybaveni smrtící zbraňí, soupeři vás naopak velmi lehce zneškodní. Jednoduché počty, variabilní a nestereotypní akce.

Mám sice obavy, aby vývojový tým pro samé nádherné efekty nezapomněl na samotnou hru, na umělou inteligenci, na design úrovní, na vyváženost single i multiplayer, ale to je úděl všech chystaných her. A na druhou stranu, jsem-li přesvědčen o kvalitě hry, zpravidla se dočkám zklamání, naopak je-li hra outsider, plná verze mne často přesvědčí o schopnostech autorů. Tak proč by měl být zrovna Forsaken výjimka potvrzující pravidlo.

Bludr, 15.2.1998