Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

Tentokrát z trochu jiného soudku. Americká kabelová sportovní stanice ESPN v loňském roce oslavila 30. výročí od svého vzniku a jubileum se rozhodla oslavit velmi zajímavým způsobem. Oslovila tři desítky režisérů, kteří dostali za úkol natočit seriál třiceti hodinových dokumentů na sportovní téma, které je z historie ESPN (tedy z období 1979 až 2009) zaujalo. Výsledkem je nesmírně zajímavá série 30 for 30, jež se zabývá řadou témat, o kterých běžný evropský sportovní fanoušek nemá šajn, případně zná jen základní fakta.

Důležité přitom je, že nejde jen o nějaké úžasné úspěchy a šokující výkony, ale spíše o události, které tak či onak hýbaly Amerikou. Hned prvním tématem je přestup Wayna Gretzkyho z Oilers do Kings (krátká ukázka), další části se věnují například slavnému zápasu Muhammada Aliho s Larry Holmesem, příběhu Terryho Foxe, vzestupu a pádu Marion Jonesové, baseballové epizodce Michaela Jordana, ale třeba i pikantním událostem jako třeba nešťastný úlet Steve Bartmana (chytil jako divák homerun vlastního baseballového týmu, který kvůli němu nevyhrál šampionát), případně kauze nadějného basketbalisty Lena Biase, který byl draftován NBA jako druhý v pořadí, načež se za dva dny předávkoval kokainem.

Rozhodně nemám v plánu sledovat celou sérii (seznam viz Wikipedia). Vyberu jen ty, které mě zajímají, ale mohu-li soudit podle prvních dílů (Gretzkyho přestup a Aliho jediná prohra TKO), rozhodně je na co se těšit! Ostatně, dokumenty režírují známí filmaři jako Peter Berg, Barry Levinson nebo Albert Maysles (jeden z dílů prý natočí i Steve Nash!) a na kvalitě je to samozřejmě znát. Seriál teprve vzniká a poslední díly se zřejmě budou vysílat až v roce 2011 (zatím ještě není potvrzen kompletní line-up), takže máte spoustu času. První díly už ale můžete směle hledat (není to vůbec jednoduché), případě si je koupit na iTunes (za vyšší než obvyklou cenu).

Mimochodem, hodně jsem přemýšlel, jaké události z české resp. československé sportovní historie by zasloužily podobné zpracování. Nedávná úplatkářská aféra ve fotbale, bratři Pospíšilové, Čáslavská na olympiádě 1968, Zátopek na olympiádě 1952 (oboje je ovšem starší třiceti let), odstoupení z olympiády v Los Angeles, Jarmila Kratochvílová a stále platný rekord na 800m, Lukáš Pollert prodávající medaile, snad fenomén Závodu míru, určitě Nagano... napadá vás ještě něco?

Naposledy jsem před pár měsíci doporučoval Mentalistu (v polovině druhé série stále vynikajícího - pokud ovšem nekoukáte na Novu s tragickým dabingem), teď ale zase řádně přitvrdím. Vloni v listopadu totiž na FX odvysílali finále The Shield a já se teď vzhledem k výtečným referencím konečně rozhoupal k dalšímu šílenému maratónu. Seriál (sedm sérií po cca tuctu 45minutových dílech) jsem slupnul ve volných chvilkách během dovolené a jsem hodně nadšený. Rovnou řeknu, že to sice není nejlepší televizní seriál, který jsem kdy viděl, ale ani v ještě trochu nevyzrálé první sérii jsem se ani na okamžik nenudil a místy (zvláště ke konci) to opravdu mělo záblesk geniality. Takže pokud máte rádi syrovější, realistické krimi, doporučuju!

Detektiv Vic Mackey a jeho zásahová jednotka jsou extrémně úspěšní v potírání kriminality na území fiktivní čtvrti Los Angeles. Klíčem k úspěchu v boji proti nebezpečným gangům ovšem není pouze jejich nesporná zkušenost a neohroženost, ale poněkud neotřelé metody na hranici zákona a často i daleko za ní. Veškeré očekávání v rámci stereotypu kriminálního žánru se vám na konci prvního dílu během jediné scény nezvratně zhroutí, načež v dalších dílech nevěřícně zíráte na krutost Vica a jeho týmu. Jedním z leitmotivů Shieldu je ostatně právě morálka - vina Vica je sice zcela neoddiskutovatelná, podobně zřejmá je ale i jeho schopnost řešit "po svém" případy velmi efektivně a plnit věznice zločinci rychleji než čestní kolegové. Dilema tak řeší nejen jeho nadřízení, ale hlavně divák, což funguje překvapivě dobře. Podobně to mají i Sopranos (ti mají s Shieldem podle mého názoru společného mnohem víc než Wire), i v nich sympatizujete se zločinci, tady je ale z jasných důvodů dilema o dost složitější, zvláště když má Vic příkladný vztah k vlastní rodině.

