Hra Hexen II se jako první z "Quake klonů" objevila na pultech obchodů (v USA) 11.9.1997. U nás se tak stalo o něco později, ale toto "něco" bylo v případě Hexenu2 překvapivě malé. Na začátku shrňme fakta: jedná se o akční střílečku s RPG prvky v plně 3D prostředí. Mišmaš? Jen na první pohled.

O instalaci se nebudu rozepisovat, neb proběhla bez nejmenších problémů. Jen je potřeba mít dostatek volného místa na disku, protože tenhle macík si ukousne pořádné sousto. Absolutní většinu nastavení provádí hra sama. Další vlastnosti jako ovládání, citlivost myši či jas obrazovky si můžete snadno nastavit sami v přehledném menu uvnitř hry. Vzhledem k tomu, že jsem celý minulý rok hrál především Quake, nebylo pro mě nastavení hry ani její ovládání žádný problém. Co se nedalo udělat vmenu, stačilo provést na konzoli nebo drobným zásahem do AUTOEXEC.CFG - ale to jistě každý pravověrný Quaker zná. Ti ostatní buďto tak důkladné nastavení nepotřebují, nebo naleznou všechny potřebné informace vdokumentaci. Kovládání lze použít klávesnici, myš, joystick a údajně i různé druhy gamepadů, které ale nevlastním, takže nemohu sdělit zkušenosti. Podle mého názoru je optimální kombinace ovládání myší (rozhlížení, míření a střelba) a klávesnicí (chůze, běh, úkroky, skoky, prostě pohyb).

Hra nabízí celkem čtyři postavy, za které je možno hrát. Tyto postavy ale mají každá jiné vlastnosti a jiné zbraně (každá postupně získá celkem čtyři), a navíc z ostatních předmětů ve hře má každá jiný užitek. Kdispozici je "paladin" (rytíř), "crusader" (křižák), "assasin" (vrah), a "necromancer" (kouzelník). Ve hře je, podobně jako v původním Hexenu, RPG základ, ale u dvojky je myšlenka dotažena ještě dále, takže každá postava má základní RPG vlastnosti (level, zkušenost, chytrost, obratnost, ...), které si postupně zlepšuje. Podle dosažené zkušenosti, která roste s počtem zabitých nepřátel, se postavě zvětšuje velikost "života" (tzv. "hit points") a množství many, které pobere. Mana je základní substance, která se ve hře vesměs používá jako střelivo. Vyskytuje se ve dvou barvách (modrá a zelená). Ze čtyř zbraní které každá postava má jedna nepotřebuje manu vůbec, jedna pouze modrou, jedna pouze zelenou a poslední obě. Podle manuálu je mana je vzácná a těžko se získává, takže zkušení kouzelníci ji plní do vzácných kamenů, které se ve hře povalují všude kolem. Stejně tak se ve hře porůznu povalují kusy brnění, zbraně, výbušniny a další užitečné předměty, které by normální člověk bedlivě střežil a rozhodně nenechával na ulici. Tyto sebratelné užitečné předměty jsou třech základních druhů - dodavatelé zdraví, dodavatelé many a zbraně na jedno použití. Některé z nich se použijí okamžitě, některé musíte pro použití vybrat z inventáře a některé se použijí automaticky když je potřeba.

Hra se skládá zcelkem pěti epizod (tzv. hubů), z nichž každá se odehrává v jiných klimatických podmínkách. Najdete zde středověké hrady, egyptské pyramidy, středoamerické svatyně i řecké chrámy. Každá epizoda je složena z několika levelů, mezi nimiž můžete volně procházet sem a tam, a z posledního levelu, ze kterého lze vyjít pouze do další epizody po zabití "bosse". Finálními bossy jsou Famine (hladomor), Death (smrt), Pestilence (mor), War (válka) a nakonec samotný Eidolon, zrůda nejstrašnější.

Než jsem spustil vlastní hru, musel jsem si vybrat, za kterou postavu budu hrát. Po krátkém rozmyšlení jsem zvolil crusadera, vlastně ani nevím proč. Ukázalo se, že je to jedna z "vhodnějších" postav ke hraní hry. Jeho velmi dobrou vlastností je, že se občas nečekaně uzdraví, což zvláště uprostřed bitvy potěší snad každého. Dalším krokem byla volba obtížnosti, kde jsem si vybral tu nejtěžší, abych ze hry něco měl. Líbilo se mi, že byť jsou stupně obtížnosti vždy čtyři a definují pouze četnost a sílu nepřátel, jmenují se pro každou postavu jinak.

