Heretic II
Raven Software
Započítáme-li rovněž výborné duo Hexenů, jde již o čtvrtý díl ravenovské 3D akční fantasy série. To co na první pohled zavání ždímáním stále stejného námětu, rázně zahání první screenshot - Heretic II je totiž "third-person", a starému známému Corvusovi tak po vzoru Tomb Raidera dýcháme na záda. Co nového tento prvek přináší, si řekneme později, nejdříve je na řadě příběh. Ten navazuje na první díl, ve kterém Corvus ničí D'Sparila a na čas vrací mír zpět do své země. Bohužel se jako obvykle něco zvrtlo a namísto míru seslal na Parthoris mor. Nakažen je i sám Corvus a tak je třeba nalézt lék nejen pro svůj lid, ale i sebe samotného.
Celkem rychlovka, řeknete si, a máte pravdu. Pokud čekáte Quaka II ve středověkém hávu, nejste daleko od té pravdy. Přestože Heretic II přináší spoustu novinek, podobně jako v případě prvního dílu to je ryze akční záležitost s fantasy zbraněmi, postavami i prostředím. Prvky RPG tu jsou velmi vzácné a celá hra je v podstatě jedním obrovským soubojem, zároveň však dostatečně originálním, aby se dal projekt považovat za něco víc než obyčejný Quake-klon.
Asi největší předností hry je paradoxně způsob pohledu. Paradoxně proto, že až na drobné výjimky byly dle mého názoru "third-person" hry ve stínu klasických 3D akcí. Heretic II kombinuje jeho přednosti - protože na obrazovce svého hrdinu vidíte, lépe se s ním ztotožníte, a příběh tak dostává daleko přitažlivější podobu. Zároveň je však postava ovládána plně podle pravidel zažitých mezi klasickými akcemi. Na rozdíl od Lary můžete Corvuse ovládat myší, což možná zní nicotně, ale je to VELMI podstatné - s výjimkou výtahů a malých uzavřených místností, kde jsou problémy s trhaností (engine byl přeci jen vytvářen s trochu jinými úmysly, na těchto místech však můžete přepnout na pevnou kameru), je kamera velmi jemná, a jakmile si trochu zvyknete, budete se k neohrabanému ovládání Lary vracet jen velmi neradi. Jak totiž trefně prohlásil autor jedné z recenzí na internetu - Corvus by mohl kolem Lary tancovat v kruzích a stejně by jí stačil.
Namísto raketometu a
brokovnice jsou zde pochopitelně zbraně, které odpovídají prostředí. Některé z
nich využívají vlastní munici, jiné patří spíše do kategorie útočných či
obranných kouzel a čerpají z many. Postupem času se některé zbraně vylepšují (to
je jeden z mála prvků RPG), a tak budete schopni takřka celou poslední třetinu
odmávat svou holí, která jednou ranou skolí kromě finálních bossů vše. Zde však
musím připomenout, že na nejlehčí obtížnost "adventure" je hra dětsky
snadná, a tak se vyplatí zvolit něco náročnějšího.
Rovněž design úrovní patří mezi to nejlepší, co je v současné době k dispozici
a mnohé textury jsou kvalitativně o třídu lepší než kolegyně v Unrealu. V bezmála
dvou tuctech úrovní jsme pak svědky slušné variability prostředí, kdy se takřka ob
level dostáváme do jiných končin s jiným vzhledem a pochopitelně
"feelingem". Modely monster mají mezery, naproti tomu Corvus je skvěle
naanimován a před jeho pohyby by zbledli závistí i mistři motion-capturingu z
Electronic Arts. Efekty zbraní jsou snad na první pohled až příliš barevné, jinak
to však ani nemohlo být. Ozvučení je včetně audio stop na standardní úrovni a
stoprocentně splňuje svou úlohu. Příběh je veden in-game animacemi, které se ovšem
zdaleka neobjevují jen v okamžicích, kdy vedete rozhovor či se nějakým způsobem
rozvíjí příběh. Zobrazí se vždy, když stisknete jen trochu důležité tlačítko,
a vy tak vidíte střih na dveře, které jste jím právě otevřeli. Výborný nápad,
který trochu snižuje frustrující složitost - ale to už je kapitola sama pro sebe.
Bohužel, hlavním strůjcem úspěchu nejen 3D akčních her je herní scénář, a to je
bohužel to, co Kacíře II odlišuje od pecek z minulého měsíce. Abyste mi dobře
rozuměli, není to vůbec špatné, Sin a především Half-Life však v tomto směru
nasadili laťku hodně vysoko. To co stačilo před půl rokem, je dnes překonáno a
zapomenuto. Jak jsem se již zmínil, na rozdíl od Tomb Raidera se zde až na jednu
úroveň, která je přeplněna pastmi a chytáky, takřka bez výjimky bojuje. Heretic II
se vrací k systému "klíč-dveře-klíč-dveře" a obstává s ním jen a jen
díky vše ostatním přednostem. Autoři se alespoň snažili oprostit od jednoduchých
úrovní a vytvořili složité konstrukce, které však mají za následek jen mírně
frustrující bloudění. Díky bohu, že máme alespoň u těch složitějších částí
k dispozici jednoduchou mapu. Když to tak po sobě čtu, vypadá to trochu, jakoby byl
Heretic II rozporuplnou a průměrnou hrou. Omyl - je skvělý, jen zkrátka nemá
šťávu jako Sin a atmosféru jako Half-Life. Pokud jste obě zmíněné bomby dohráli,
sáhněte po něm, zvolte jej i v případě, že váháte mezi ním a novým Tomb
Raiderem. Heretic II je kvalitní third person 3D akce, která by neměla uniknout nikomu
- ani těm z vás, kteří jste dosud odmítali cokoliv fantasy a cokoliv
"third-person". I já mezi vás patřil...
Hodnocení:75%
Bludr
04-03-1999 | 23:00
Převzato z časopisu GameStar