Postřehy a aktuality
Právě hraju
Viděl jsem
Slyšel jsem
Četl jsem
Koupil jsem na iOS
Anketa
Login
Vyhledávání
Rubriky
Články
RSS
Nejčtenější
Co je Play Forever?
Dohráno: Ratchet & Clank TOD
První next-genová plošinovka to má po nějakých 15 hodinách za sebou a byla to, jak se na tuhle prominentní sérii sluší a patří, pořádně svižná jízda! Příznivci žánru už dobře vědí, že Ratchet & Clank spadá do skupiny akčně laděných plošinovek a Tools of Destruction to jenom potvrzuje - postup ve hře je lineární, v podstatě neustále jste vedeni za ručičku a i když to není úplný tunel (jako třeba v sérii Crash Bandicoot), zabloudit prakticky nejde a pocit svobody při hraní rozhodně mít nebudete. Což s sebou přináší jistá negativa i pozitiva - osobně jsem spíše přívržencem explorativnějších (děsné slovo) plošinovek postavených na hádankách (Mario 64 nebo první tři díly Spyra), ale nemůžu na druhou stranu ani říct, že by mě tady akčnější pojetí nějak výrazně štvalo. Je skvěle zpracované a navíc chytře a neustále prokládané nespočtem miniher, drobných hádanek a osvěžujících vsuvek. O tradičně vyšperkovaných dialozích nemluvě, i když toho bylo na poměry třeskutě vtipné série trochu málo a nejvíc mě rozesmála vcelku nevinná Clankova hláška při proskakování pohyblivých laserových paprsků (jedno z největších klišé žánru): "Mhmm, laser beams... they never learn!"
Tradiční oporou jsou pochopitelně fantastické zbraně a gadgety, přičemž nejde jen o jejich geniální design, ale perfektně navržený systém vylepšování - zbraně kupujete za nalezené železo, frekventovaným používáním si je postupně vylepšujete (pět různých úrovní) a jejich efektivitu lze navíc zdokonalovat pořizováním upgradů (každá zbraň jich má různý počet, obvykle přes deset!), které vylepšují různé vlastnosti jako je kadence, dosah nebo síla. Člověk by se v tom při jejich extrémním počtu mohl ztratit, ale tomuto riziku už se Insomniac (pokud jde o zbraně, jsou to bozi!) dávno umí vyhnout a co víc, dokázali zbraně dokonale vyvážit a neuvěřitelným způsobem (například díky často velmi omezené munici) zařídit, že si je taky všechny jaksepatří vychutnáte. Třeba u bossů, kteří jsou tu jinak docela nudní, ale díky arzenálu vám to ani moc nepřijde. Nejdříve na ně vypustíte ostřelovací věž, pak pošlete tornádo a když vám pak povážlivě klesá energie, vysajete z něj kousek té jeho. A když už nevíte co jiného, na pár okamžiků ho pomocí "diskokoule" necháte tancovat, takže ho pak můžete několik vteřin bez rizika kosit raketami. Zní to ujetě, ale hratelnost tak dostává zajímavý strategický prvek - více na tomto videu.
Co se týče miniher, některé jsou trochu otravné (vesmírné střílečky při přeletu mezi planetami mě štvaly), jiné už jsou trochu vyčpělé (jízda na koleji) a další hodně podařené (trochu překvapivě to platí hlavně o Sixaxis hříčkách). Nového Ratcheta v každém případě hodnotím hodně pozitivně, zejména první polovina mě bavila skutečně vrcholně, ale je třeba chápat, že je to do značné míry jen grafický update. Žádná revoluce a vlastně ani evoluce, prostě jen víceméně totéž v novém (a nádherném!) hávu. Nepočítám-li svérázný díl Deadlocked (v Evropě Gladiator), jde zkrátka o čtvrtý díl jedné z nejpopulárnějších plošinovkových sérií současnosti. Soudě podle průměrného hodnocení na GameRankings (89,3% / 90,7% / 91,6%) to není málo, naopak. U Tools of Destruction bych byl ale s hodnocením kapku přísnější a rozhodně nesouhlasím s verdiktem (i jinak bídné) recenze na BonusWebu, kde dali 90%. V tuhle chvíli je to nepochybně jedna z nejlepších PS3 her a jedno z nejžhavějších předvánočních želízek v ohni, ale jen kvůli jinak slabšímu line-upu přece nelze plýtvat pochvalami...
Mimochodem, člověk se v těchto chvílích nemůže než poklonit před Insomniac Games, kteří už na PS3 vytvořili dvě kvalitní hry, což je o dvě více než většina ostatních studií. V této souvislosti doporučuji podrobný článek o zakladateli firmy a její historii na serveru GameTap. Kéž by to takhle umělo víc vývojářů, Sony by teď byla úplně jinde.