Nemusíte ani sedět před obrazovkou tři hodiny denně, abyste věděli, jak nesmírně vzácný je dnes kvalitní scénář. Neplatí to jen pro televizi, podívejte se i na špičkové blockbustery za stovky milionů dolarů, kterým prochází předvídatelné, děravé a nudné scénáře. Tohle řemeslo zkrátka ovládá jen hrstka vyvolených a Shawn Ryan, duchovní otec Shieldu, mezi ně zjevně patří. V první řadě má skvělý cit pro charaktery, to je asi základní ingredience kvalitního seriálu - holohlavý macho-démon Vic samozřejmě dominuje, zajímavá je ale postupná proměna ambiciózního kapitána Davida Acevedy, sympatický detektiv Wagenbach a samozřejmě zbytek zásahové jednotky. Ryan v sedmi sériích rozehrál neuvěřitelný koncert a i když jisté cestičky nechal bohužel neprošlapané (Wagenbachova památná scéna s kočkou nebo homosexualita jedné z dalších postav), jinými to bohatě vynahradil. Některé scény svou surovostí vyvolávají otázky, jak se tohle vůbec mohlo vysílat v televizi (Shawn Ryan sám v rozhovorech často děkuje Sopranos - bez jejich úspěchu by prý žádná kabelovka Shield neschválila) a díky odlišnosti základní premisy a typologii hlavních hrdinů je velkým plusem i naprostá nepředvídatelnost děje v čele s fenomenálním závěrem.

Skvělý Michael Chiklis jako zkorumpovaný Vic Mackey je pochopitelně hlavním pilířem seriálu, ale slabé postavy (a jejich představitelé) tu věru nenajdete. Stálou sestavu v průběhu sedmi let průběžně doplnilo několik známých herců, například skvělá Glenn Close (pětkrát nominovaná na Oskara), charismatický hláškující gangster Anthony Anderson a Forest Whitaker. S jeho herectvím mám osobní problém a nemůžu ho vystát, ale ani on mi nedokázal zkazit dojem z fantastické páté série, kde je jeho postava Vicovi důstojným soupeřem a kde The Shield září patrně nejjasněji. Obecně se za nejslabší považuje první série (rozjezdová a strukturou dost odlišná od zbytku - díly jsou tu ještě uzavřenější), s čímž lze nejspíš souhlasit, pak už to jde ale jenom nahoru. Poslední tři série opravdu snesou ta nejpřísnější měřítka a konec mě ohromil snad víc než v Sopranos.

The Shield (bohužel vysílaný pouze v SD kvalitě, HD verze neexistuje) je prostě jiný než tradiční televizní kriminálky. Je syrový, fatální, krutý a bez příkras, což se dá říct jen o jednom jediném dalším seriálu. The Wire (chválil jsem jej tady) je (slovem Shawna Ryana) "žurnalističtější" a realističtější, dynamičtější Shield je pořád jenom fikce, což má své přednosti i nevýhody. Náročný divák podle mého názoru přeci jen více ocení výjimečný The Wire, ale je myslím zřejmé, že tady nejde o dilema "buď a nebo", ale přinejhorším "čím začít". Já si The Shield za rok za dva určitě pustím znovu...

PS: Po shlédnutí finále doporučuji k přečtení tento rozhovor se Shawnem Ryanem.

Na seriálech oceňuju mj. propracované příběhy a detailně vykreslené postavy, snad i proto nemám příliš v lásce seriály s uzavřeným příběhem v každém dílu. Nakonec mě někde na konci druhé série přestal bavit i House (jinak nepochybně jeden z nejlepších pořadů tohoto druhu) a nic na tom nezměnil ani vtipný a charismatický Hugh Laurie. Prostě mi to přišlo všechno na jedno brdo - beznadějný případ > první špatná diagnóza > hádka, beznaděj, zoufalé přemýšlení > náhodně nalezené geniální řešení. Změny ve vztazích, nové postavy nebo další drobný vývoj hlavní příběhové linky bohužel nebyly tak zajímavé, jak bych si přál a napětí se záhy vytratilo. A vidíte, jeden takový seriál teď přesto sleduju a těším se na září, kdy začne druhá série.

