Postřehy a aktuality
Právě hraju
Viděl jsem
Slyšel jsem
Četl jsem
Koupil jsem na iOS
Anketa
Login
Vyhledávání
Rubriky
Články
RSS
Nejčtenější
Co je Play Forever?
Gamblerský koutek
Vždycky mě dopálí, když jsou hráči počítačových her nazýváni gamblery. Gambler je karbaník nebo hazardní hráč, nejde mu jen o radost a zábavu. Ale u mně to vlastně celkem sedí - občas si totiž výherní automaty zahraju. Dnes už jen jako povyražení (většinou v podnapilém stavu), před dávnými lety (paradoxně na prahu plnoletosti, tehdy se to tak nekontrolovalo) ale poměrně často. Když tak nad tím přemýšlím, možná v tom faktor zábavy nějakou roli přeci jen hraje, protože mě osobně "vyléčily" nové moderní automaty, které jsou proti těm starým děsivě nudné. Dnes už prostě jen mačkáte tlačítko a čekáte na tři stejné symboly. Nikdy samozřejmě nešlo automaty nijak ovlivlit a skill nehrál roli, ale hráč měl před dávnými lety na přístroji větší výběr možností a hazard byl zkrátka rozmanitější. Jen si představte, že by na ruletě nebyly čísla, ale pouze barvy - i to by byla nuda. A tak jsem je zkrátka přestal hrát.
Nedávno jsem narazil na server, kde se fanoušci výherních automatů (ano, i takoví lidé existují) zabývají emulací. Je to překvapivé, ale podobně jako MAME emuluje prakticky všechny staré hrací automaty, existují i emulátory přístrojů výherních - viz server FruitEmu. Jen to bez peněz není taková "zábava", samozřejmě.
Také jsem na stránkách českého odborného serveru Trh zábavy našel unikátní seriál čerpající z vzácné knížky Výherní automaty, kde se tenhle byznys probírá od píky počínaje historickými informacemi z konce 19. století (včetně úžasných fotografií) a konče fakty o počátcích automatového hazardu u nás. Úryvky z knihy na pokračování (je rozdělena na cca 25 dílů) začínají tady a bohužel je tam místy dost velký zmatek a občas nefungují odkazy na další pokračování. Poprvé a podruhé v takové situaci stačí změnit v URL hodnotu 1000 na 1100 resp. na 1200, potřetí (u titulku "Z evropské mapy výrobců výherních automatů: Jac van Ham Nizozemí") použijte tento odkaz, počtvrté (u titulku "Poznámka přímo patentová") přeskočte sem, popáté (to už jsme v etapě 1990-2000 a titulek zní "Nahoru a dolů") se na další díl dostanete tudy a pak už se můžete konečně bez problému pročíst až do konce. Je to nepříjemná obstrukce, ale pokud jste ve forbesech také utopili nějakou tu korunu, možná vás to bude zaujme. Koneckonců, s hrami to tak trochu souvisí. Vybral jsem několik pasáží, pokud to nemáte čas číst celé. Klikněte na titulek nebo odkaz na Celý článek.
Ke vzniku hazardu ve Velké Británii, někdy kolem roku 1890 (tahle nějak tehdy automaty vypadaly): Patent na efekt padající mince získal Frank Urry. V jeho automatu se mince "cvrnkla" dovnitř, kde padala přes plátno s natlučenými hřebíky. Dole buď spadla do kasy, nebo do jedné ze čtyř děr - kapes, které hráči vložené peníze vrátily. Spadla-li mince do prostředního otvoru, vypadl doutník. Někteří hráči u automatu trávili celé dny - a co se pak dalo dělat s tolika vyhranými doutníky? Bylo jen otázkou času, než si je začali měnit za peníze.
O počátcích u nás (cca rok 1920), další detaily a fotky tady: Nemůžeme si myslet, že naši dědové a otcové byli svatoušky, jak se nás snažili přesvědčovat ve svých vzpomínkách na mládí. Kvetl karban, hrály se kostky, plátýnko a všechny hry, které přinášely riziko a možnost snadné výhry. Co pro Ameriku znamenalo San Francisco, tím byly pro nás Semily, které založily naši tradici výroby výherních automatů. První výherní automat tu vyrobil Josef Mach, syn Josefa Macha, majícího v budově zvané Špejchar firmu zabývající se truhlářstvím. Tak jako každý mladý té doby odešel i on na handl, konkrétně do rakouského Innsbrucku a je velmi pravděpodobné, že právě tam viděl první německé výherní automaty, kterým se jeho pozdější výrobky velmi silně podobají. Ihned po návratu z cest se Josef Mach rozhodl automaty v rodinné semilské firmě vyrábět. Nikdo nám již dnes nepoví, jak se ke snaze svého syna vyjádřil otec a co říkalo okolí, protože výherní automat byl zcela určitě něco jiného než zavedená výroba vyřezávaných součástí kostelních lavic.
