Postřehy a aktuality
Právě hraju
Viděl jsem
Slyšel jsem
Četl jsem
Koupil jsem na iOS
Anketa
Login
Vyhledávání
Rubriky
Články
RSS
Nejčtenější
Co je Play Forever?
Virtua Tennis 3 - arkáda nebo simulace?
Sérii Virtua Tennis jsem jako náruživý fanoušek Dreamcastu sledoval velmi pozorně (sledoval není tak úplně přesné slovo - zejména u prvního dílu jsem strávil doslova desítky hodin a tady najdete mojí dobovou recenzi) a na třetí se hodně těšil, i když jsem jeho automatovou verzi hrál už vloni a dobře jsem tedy věděl, co mě čeká. PC verze nezklamala, konverze je takřka bezchybná, jen proti konzolím chybí online multiplayer, což je bohužel ztráta více než citelná. Ovšem co se týče hry, jsem spokojen a místy i nadšen! Proti prvním dvěma dílům je zřetelný značný posun k simulaci - ovládání je stále stejně jednoduché (tři tlačítka pro top spin, slice a lob), značně ale postoupila taktika, kdy se některé zápasy dají přirovnat k šachovým partiím. Jednotliví soupeři se výrazně liší, někdy je řešením hra na síti, jindy proti tvrdým úderům musíte naopak ustoupit daleko za základní čáru a soupeře prostě ubít. Hratelnost je daleko méně předvídatelná než dříve a už se vám občas dokonce i podaří kraťas, lob nebo dokonce eso.
Zajímavá (v dobrém i špatném slova smyslu) je obtížnost režimu kariéry. V první fázi budete mít doslova a do písmene problém prohrát jediný bod a až do zhruba 200. místa na žebříčku SPT to je naprosto primitivní záležitost bez jakékoliv výzvy. Pak nastává druhá fáze s ideálně nastavenou obtížností, kdy už soupeř začíná vystrkovat růžky, sem tam vyhraje game a posléze se s ním budete přetahovat třeba i o celý zápas. Třetí fáze (zhruba 50. místo žebříčku), kdy máte přístup ke Grand Slamovým turnajům, už je drsná - soupeř trestá jakoukoliv chybu a také tu dost záleží na losu. Třeba proti Dentovi, který hraje na síti, mám značné potíže. Řešením je pochopitelně trénink a (místy trochu zdlouhavé) vylepšování statistik, které se na kvalitě vaší hry hodně odráží. Bez splnění všech tréninkových úkolů na první místo žebříčku raději nepomýšlejte.
Jak vidíte z obrázku, tradice vtipných tréninkových miniher pokračuje a tentokrát jich tu je dokonce tucet - některé zůstaly (Pin Crusher, ve kterém podáním shazujete kuželky), jiné jsou nové (např. Super Bingo, kde trefujete čísla a snažíte se dostat bingo). Je to docela zábavné (postupně se v každé z miniher odemkne šest stupňů obtížnosti), což se už nedá říct o klasickém tréninku, kde musíte plnit zadané úkoly (například vyhrát míč přesně na pátý úder, zahrát sedm backhandů po sobě atd.) - ty mi připadaly špetku repetitivní a nudné, jejich přítomnost je ale ospravedlnitelná. Odpověď na otázku v titulku je jednoduchá, Virtua Tennis 3 je velmi promyšleným kompromisem arkády a simulace s chytlavou hratelností a samozřejmě velmi sympatickou grafikou. Velká škoda toho multiplayeru, holt to budu muset koupit na Xbox 360.
PS: Klasické bonusové postavy tentokrát zastupuje (vedle obvyklého Kinga) také Duke, vtipné ale je, že se bonusový zápas hraje v Praze, ačkoliv mi to daleko více připomíná Galerii Vittorio Emanuele II v Miláně (a zjevně to není náhoda - viz originál a hra).
