Postřehy a aktuality
Právě hraju
Viděl jsem
Slyšel jsem
Četl jsem
Koupil jsem na iOS
Anketa
Login
Vyhledávání
Rubriky
Články
RSS
Nejčtenější
Co je Play Forever?
Olympijské hry
Chci se krátce vrátit k týden starému oznámení oficiální olympijské hry s Mariem a Sonicem v hlavní roli (exkluzivně pro Wii). Upřímě se na ní těším a jsem zvědav na sestavu disciplín - pevně doufám, že bude bohatá, rozmanitá a chytře zvolená. Myslím že by to na Wii mohla být hodně slušná zábava. Zaznamenal jsem kdesi výsměšné poznámky na téma termínu vydání. Olympiáda začíná až v srpnu a vydávat hru letos o vánocích je prý předčasné. Uznávám, že osm měsíců není málo, ale stále je to lepší, než hru vydat zhruba tři týdny před úvodním ceremoniálem, jak se to tuším "podařilo" oficiálním hrám Sydney 2000, Salt Lake 2002, Athens 2004 a Torino 2006. Po skončení olympiády se hry okamžitě přemístily do zlevněných regálů a šest týdnů je zkrátka na solidní prodejní výsledek málo. Mario & Sonic at the Olympic Games bude i díky tomu mnohem kvalitnější - nebude to sotva průměrná rychlokvaška vytvořená výhradně kvůli třítýdennímu šílenství a místo toho přijde na trh v období, kdy nás ještě olympiáda příliš netankuje a chceme kvalitní hry.
Každopádně se musím přiznat, že mám pro sportovní hry tohoto druhu (olympijské, atletické... zkrátka kompiláty různých disciplín) docela slabost. Začalo to kdysi dávno automatovým Track & Fieldem, a pak už to byla nekonečná jízda - namátkou zmíním ještě další automatovky Gold Medalist nebo 88 Games, na 8-bitech Decathelon, Winter Games a Summer Games, na PC pak Summer Challenge a Winter Challenge, Espana 92 a Carl Lewis Challenge (tyhle dvě byly opravdu hodně bídné, ale nepamatuju si, že by mi to tehdy vadilo). Z konzolových titulů si vybavuji Winter Heat na Saturnu, Virtua Athlete na Dreamcastu, International Track & Field na PlayStation nebo výtečný ESPN International Track & Field na PS2 (s dokonale vyřešeným skokem o tyči). A bylo toho určitě mnohem víc!
Těžko říct, co přesně mě na tomto specifickém žánru bavilo a baví. Snad to, že to bývá díky množství disciplín dost rozmanitý zážitek, snad díky té (dnes už poněkud přežité) honbě za co nejlepším výsledkem a rekordy, možná také proto, že to je svého druhu sportovní výkon - jak určitě víte, v řadě disciplín šlo jednoduše o co možná nejrychlejší mačkání tlačítek. Zní to primitivně, ale je to věda a tak jako ve skutečném sportu i tohle chtělo trénink a kreativní přístup. Na multiplayerové boje v redakci Oficiálního PlayStation magazínu jen těžko někdy zapomenu - někdo si vystačil s prstem, jiný obětoval kloub, další to zkoušeli s tužkou nebo takzvaně "přes tričko". Raději nepočítám, kolik DualShocků tehdy padlo za oběť. Zuřivého mačkání tlačítek se sice na Wii asi nedočkám, ale jinak myslím, že by to mohl být v jistém smyslu hodně podobný nezapomenutelný zážitek.