Začátek hry jsem znal z dema, takže žádné velké potíže nenastaly. Jediné co mi proti Quakovi vadilo byla častá nutnost boje zblízka, k čemuž jsem ovšem byl nucen pouze já, neboť většina nepřátel byla vybavena dalekonosnými zbraněmi a zjevně nekonečnou zásobou střeliva (many), kterou jsem pro změnu já neměl. Za nespravedlivé jsem považoval především to, že když jsem je zabil, tak si manu vzali s sebou do hrobu. Taky mě na začátku poněkud rozčilovalo množství zelené many, které jsem neměl kde uplatnit (zbraň na zelenou manu je až v druhé epizodě). Časem se mé problémy vyřešily, neboť už v druhé části hry jsem nejen získal spotřebiče na veškerou nalezenou manu, které začalo být všude dostatek, takže kladivo jsem používal pouze na dobíjení drobného hmyzu jako jsou pavouci či štíři.

Zabíjení nepřátel nedělá zvlášť velké problémy. Stačí na každého z nich najít vhodný přístup (jsou chytřejší než monstra v Quakovi, ale přesto se trapně opakují). Například jsem přišel na to, že na obávané Golemy stačí obyčejné kladivo. Kromě zabíjení příšer obsahuje hra ale ještě druhou rovinu, a tou je řešení úkolů. Občas se někde vyskytuje nějaký předmět, který je nutno sebrat a někam odnést, aby se otevřela nějaká mříž či dveře, či abyste prostě dostali další předmět. Na konci se vám tak otevře vstup do levelu s finálním bossem. Jako výhodu jsem chápal, že pokud se dostanu na místo, kde je potřeba nesený předmět použít, došlo k použití automaticky. Fáze řešení těchto úkolů se sice s hrou překrývá, ale nakonec stejně skončíte tam kde já - po vybití všech nepřátel zmateným pobíháním prázdnými prostorami a hledáním skrytých míst s předměty které potřebujete, resp. hledáním kam s předměty které máte. Jako výborné vodítko se v levelech občas objevují nápisy na zdech. Velmi doporučuji je dobře číst a raději i zapisovat, protože téměř vždy obsahují nápovědu k vyřešení nějakého zapeklitého problému který vás čeká. Jinou kapitolou jsou nápisy vedle průchodů do dalších levelů, které vás informují o tom, do kterého levelu vepizodě přecházíte. Další nápisy se občas objevují vmístech, kde je potřeba uplatnit nějaký předmět, který zrovna nemáte u sebe.

Finální bossové jsou o poznání tužší než "obyčejní" nepřátelé. Nicméně i zde platí, že je nutno najít vhodnou taktiku. Mě se vhodnou taktikou podařilo například zabít Pestilenci aniž bych přišel o jediný bod zdraví, a Death jsem dokonce umlátil kladivem! Nicméně se přiznám, že Eidolon je potvora nejtužší, horší než všichni ostatní bossové dohromady, takže jsem po několika pokusech zbaběle zacheatoval, abych se přesvědčil co vydrží a mohl začít psát tuto recenzi. Jinak by mi hrozilo, že se mu budu věnovat ještě další týden metodou vystřelit-uložit.

Vrátím se k celkovému dojmu. Grafika je podle mě skvělá, a to i na počítačích "nižší střední třídy", tedy např. na mém P120 sS3 SVGA (čtete dobře, o 3Dfx není řeč). Velmi jsem ocenil průhledné efekty (průhledná hladina vody, průsvitní zmražení nepřátelé atd). Je pravda, že pokud byly průhledné předměty dostatečně velké (např. přes celou obrazovku), tak mi počet FPS klesal i pod hodnotu 5, ale kromě jistého klopýtání zvuku jsem to ve hře ani nezaregistroval (jsem holt nadšenec, který hrál Quake už na 486). Odhlédnu-li od průhlednosti, je stále na co se dívat. Autoři použili jinou barevnou paletu než v Quake, takže vše je o něco jasnější a veselejší. Překvapila mě propracovanost levelů a množství použitých textur, zvláště na začátku. Vprvní epizodě se dostanete na hrad, kde jsou stánky řemeslníků - každý stánek má vývěsní štít se znaky svého cechu. Levely nejsou žádné miniatury, některé z nich se po dostatečné době hry a otevření dostatečného množství dveří promění v opravdové bludiště s desítkami chodeb. Vtéto souvislosti si vzpomínám především na Anubisův chrám z třetí epizody.

