Postřehy a aktuality
Právě hraju
Viděl jsem
Slyšel jsem
Četl jsem
Koupil jsem na iOS
Anketa
Login
Vyhledávání
Rubriky
Články
RSS
Nejčtenější
Co je Play Forever?
(Ne)dohráno: Burnout Dominator
Jsem opravdu velkým příznivcem série Burnout - začal jsem hned prvním dílem a třetí (s podtitulem Takedown, první od EA) rozhodně patří mezi můj TOP 10 her na PlayStation 2. Pět dílů na jedné konzoli v průběhu pěti let zní možná jako trochu příliš, nicméně Burnoutu nelze upřít skutečně zásadní postupná vylepšení a je to navíc ten typ jednoduché, zábavné a vlastně takřka dokonalé hry, u které vám bohatě stačí ony roční updaty s novými tratěmi a jen kosmetickými změnami. Dominator není jiný, i když už to není takový nářez jako třetí Takedown - absence Crash režimu (snažíte se způsobit bouračku s co možná největší škodou) mě příliš nemrzí, víc jsem už obrečel zřetelný odklon od bourání k závodění. Snaha o vyšachování soupeře prudkým nárazem do svodidla byla dosud trademarkem série a je trochu škoda, že už na tom autoři (Criterion tvrdě pracuje na next-gen dílu a tak Dominator nechali na interním studiu EA - upřímně, ani to není příliš znát) tolik nelpí. Nicméně základy tu stále jsou, v režimu Road Rage si bouraček užijete až až, takže je tohle celé zhruba stejně otravné jako Avril Lavigne součástí soundtracku (celkově o dost slabšího než v Takedownu). Tedy nic zásadního.
Hrál jsem na PSP a docela jsem si to užíval. Příjemně mě překvapila svižná grafika - nepochybně mnohem horší než na PS2 (nehrál jsem jí), nicméně z podstaty tu je vše podřízeno rychlosti a ta prostě funguje. S chutí jsem to dojel až do úplného konce, který byl poněkud infarktový. Abych to objasnil - v sérii Burnout je jednou z klíčových funkcí "turbo" zrychlení. Novinkou v Dominatoru je možnost jeho řetězení, takže pokud se vám v průběhu použití turba daří jezdit dostatečně nebezpečně, po jeho vypotřebování je ukazatel znovu zcela doplněn a vy pokračujete dále. A tak stále dokola bez omezení, třeba až do padesáté úrovně, což může znamenat několik dlouhých minut zrychlení, aniž byste mohli na okamžik zpomalit nebo zaváhat (neustále musíte získávat "bodíky" za nebezpečnou jízdu v protisměru, smykem nebo poblíž civilních vozidel). V běžných závodech se bez řetězení do určité míry obejdete, protože hra tradičně podvádí a soupeři jsou stejně rychlí jako vy (jak vidíte, už jsem se s tím v průběhu let smířil, i když některé situace jsou skutečně úsměvné - když hra nechce, tak protivníka zkrátka nedojedete, i když třeba půl minuty úspěšně řetězíte turbo), nicméně pro získání zlaté medaile v posledním závodě vám nic jiného nezbývá. Nakonec se mi to po dvou adrenalinových dnech plných vztekání znenadání podařilo čistou jízdou (od prvního burnoutu až do cílové pásky jsem celá tři kola projel bez chybičky), nicméně gratulačka mě nečekala. Hra pro finální animaci vyžaduje získání zlatých medailí a bonusových vozů ve všech závodech a tuhle radost si nechám ujít - zas tak dobré to myslím nebylo a onen záblesk geniality Takedownu a Revenge tu chtě nechtě chybí (i když na PSP je to proti loňskému dílu Legends opravdu výrazně lepší). Více v českých recenzích na Tiscali (78%), Hrej (8/10) a BonusWebu (85%).
Nepřestávám stále litovat, že tahle hra není na PC a dvojnásob to platí o velmi slibném pátém dílu, kde se spekuluje o otevřeném světě ve stylu Test Drive Unlimited - Criterion je nejen z pohledu technologií velmi nadaná firma, takže právem očekávám jen to nejlepší.
PS: Na úplný závěr ještě jeden jedovatý plivanec. Po vložení disku do PSP a spuštění hry se i přes co nejrychlejší odklikávání menu dostanete ke hraní za úchvatných 125 vteřin. Vzhledem ke sleep módu to díkybohu není zásadní problém, nicméně stejně je to trochu úsměvné...
