Postřehy a aktuality
Právě hraju
Viděl jsem
Slyšel jsem
Četl jsem
Koupil jsem na iOS
Anketa
Login
Vyhledávání
Rubriky
Články
RSS
Nejčtenější
Co je Play Forever?
Dohráno: Resistance: Fall of Man
Studio Insomniac Games patří na mém vývojářském žebříčku hodně vysoko (plošinovkové série Spyro a Ratchet & Clank mám hodně rád). Přičtěte si k tomu hype Sony, pozitivní recenze (např. IGN 9,1) nebo třeba zažitou nálepku nejlepší launchové PS3 hry a není těžké pochopit, proč jsem čekal hodně. Jenže Resistance mě zklamal. Je to v podstatě typická střílečka, kterou bych na PC - nevěda o co jde - šmahem označil jako "docela slušný klon Call of Duty" a snažil se rychle zapomenout. Resistance nepřináší mnoho nového. Je naopak plná klišé a rozhodně nesplňuje mojí představu next-genové hry.
No, je to samozřejmě složitější. Resistance není dobré šmahem odsoudit, už proto, že je to launchový titul a ty kdovíjak skvostné nebývají (viz třeba Perfect Dark Zero). A třeba také proto, že to je přes veškeré výhrady docela slušná hra, z nabídky evropské premiéry rozhodně jedna z nejlepších. Mezi slepými jednooký králem? Jistě, ale pár světlých chvilek tu je - Resistance má docela slušnou atmosféru, občas hodně epickou prezentaci, úchvatné výtvarné pojetí zejména mimozemských lokací (místy je to na úrovni Half-Life: Episode One) a excelentní arzenál zbraní. To především! Skutečně marně vzpomínám na tak povedenou kolekci zbraní, které navíc v různých situacích prakticky všechny využijete - tleskám před jejich designem, klaním se před jejich vynalézavostí (nechci moc prozrazovat, jejich poznávání je na hře možná to vůbec nejzábavnější) a smekám před dokonalým vyvážením. Moc mě to nepřekvapilo, Insomniac na vynikajících zbraních postavil vlastně celou sérii Ratchet & Clank a tady své zkušenosti jen potvrzuje. Dobrá práce.
Jenže to je tak všechno. Na každý epický okamžik připadá deset naprosto povrchních minut plných klišé. Je hezké, že můžete zcela rozstřílet auto, ale pak za rohem narazíte na nerozbitnou papírovou krabici (viz moje video na YouTube). Říkáte prkotina a ano, také na tyhle věci moc nedám, jenže když to celé navíc vypadá jako rok či dva stará střílečka na PC, tak už to je trochu silná káva. Resistance svůj nedostatek detailů maskuje docela sympatickou stylovou grafikou a díky pěkným efektům nejsem nespokojen, jen tomu prostě něco chybí a srovnání s Gears of War vyznívá jednoznačně pro Xbox 360. Což by mi bylo vcelku jedno, kdyby se to netýkalo i hratelnosti. Jeden dobrý příklad - zhruba v polovině hry stojíte v chodbě u schodů, pod kterými vás čeká přesila nepřátel. Přímo vedle vás je vozík (!) plný výbušných barelů. Jediná vteřina a vidíte, jak si o to říká - stačí ho jen shodit a máte vystaráno, myslíte si. Jenže bohužel. Asi tři minuty jsem se snažil přijít na to, jak jej dostat dolů, ale prostě to nešlo. Proboha, když už to tedy nejde, který chytrák ho tam dával?? Je to docela dobrý příklad generické hratelnosti Resistance, která až na pár světlých okamžiků nemá žádné "wow" okamžiky. Pozor, nikdy to není úplná nuda, ale jen zřídka se u toho budete nadšeně usmívat. Důkazem budiž "grandiózní" finále, které je opět kolekcí všech herních klišé, počínaje ubohým závěrečným konfliktem a konče nemastným rozuzlením příběhu. O tom jsem mimochodem zapomněl prohlásit, že je... ehm, povrchní a klišovité, navíc prezentované poněkud dokumentární formou, kterou jsem zvyklý vídat spíše na Discovery Channelu.
Resistance jsem dohrál, nelituji toho času, ale tím to pro mě končí. Deset nebo dvanáct docela zábavných hodin, uctivě za ně děkuji, poroučím se a vyhlížím PS3 střílečky druhé vlny, které - tak jako Gears of War - nabídnou opravdu zajímavý zážitek, nové nápady a next-genovou hratelnost, ať už si pod tím představujete cokoliv. Byl jsem naivní, že jsem něco takového čekal od launchové hry.
