
Fenomén Game Rankings

Nemám rád Game Rankings. Z mnoha důvodů a tenhle obrázek je vystihuje nejlépe. V herních médiích se autoři často pokoušejí o obligátní výchovu čtenářů a apelují na to, aby nebrali v potaz jen výslednou známku, ale celý text recenze. Od média, které hodnotí jakkoliv jinak než řekněme stupnicí jedné až pět hvězdiček, je to trochu pokrytecké (tudíž i ode mne), nicméně pravda to zkrátka je. Jako by to nestačilo, do toho pak přichází statistici z Game Rankings a hodí do jednoho pytle GamesTM, GameSpot a jakýsi Jive Magazine, přičemž přitom (a to je ještě mnohem horší) splácají dohromady jakákoliv hodnocení, ať už jde o hvězdičky, o procenta nebo třeba o školní C+ (což mimochodem dle nových pravidel prý odpovídá 70%). Proboha, jakoby pět hvězdiček nutně muselo znamenat 100%!
Dobrá, je to zkrátka maximálně zjednodušený statistický výpočet a lépe to asi vymyslet nejde, ovšem horší je, jaký význam se pak Game Rankings přičítá. Firmy s onou kouzelnou číslicí (je-li dostatečně vysoká) operují ve svých tiskových zprávách a hráčům často právě tahle jediná hodnota bohatě stačí a považují ji za reprezentativnější než sebepodrobnější text recenze. Reprezentativní nejen pro posouzení jejích kvalit, ale i pro srovnání s libovolnou jinou hrou. Vůbec nejhorší ovšem je, že se do téhle pasti následně chytají i samotní herní novináři - ti nezkušení (a asi nejen oni) totiž začínají proces recenzování právě na Game Rankings, aby tu zjistili, jaké hodnocení té konkrétní hře mají dát. Když to před nimi udělalo třicet jejich kolegů, musí to být správné! V důsledku pak většina recenzí dopadá prakticky stejně, přičemž já osobně po těch letech v branži oceňuji právě rozmanitost. Nejvíce mě baví situace, kdy například v našich českých magazínech udělíme stejné hře diametrálně odlišná hodnocení a vůbec to neposuzuji tak, že by měl mít pravdu jen jeden. Výše popsaná situace má ale ještě jeden závěr - ohromně záleží na první (nebo několika prvních) recenzi a pokud jen trochu sledujete jednotlivá herní média, jistě jste tohle železné pravidlo také vypozorovali. Ostatně, toto je pointa celé kauzy Kane & Lynch - nešlo tam zdaleka jen o tu jedinou recenzi na GameSpotu, nýbrž současně i o všechny následující.
Game Rankings je zlo. Na vině je do značné míry vlastně někdo jiný, ale bez tohoto serveru by mi zkrátka bylo mnohem lépe. Mimochodem, uvažoval jsem o tom, jak hodnotit hry tady na blogu. Momentálně tu vlastně obšírněji píšu jen o hrách, které jsem dohrál, což ve většině případů znamená, že se mi líbily - rád bych to změnil a referoval také o méně povedených zážitcích. Přemýšlel jsem současně i o nějakém symbolickém hodnocení a zatím vede myšlenka jakýchsi tří stupňů. Hru buď doporučit nebo nedoporučit a v některých výjimečných případech udělit nějaké speciální ocenění za skutečně špičkovou kvalitu. Co o tom soudíte? A jak by tohle asi rozkódoval Game Rankings?