Násilí v počítačových hrách - pohled z druhé strany |
||
| Před pár
týdny se již podruhé v krátké době dostala na přetřes otázka násilí v
počítačových hrách. Není to nic výjimečného, kariéristů a populistů stále
přibývá a s nimi souměrně i hlasů pro zákaz násilných počítačových her.
Trochu jsem si v této záležitosti zavzpomínal, pročetl stovky zajímavých článků
a přišel na zajímavé souvislosti. Není to tak dávno co Electronic Arts zakoupili veškeré herní portfolio Virginu, kam patřil i nadějný Thrill Kill, hra přeplněná násilím (myslím opravdu přeplněná, fakt:-). Když se hoši z EA na Thrill Kill podívali zblízka, rozhodli se že nezapadá do jejich puritánského standardu a zrušili jí. Ba co víc, neprodali jí ani mnoha zájemcům, kteří by vydání rádi riskli s komentářem “Nemyslíme, že obsah téhle hry patří na pulty herních obchodů, jedno pod jakým producentem”. Zvláštní. Totéž se stalo známému týmu Sensible Software, který po tři roky vyvíjel hru Sex and Drugs and Rock `n` Roll. Po dokončení se nepodařilo i přes nesporné herní kvality nalézt zájemce na vydání, přestože prý všichni svorně tvrdili, že se jim ten nápad líbí. Zvláštní. Jinými slovy, jsou to distributoři, kteří plní roli cenzorů a “ochraňují” nás od všeho zlého, jsou to oni ze kterých se přes noc stali morální strážci vesmíru. Cenzura momentálně funguje spíše sebekontrolovaně a jen velmi zřídka vyplývá z legislativy. Vždyť i Bill Clinton po Coloradském masakru neoslovil cenzory a tvůrce zákonů, ale pouze přímo výrobce filmů a her aby apeloval na jejich “lidskost”. Co se týče oné sebekontroly, má několik podob - jednak to jsou podmínky majitelů platformy, tedy Sony a Nintendo, což nás PCčkáře naštěstí příliš netrápí (jde jednoduše o to, že bez povolení Sony nemůžete vydat hru pro PSX a mezi podmínky Sony patří absence sexuálně explicitního a vysoce násilného obsahu), pak jsou to několikeré organizace (například ELSPA v Británii - to by byla kapitola sama pro sebe) a úplně nejhorší jsou prodejní řetězce typu WallMart, Dixons apod., které podle násilí často rozhodují které tituly vezmou a které ne - a právě odtud částečně pramení ona neochota potencionálních producentů zmíněného projektu Sensible Softu. Vzpomeňme ostatně nedávný konflikt Mortyru, který některé řetězce pro nacistický obsah odmítly odebrat (střílet skopčáky je špatné, střílet po jelenech dobré, zvláštní přístup). To je však jen část - bylo by velmi slabomyslné domnívat se, že se producenti obávají pouze odmítnutí některého důležitého prodejního řetězce, ostatně je často právě tohle ta nejlepší reklama. S takovým titulem každý průměrný PR manažer vykouzlí zázraky - v paměti mám technologicky i herně podle mého názoru pouze průměrné Grand Theft Auto, ze kterého se právě díky chytře podané kontroverzi stal obrovský hit. Kdesi jsem četl, že si PR manažeři dokonce zaplatili skupinku 12-ti letých chlapců, které poslali do obchodu koupit hry určené pro hráče nad 18 let jen proto, aby pak z toho udělali skandál a protlačili do médií větičku “Není to nechutné, že si naše nevinné malé děti hrají s nechutně násilnými a kontroverzními hračkami jako je Grand Theft Auto?”. Na druhou stranu je však třeba na obhajobu některých firem (Nintendo, Electronic Arts ap.) říci, že si velmi dlouho budovali svou reputaci a nehodlají jí jedním sebevětším hitem pokazit. Pak není těžké pochopit, proč se na PSX ještě neobjevil žádný lechtivý titul, přestože je zřejmé, že by se prodával po statisících. Zdá se, že producentům, distributorům i obchodům unikl jeden velmi podstatný fakt. Časy se mění. Zatímco před deseti lety hráli hry skutečně spíše děcka či dospívající mládež, dnes právě Sony jako průměrný věk svých zákazníků uvádí neuvěřitelných 29 let! A segment od 18-ti do 30-ti let je tedy daleko větší než neplnoletá mládež. Proč tedy? Žádný zákon jim nic nezakazuje a i kdyby, trh je zjevně dostatečně veliký i na násilné či erotické hry. Jde tu jen a pouze o obavu o ztrátu reputace (obava oprávněná a pochopitelná) a o neschopnost otevřít oči a zapomenout na stále menší subjekt neplnoletých (obava neoprávněná a nepochopitelná). Zakáží-li ve Spojených Státech prodej násilných her mladistvým, budeme mít problém, ale nikoliv kvůli tomuto zákonu, ale kvůli reakci producentů, kteří aby neztratili pár desítek tisíc zákazníků, rádi změní barvu krve a gangstery na ufony či roboty. Ve stejném srabu je ostatně i filmový průmysl - z mnoha filmů se odstraňují velmi důležité scény, které často hrají ve scénáři klíčovou roli aby je mohli s rodiči navštívit i 15-tiletí puberťáci. A to je to, čeho bychom se měli bát. Jistě, za čas třeba vyjde “Director´s Cut” nebo, jako nyní, "skutečný" Carmageddon s červenou krví, ale to je jen velmi slabá útěcha. Dnes nám nezbývá než pár let čekat a marně doufat ... Bludr 04-05-1999 Starší editorialy: Tady zatím nic, vraťte se za týden ... |
||
Zpět
na hlavní stránku...
Copyright (c) Jan Modrák, Quake-CZ 1996-1999
Design by Teether & Pittbull