Velmi jsem ocenil, kolik různých předmětů je možno zničit. Uvidíte-li trám, sud, strom, sloup či okno, máte velkou šanci že se jej lze zbavit. Tato šance sice s postupem hry klesá (v závěru je asi většina dřevěných trámů ve skutečnosti zoceli), ale stále je řada užitečných předmětů k mání vsudech a řada "secretů" za rozbitelnými dřevěnými přepážkami. Na sudy ale pozor, protože některé jsou výbušné a mohou vám pořádně "zatopit". Ke cti autorů dlužno říct, že jsou viditelně označeny (doufám že ne "pozor padá omítka":-), pozn.Bludr).

Hudba... hm, hudba. Asi takhle: pokud chcete poslouchat hudbu, nehrajte 3D hry. Pokud chcete hrát 3D hry, tak si k tomu nepouštějte hudbu, protože vám něco skočí za krk. Takže kromě toho, že Hexen 2 umožňuje jak hudbu z CD tak MIDI, vám řeknu jen to, že já jsem žádnou hudbu neslyšel, protože její vypnutí bylo to první co jsem udělal.

Zatím jsem vesměs chválil nebo konstatoval fakta, takže teď zkusím vyplodit ještě několik kritických poznámek. Například jsem se během hry musel několikrát přesvědčovat, že jsem opravdu zvolil nejvyšší obtížnost, protože mi připadala až příliš lehká. Také výskyt many mi v některých levelech připadal příliš častý - zjevně to záleželo na autorovi levelu, protože v jiných byl many naopak zoufalý nedostatek. Také jsem téměř necítil potřebu používat řadu speciálních předmětů, takže jsem je ke konci nechával na místě, protože se už prostě nedaly sebrat. Vegyptské epizodě mi dal velmi zabrat problém sotáčením "koly času" a mám pocit, že nápověda na tabulích byla zavádějící - poslední správnou kombinaci jsem odhalil vpodstatě náhodou. Jako kontrast kpotvorkám ve hře mi naopak Eidolon připadal neuvěřitelně tuhý - ale to možná bylo způsobeno jen tím, že jsem nepřišel na nejvhodnější způsob jeho likvidace.

Na závěr by se slušelo doplnit nějaké srovnání. Připadá mi nevhodné srovnávat hru v pravém 3D prostředí s klony DOOMu jako je Duke Nukem nebo původní Hexen, už proto, že jsem proti nim implicitně zaujat, právě kvůli onomu 3D. Zbývá tedy jedině Quake. Zde musím říct, že v oblasti "single player" hry, tedy člověka proti příšerám řízeným počítačem, je Hexen 2 jednoznačně lepší, graficky i interaktivitou. V čem podle mého názoru Quake nedostihl, je hra více hráčů proti sobě, protože je zde dávána velká přednost boji "z očí do očí". Aby tento způsob boje byl zajímavý, bude muset podle mého názoru vývoj 3D her ještě kus ujít, protože na krátkou vzdálenost je velmi obtížné soupeře sledovat. Zde je na tom Quake s brokovnicí jako základní zbraní přeci jen v mých očích lépe.

Kasuha, 2.10.1997

CHEAT CODES:

Shodné s Quakem:
nesmrtelnost - na konzoli "GOD"
zbraně - na konzoli "IMPULSE 9"

LINKS: 

http://www.ravensoft.com - tvůrci hry
http://www.idsoftware.com/hexen2/index.html - oficiální "reklamní" stránka id Software, partnera Ravenu při vývoji hry,
http://www.activision.com/games/action/hexenII/index.html - oficiální stránka distributora hry, společnosti Activision
ftp://West.ftp.activision.com/activision/hexenII/h2demo.exe - demo-verze Hexenu 2 (Win95 req., 3dfx support)

http://www.hexen2.com - fanouškovská, ale profesionálně vedená a často aktualizovaná stránka
http://www.hexenworld.com - opět fanouškovská, ale plná informací (návod na průchod všech epizod)