Postřehy a aktuality
Právě hraju
Viděl jsem
Slyšel jsem
Četl jsem
Koupil jsem na iOS
Anketa
Login
Vyhledávání
Rubriky
Články
RSS
Nejčtenější
Co je Play Forever?
Legenda Matthewa Smithe
Bez osobních zkušeností s hrami z počátku 80. let je pochopení šílenství kolem Matthewa Smithe velmi obtížné. Že byl jeho Manic Miner v roce 1983 (vznikl prý tehdy během pouhých šesti týdnů) první Spectrum hrou s in-game hudbou, dnes asi na nikoho dojem neudělá, ale snad by mohlo zabrat konstatování, že tehdy byly ve hrách poměrně vzácné dnes dávno běžné úrovně. A hle, Manic Miner jich měl rovnou dvacet. A parádních! Geniální Smith později naprogramoval ještě úspěšnější hru Jet Set Willy, načež (zjednodušeně řečeno) zmizel. Více se o něm dozvíte na Wikipedii a odkazech tam uvedených.
Matthew Smith se mezitím vrátil a dnes (ve svých 42 letech) údajně pracuje na nových hrách včetně mobilních portů svých starých her. Před pár týdny poskytl rozhovor magazínu Retro Gamer (fotka pochází z něj) a po přečtení jeho vyjádření začínám tušit, odkud vítr vane. "Nad vývojem her jsem přemýšlel ještě předtím, než jsem měl počítač. Svoje nápady jsem si při vyučování čmáral na čtverečkovaný papír. Můj první design hry byl o Jimmy Carterovi v pramici, kterého honí divoký králík," řekl například v interview Smith a i když je tenhle nápad kupodivu inspirovaný skutečnou událostí, tak nějak je z něj zřejmé, že je Matthew Smith (kulantně řečeno) praštěný a výstřední. Jenže právě to je součást jeho geniality, která je evidentní i z obou jeho kultovních her!
V tomhle směru je naprosto trefnou výpovědí úchvatný italský dokument Mýtus a legenda Matthewa Smithe (ke stažení tady, cca 300MB, je v angličtině). Nevím jestli jsem někdy viděl podobný surrealistický dokument s tak strašidelnou hudbou a sugestivním obrazem. Pocity z něj se velmi těžko popisují, to je prostě nutné vidět - obsahově je to většinou mlácení prázdné slámy, ale přesto vám to o těch hrách řekne víc, než všechny informacemi nabušené články dohromady. Kdo ví, možná si jeho tvůrci "fičeli" stejně jako asi svého času Matthew Smith (jeho dvouletá epizodka v Nizozemsku zakončená deportací taky o něčem vypovídá). Ale to není kritika, právě naopak. Snad nebudu příliš nekorektní, když řeknu, že by občas nějaká ta houbička při vyvíjení her neškodila ani dnes...
