Postřehy a aktuality
Právě hraju
Viděl jsem
Slyšel jsem
Četl jsem
Koupil jsem na iOS
Anketa
Login
Vyhledávání
Rubriky
Články
RSS
Nejčtenější
Co je Play Forever?
Edge a ti druzí
Poměrně často mi mailem přijde dotaz ohledně předplatného zahraničního časopisu - prosba o doporučení, radu nebo prostě jenom posvěcení rozhodnutí předplatit si například Edge. Neberu to nijak osobně, v České republice (a nejen tady) není na seriozní a analytický herní magazín trh (vím, že se mnou ne všichni souhlasí, druhou otázkou nicméně je, zda tu jsou vůbec lidé, kteří by ho byli schopni vytvořit), konkurence to ve své podstatě také není (typický čtenář zdejších herních časopisů je zkrátka trochu jiný), takže jsem vlastně rád. Je to totiž důkaz, že má papír stále své nenahraditelné místo - v mojí RSS čtečce je možná několik set webů, přesto mám předplacenou hezkou řádku herních časopisů, které čtu velmi pozorně a s nadšením. Ale dost obhajoby, tohle má být rada...
Edge - Počet českých předplatitelů Edge jde podle mého odhadu do desítek a není vůbec divu. Ani se o hry nemusíte zajímat příliš seriózně a pravděpodobně tento respektovaný časopis znáte z nespočtu odkazů a zmínek. Nejčastěji patrně díky přísným recenzím (pouze devět her získalo v dlouhé historii magazínu ultimátních 10/10), ve skutečnosti je ale hlavní devizou Edge spíše jeho tématická část (v čele s vynikajícím seriálem Time Extend) a pravidelné sloupky několika osobností (N´Gai Croal z Newsweeku a především nedávno se vrátivští Steven Poole, autor skvělé knihy Trigger Happy). S výjimkou těchto sloupků jsou veškeré články včetně recenzí záměrně nepodepsané, což se mi osobně dvakrát nelíbí, je to ale jen malá vada na kráse jinak skutečně kvalitního magazínu. Edge možná ztratil něco ze své dřívější jízlivosti a nadhledu, občas se mu vytýká i zaujatost pro tu či onu platformu, ale obecně si stále drží vysokou úroveň a status nejprestižnějšího herního časopisu na světě (který si například nechá na zakázku nakreslit jubilejní obálku přímo od Shigeru Miyamota). V poslední době si část obsahu v čele s tématy můžete se zpožděním přečíst zdarma na internetu, přesto předplatné doporučuji a když jen jeden, tak tenhle. Na webu vydavatele na rok za 60 liber, pokud do pátku zadáte k objednávce kód MFMOCT5OFF, ještě vám pět liber sleví - kód platí na celou nabídku!
EGM - Zinio znáte? Je to vlastně takový Steam, odkud si digitálně stahujete časopisy do počítače (nebo do iPhone). Nevýhodou je fakt, že časopis nedostanete na papíru, výhodou naopak skutečnost, že platíte americké ceny. A ty jsou jak známo v případě předplatného směšné (za roční předplatné běžně 12 dolarů i méně), protože americká vydavatelství staví na inzerci. Po zrušení Computer Games a Games for Windows (toho je velká škoda) je v nabídce Zinia už jen jeden herní magazín, multiplatformní Electronic Gaming Monthly ale určitě stojí za pozornost, byť se i v jeho případě praktický celý obsah s jistým zpožděním objevuje na 1Up.com. EGM je mainstreamový časopis a dle amerických zvyků se hodně orientuje na preview (recenze jsou velmi stručné), vedle témat (spíše jde o skupinová preview, přehledy atp.) bych vyzdvihl často hodně zajímavá interview. Některý měsíc bývá EGM slabé, jindy je tam toho ke čtení až až, za 12 dolarů na rok to ale každopádně stojí za úvahu.