Jak to u nás vypadalo za hlubokého socíku (60. léta, vše samozřejmě ještě mechanické): Ve zdejších hernách (fotka) se nacházel obvyklý přístrojový mix, tj. flipry a výherní automaty v počtu přibližně 10 kusů na hernu. V Praze tehdejší doby provozovaly větší množství heren různé podniky, družstva a sportovní kluby. Výjimku ze strojového vybavení tvořila hlavně herna v Luxoru, kde se již v té době objevily první anglo-americké přístroje. Dovezly se však i zcela nové mechanické přístroje Jubilee z Austrálie (fotka). Jubilee na rozdíl od německých Rotamintů pracoval se zpožďovacím hodinovým strojkem, jehož funkci lze stručně popsat asi takto: pákou se jediným pohybem natáhla silná pružina, pomocí vačkových mechanismů se odblokovalo stavění válců, západkový mechanismus roztočil válce a hodinový strojek je prostřednictvím vaček postupně zastavoval. Poté kontrolní páky zjišťovaly sestavu na výherní lince a v případě výhry prostřednictvím západkových mechanismů odblokovaly vyplácecí segmenty, které úměrně výší výhry vyplatily stanovený počet mincí. Základní výhra byla do 20 Kčs, hlavní výhra 20 Kčs plus kasička naplněná mincemi v předním zásobníku. Takže celková výhra v korunovém provedení dosahovala asi 160 Kčs.
Jak se u nás podvádělo: Již od samého začátku provozování výherních automatů kdekoli na světě se hráči pokoušeli nějakým nelegálním způsobem ovlivnit získání výher. Nejinak se dělo za českého socialismu. Všechny anglické přístroje dovolovaly vrtání skříní se snahou zastavit pohyby válců ve výherní pozici jehlicí nebo drátem. Pokud se to pachatelům podařilo, bylo vyhráno - automaty vyplatily opakovaně! Četnost takových napadení byla vysoká, a tak se přístroje za provozu vnitřně oplechovávaly. Při dalším dost běžném způsobu ovlivňování automatů se mince vhazovaly na vlasci a vytahovaly zpět zároveň se spuštěním hry, což umožňovala tehdejší technická úroveň vhazovačů. A jak se postupovalo, zjistilo-li se napadení automatu? Při chycení pachatele se pořídil komisionální zápis, přístroj byl opraven a pachatel samozřejmě potrestán. Za trestný čin rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví mu hrozilo až 15 let vězení.
Jak se také hrálo krátce po revoluci: Nálada ve společnosti překypovala optimismem, vše dříve zakazované se smělo, přestože právní předpisy určité činnosti dále nepovolovaly nebo silně omezovaly. Veřejnost se však na zákony dívala jako na dílo komunismu, ke kterému není třeba přihlížet a brát na ně zřetel. I když právní předpisy celý provoz výherních automatů stále dusily, jednotlivci jež jednali jinak. Do Československa se v individuálních dovozech hrnuly stovky starých a starších výherních automatů z tradičních zemí výroby. Především z Německa, jehož závěsné přístroje byly menší a do osobního auta se snadno vešly i čtyři. A možná i někdo ze čtenářů byl v hospodě, kde se ve večerních hodinách objevil občan a jako s nůší na zádech přicházel s výherním automatem, který pro obveselení přítomných na chvíli spustil. Mince, jež v přístroji zůstaly, byly samozřejmě jeho. Bez povolení, v rozporu se zákonem, bez evidence tržeb, bez ohledu na nějaké daně, prostě "načerno". Hospodští nějakou dobu s podobnými prezentacemi souhlasili, ale později se domáhali svého. Obsah kasiček se vysypával na stůl a aktéři se jako loupežníci dělili o mince. Jedna tobě, jedna mně.
Ještě jednou podvody, tentokrát už téměř v současnosti: V Krijcos je dnes také speciální oddělení, které se zabývá ochranou před napadením automatů ze strany hráčů. V začátcích se stroje obracely a vysypávaly peníze z pokladen a trubic. Později se peníze získávaly formou kombinace tlačítek a současným odpojováním od sítě v určitém momentu. Další útokem se stalo navrtávání bočnic nebo napadání interfacové destičky u typů Phoenix, Daytona a Jokers, čímž došlo k vyprázdnění zásobníku mincí. Oblíbenými se staly i piezzoeletrické šoky používané na kreditní automaty a hlavně útoky na přístroje ACE. Poslední problém vyvolaly krátkovlnné vysílačky s modifikovaným výstupním signálem a zesíleným výkonem, které ovlivňovaly všechny mincovní přístroje. Jejich smyslem bylo nelegální navýšení kreditu.
