Postřehy a aktuality
Právě hraju
Viděl jsem
Slyšel jsem
Četl jsem
Koupil jsem na iOS
Anketa
Login
Vyhledávání
Rubriky
Články
RSS
Nejčtenější
Co je Play Forever?
Dohráno: Wario Land: Shake Dimension
Zhruba po čtyřech měsících jsem si opět zapnul Wii, vyšel totiž nový díl mé oblíbené plošinovkové série Wario Land (homepage, povedené YouTube promo) - naprosto geniální hry na GBC a GBA (jedné z nejlepších), nyní poněkud překvapivě i na Wii, ovšem díkybohu ve starém 2D aranžmá, tedy se zaměřením na oldskool hráče. S tím nemám nejmenší problém, animace jsou kouzelné a grafika prostředí detailní (navíc co level, to zcela nová lokace!), horší už je to s designem. Wario nikdy nebyl svižnou "hopsačkou", vždycky to bylo hodně logické, pátrací, hledací a chytré. Právě to jsem měl ostatně na sérii nejraději. Shake Dimension v tomhle trendu sice pokračuje (mrkněte na gameplay footage), ale level design je prostě o třídu horší - hru místo in-house týmu Nintenda vyvíjelo malé nezkušené externí studio a v některých aspektech herní mechaniky autoři zjevně trochu tápali. Do hry například přidali originální koncept, kdy na konci úrovně osvobodíte zajatce, načež musíte v časovém limitu (tj. co nejrychleji) proběhnout zpátky na start. Zajímavý nápad, pomyslíte si, ale hře vůbec nijak nepomáhá, naopak je díky tomu design trochu zmatečný. Podobně to autoři prokaučovali s obtížností, která je na jednu stranu hodně benevolentní (v průběhu hry stoupá jen velmi pozvolna), na stranu druhou dva tři poslední bossové dají hodně zabrat.
Když jsem se tedy po zhruba šesti hodinách (a podotýkám, že minimálně jedna padla na final bosse - sráč jeden!) dostal k závěrečným titulkům, uznal jsem že mě to docela slušně bavilo, ale že zároveň nemám nejmenší chuť potýkat se s bonusy, hledat skryté úrovně, nervovat se u dalších bossů a plnit speciální úkoly (je tu toho pro zájemce více než dost). Navíc by mi bylo na místě Nintenda trochu žinantní požadovat za tuhle hru plnou palbu, obzvláště v době, kdy si můžete koupit za zlomek peněz hry jako Braid nebo Bionic Commando Rearmed. V obou případech lepší, to zcela bez diskuze. Wario Ware by to prostě více "slušelo" na Wii Ware.
A tak se Wii po příjemném víkendu zase vrátilo do skříně a padá na něj prach. Do konce roku už mě z jeho line-upu nezajímá vůbec nic (možná si ze zájmu vyzkouším Wii Music a třeba najdu konečně čas na Metroid Prime 3, ale tuším, že spíš ne) a tak se nezbývá než zeptat: co se to v Nintendu zatraceně děje? Jeho vývojáři jsou v poslední době neuvěřitelně pasivní a skoro to vypadá, jako by nenápadně vyvíjeli hry pro nástupce Wii (minimálně HDTV a HDD by si zasloužil). Kdo ví, možná na něj dojde už na konci října (i když se spekuluje spíše o novém DS). Nebo alespoň na ty tajně vyvíjené hry. A teď už zase ke Crysis Warhead...