The Mentalist má s Housem vlastně lecos společného. Také jeho hlavní postava má charisma na rozdávání, je třeskutě vtipná (i když trochu jiným způsobem) a svým způsobem tajemná. Patrick Jane je bystrý chlapík s jedinečnými schopnostmi empatie, sugesce, hypnózy a manipulace. Je to takový novodobý Sherlock Holmes, který si všimne stop, jež ostatní přehlédnou, ale především pozná vraha (no, to možná přeháním...) podle rozestlané postele. Občas (jen občas!) je to trochu přitažené za vlasy, ale nikdy to nepřekročí hranici reality a případná nepatrná škobrtnutí snadno vyváží prostý fakt, že je to zábava. A o tu tu jde - zatímco totiž ostatní seriály typu CSI lákají diváka na striktně vědecký přístup a forenzní metody vyšetřování, Mentalista používá intuici a selský rozum a svých schopností si je velmi dobře vědom - Jane si hraje nejen se svými detektivními partnery, ale pochopitelně i s vrahy a vlastně i s diváky.

Americká televize s velkým úspěchem odvysílala na jaře první sérii, brzy bude následovat další a je celkem evidentní, že se pár let na obrazovkách udrží. Jestli si tak dlouho udrží i mojí pozornost fakt netuším (hlavní příběh, kdy Jane pátrá po vrahovi své rodiny, byl dosud řešen jen velmi povrchně), ale zatím je to hodně příjemný mainstreamový seriál na odreagování. U nás bude Mentalistu pokud vím vysílat Nova, jako vždy ale doporučuju originální znění s kvalitními českými titulky. Více na fanouškovské stránce.

Po Planet Earth mám další tip na dokumentární seriál BBC, tentokrát jen pár měsíců starý pořad věnovaný národnímu parku Yellowstone, který jsem objevil celkem náhodou, na základě tohoto kouzelného videa na YouTube. Musím říct, že to je úžasný pohled na úchvatný kus přírody a její zvířata. Vloni jsem Yellowstone navštívil, byl to samozřejmě nezapomenutelný zážitek, ale tenhle dokument (jehož tři díly se postupně zaměřují na zimu, léto a podzim) je svým způsobem snad ještě lepší než ona osobní zkušenost. Doporučuju sehnat HD verzi, pro zájemce jsou kupodivu dostupné i české titulky (alespoň tedy pro úvodní dva díly). Nejvyšší čas si konečně zařídit příjem HD verze Discovery.

O víkendu jsem konečně viděl Star Trek a i když jsem peněz za vstupenku nelitoval, byl jsem spíše zklamaný. Smířlivě to přičítám spíš naprosté neznalosti kontextu (zatímco Amerika zná Kirka stejně samozřejmě, jako zná běžný Čech třeba Mišpulína, já dosud neviděl ani minutu záběru z jakéhokoliv předchozího filmu nebo seriálu), ale přeci jen - tohle že má být jeden z největších letních filmových blockbusterů? A tak jsem se stejně jako vloni ponořil do distributorských plánů a tak jako vloni popřemýšlel, na co se teď vlastně mám těšit. Humorná odbočka k loňským tipům: Stalo se jsem po vší té negativní publicitě dodnes neviděl, Vall-I (ani nevím proč) taky ne, Hancock s Indym se mi pro změnu nijak zvlášť nelíbily. Každopádně, tohle je pět mých nejslibnějších letních premiér...

1. Veřejní nepřátelé (9.7.) - S obrovským náskokem na prvním místě nový snímek Michaela Manna. Pokud sledujete moje filmová hodnocení v pravém pruhu, víte, že jsem dal zatím jedinou stovku Nelítostnému souboji, ale zbožňuju prakticky všechny jeho filmy počínaje Thiefem až po Collateral. Veřejní nepřátelé (v originále Public Enemies, když už tu ty názvy matlám dohromady) je navíc gangsterka ze 30. let (napadá mě tady srovnání s jednou velmi úspěšnou českou hrou) a hraje v ní Johny Depp (jakkoliv asi spolu s Balem nedokážou vytvořit tak dokonale charismatické duo jako De Niro a Pacino v Heatu), takže tady opravdu nemám nejmenších obav.

2. Hanebný pancharti (27.8.) - Pokud se nemýlím, po pěti letech přichází řežijní "řadovka" Quentina Tarantina. Téma druhé světové války je sice notně vyčpělé (alespoň pro mě) a trailer vypadá docela nebezpečně, ale snad se to nezvrhne v další efektní šílenost. A i kdyby, přinejhorším to bude... ehm, něco mezi Černými barony a hrou Commandos. A přinejlepším? Inu, uvidíme, třeba obsazení je hodně slušné!

3. Piráti na vlnách (30.7.) - Britské komedie, to je zkrátka jistota. Tedy většinou - viz Láska nebeská, Notting Hill, Čtyři svatby a pohřeb atp. Všechny tři jmenované mají společného Richarda Curtise a jeho nový projekt (režie a scénář) tedy určitě stojí za pozornost. Trailer naznačuje méně romantiky a více humoru, ale jinak nepochybuju, že úspěšný recept bude zachován. Navíc s poměrně originálním námětem.