GamesTM - Druhý britský magazín zaměřený na "dospělé" čtenáře se seriózním zájmem o hry se sice nemůže pochlubit takovou tradicí jako Edge, ale za šest let existence si už vydobyl velmi slušné renomé. Přináší solidní dávku témat a komentářů, i když musím za sebe říct, že tu občas narážím i na vysloveně nezajímavé články nebo podivné komentáře/názory, se kterými příliš nesouhlasím (to se stává i u Edge, ale tam jsou většinou podpořeny lepšími argumenty). Trumfem je ovšem vynikající retro sekce (po vzniku sesterského Retro Gameru zmenšená, ale zato zaměřená na komplexnější články) a kvalitní je také nová vývojářská sekce Industry. Herní část je méně než u Edge a další konkurence zaměřena na exkluzivní obsah (to může být pro někoho výhoda, kvalitní hands-ony tu jsou, spíše jsem měl na mysli fakt, že GamesTM zřídka odhaluje nové hry). Pro čtenáře Edge je to asi trochu zbytečné, ale zkuste si někdy na dovolené nebo na cestách v zahraničí koupit jedno dvě čísla a třeba vás zaujme. Roční předplatné 65 liber, viz homepage.
Retro Gamer - Od začátku roku 2004 vycházel ve vizuálně nevábné podobě (ovšem na druhou stranu s coverdiskem), od konce roku 2005 jej převzalo vydavatelství Imagine Publishing, výrazně se zlepšil design i kvalita textů a je to momentálně můj vůbec nejoblíbenější herní časopis, který čtu takřka od první do poslední stránky. Vzhledem k svému zaměření tu prakticky nenajdete recenze (s výjimkou remaků typu Bionic Commando Rearmed atp.). Místo toho je v každém čísle několik "making of" článků (většinou s vyzpovídanými autory, tedy s osobním svědectvím o vývoji), souhrny starých platforem ("best of Amiga" a podobně), zajímavé rozhovory (nedávno to bylo vynikající interview se "ztraceným" autorem Manic Minera Matthew Smithem) a nejrůznější retro témata. I když vás třeba zajímají jen 8-bitové počítače a o konzole nestojíte, na 116 stranách toho určitě najdete více než dost a je to navíc z velké části exkluzivní obsah, který na internetu nenajdete. Předplatné Retro Gameru stojí 70 liber na rok a pro retro maniaky je naprostou nutností - jen musíte mít čas to všechno učíst!
Ostatní - Tři anglické, jeden americký, to je slušná vizitka pro britské časopisy, které skutečně považuju za výrazně lepší. Amerika? Game Informer není špatný, ale kromě exkluzivního oznámení v každém čísle (těží z obrovského nákladu díky provázání s GameStopem) už si toho moc nepřečtete, PC Gamer je solidní (a často odhaluje nové PC hry), ale ne dost na to, aby stál za předplacení, tituly jako GamePro nebo Play vůbec nestojí za řeč a také oficiální PlayStation a Xbox magazíny jsou slabým odvarem britských protějšků. Za úvahu stojí díky velikosti země spíše okrajové specifické časopisy jako je Massive Online Gamer, PC Pilot nebo Game Developer, které by na menších trzích neměly šanci uspět - kromě posledního případu (je skvělý, ale nemá moc stran a nejzajímavější obsah je později na Gamasutře) ale jejich kvalitu neznám.
A tak zpátky do Velké Británie - pokud fandíte Nintendu, zkuste někdy NGamer, který si snad jako poslední tamní časopis udržuje status jistého kultu. Píše hodně osobně, hravě, vtipně a zapáleně, slupkou dětského časopisu se nenechte zmást, je to poslední herní časopis tohoto typu. No, možná ještě PSM3 se sympaticky snaží - ten je navíc zajímavý tím, že se snaží přinášet zákulisní informace, nepotvrzené zvěsti a spekulace - výsledek je podařený a zdaleka ne tak bulvární, jak by se mohlo zdát. Hodně se mi libí také profesionálně vedený PlayStation Magazín s velmi pěkným designem, ze tří oficiálních časopisů je nejlepší. Pokud vás zajímá obchodní stránka, neměli byste minout odborný týdeník MCV, bibli britské herní branže - ještě vloni bývala za pořádnou dardu, dnes je každý pátek ke stažení na webu v PDF. Zadarmo! A nakonec ještě zmíním krátce německé časopisy, ke kterým mám velký respekt především pro velmi profesionální redakci (čítající násobek "mužstva", která tvoří české nebo i britské časopisy), rafinovaný hodnotící systém (k některým věcem přistupují až matematicky - neříkám, že je to správné, ale rozhodně pozoruhodné) a třeba i náklad - takový GameStar dodnes prodává 200 tisíc exemplářů měsíce. Pokud alespoň trochu vládnete němčinou, zkuste ho.