4. Pařba ve Vegas (18.6.) - Nevím proč, ale tenhle celkem tuctový film mi dokázal dokonale prodat pouhý trailer. A vlastně jen pár jeho vteřin s Mikem Tysonem. Ale budiž - pařby mám rád, Las Vegas jakbysmet (oboje dohromady ještě víc) a myslím, že tohle bude pohodová komedie bez zbytečné dávky romance. A bez zbytečných hvězd, chtělo by se dodat. Nicméně pravdou je, že nevím, jestli na tohle půjdu do kina, nebo "počkám na video" (jak se kdysi říkalo a dnes už to nedává smysl).

5. Transformers: Pomsta poražených (25.6.) - Ne že bych první díl nějak zbožňoval, ale byla to pohodová oddychovka, u které se hravě daly slupnout tři velké pixly popcornu. Aniž byste si toho všimli. Totéž (a nic víc) čekám i od pokračování.

Tradiční kriminálky typu CSI sice americké diváky soudě dle žebříčků sledovanosti stále táhnou, ale pokud chcete něco trochu originálního, máte v tamní produkci rozhodně z čeho vybírat. Numb3rs, Life, Castle, nebo The Mentalist jsou vesměs (s většími či menšími výhradami) vydařené a poslední zmíněné krimi s charismatickým "jasnovidcem" je ostatně jediný seriál bez kontinuálního příběhu, který momentálně sleduju. A nejsem sám, na poměry první série slaví i v americkém éteru nebývalé úspěchy (btw, jeho pravidelní diváci si určitě rádi přečtou tohle). Ale doporučit jsem chtěl něco jiného. Něco, co také přišlo se zajímavým konceptem, jen na trochu jiné úrovni.

Sam Tyler je policejní detektiv. Schopný a zodpovědný detektiv, který ovšem jednoho dne po těžké dopravní nehodě upadne do kómatu a "probudí se" v roce 1973. Tady se okamžitě stává součástí vyšetřovacího týmu a kromě snahy pochopit svojí šílenou situaci, tu pátrá po zločincích a řeší kriminální případy. Pochopitelne se vším, co patří k té době - tedy bez počítačů, bez mobilních telefonů, bez analýzy DNA a především bez servítek. Jeho šéfem je totiž drsňák Gene Hunt, který pro ránu nejde daleko, ať už jde o vykopnutí dveří bez povolení k domovní prohlídce, nebo o důrazný výslech podezřelého.

Taková je tedy základní premisa seriálu Life on Mars. Není to rozhodně dokonalé dílo, kvalita jednotlivých případů je poněkud kolísavá, exteriéry jsou poměrně omezené, místy to přetéká klišé a Samovy "flashbacky" (nechci spoilovat, takže to nazývejme takhle) občas otravují. Jenže ta základní myšlenka vytvořit retro kriminálku ze "sedmdesátek" a zasadit do ní chlapíka ze současnosti, je tak vynikající, že jsem zmíněné nedostatky přešel s úsměvem od ucha k uchu. Během několika desítek minut jsem beznadějně podlehl výtečným postavám, které hovoří fantastickým Manchesterským dialektem - geniální je samozřejmě především ikonický hláškař Hunt, která dá hodně na instinkt, což tvoří zajímavý kontrast k Samově posedlosti fakty a spravedlností. Anglie 70. let má úžasné kouzlo a když si k tomu přidáte dobový soundtrack (viz název seriálu), atmosféra se tu dá skutečně krájet. BBC prostě umí - moc rád sleduju jejich Hustle, ale tohle je ještě o dost lepší a Life on Mars zcela bez debaty snese srovnání s legendárními Profesionály, byť je to žánrově přeci jen trochu něco jiného.

Life on Mars má dvě série po osmi hodinových dílech, děj je zakončen a navíc je kompletně a výtečně otitulkován do češtiny, což rozhodně nebylo nic snadného a před překladateli smekám. Více informací na ČSFD a MovieZone, stahujte na svých oblíbených serverech, případně si kupte Blu-ray, za těch pár liber to určitě stojí. 

Ještě pro pořádek doplním tři informace. Za prvé - Life on Mars se letos dočkal amerického remaku zasazeného do New Yorku. Neviděl jsem ho a kromě toho, že byl záhy zrušen, o něm nic nevím. Za druhé - BBC vloni uvedla první sérii spin-offu Ashes to Ashes, který se odehrává v roce 1982 a setkáte se tu s některými postavami z Life on Mars včetně Gena Hunta. Viděl jsem první díl a i když tomu něco chybělo, hodlám pokračovat. A za třetí - asi to není dobrý nápad, ale strašně rád bych podobný koncept viděl přenesený do Československa!

Update: V Texasu. První odpověděl Pipboy.