Postřehy a aktuality
Právě hraju
Viděl jsem
Slyšel jsem
Četl jsem
Koupil jsem na iOS
Anketa
Login
Vyhledávání
Rubriky
Články
RSS
Nejčtenější
Co je Play Forever?
35% rodičů hraje hry
Americká asociace zábavního software ESA vydala před pár dny novou studii, podle které hraje hry 35% amerických rodičů (samotnou studii jsem nenašel, jen tuhle tiskovou zprávu, kde bohužel není moc konkrétních informací o metodologii). Hezké číslo. Zajímavých poznatků je tam vlastně více - nejzajímavější je asi to, že celých 15% dětí rodičů-hráčů počítačové hry nebo videohry vůbec nehraje. Pro mě osobně noční můra. Běžný rodič-hráč prý hraje měsíčně 19 hodin, jeho nejoblíbenějším žánrem jsou "překvapivě" karetní hry a má průměrnou zkušenost s hrami v délce 13 let. Pobavila mě i informace, že plných 73% rodičů-hráčů jsou pravidelní voliči a rozdělení mezi Demokraty a Republikány je zhruba shodné - možná vám dotazy na politické přesvědčení připadají směšné, ale z textu tiskové zprávy vyplývá, že mají své opodstatnění - ESA tím dává jasně najevo, že radikálními regulacemi videoher mohou politické strany vzhledem k velkému počtu hráčů-voličů ohrozit svůj volební úspěch. Chytré, i když pochybuji, že někdo změní svoje politické přesvědčení kvůli podobně "nepodstatnému" rozhodnutí.
Takže třetina rodičů hraje! Jsem si vědom, že jde o studii na americké populaci, ale předpokládejme chvíli naivně, že to bude podobné i u nás (v Americe prostě dorostli teenageři z 80. a 90. let, u nás je tradice her kratší). Já každopádně vyhmátl ty první dva - moji rodiče mají s hrami zkušenosti mizivé. Nepatří mezi ty, kteří mým koníčkem a posléze i zaměstnáním opovrhují a kupodivu si ani nemyslí, že bych byl mentálně zaostalý, když jsem ve 14 letech hry neopustil, jako by tomu mělo být (stačilo občas pod postel vedle disket pohodit i pornočasopis). Díkybohu za to, hry ale povětšinou úspěšně přehlížejí a moje občasné pokusy o navázání "vztahu" víceméně ignorují. Bez ohledu na to zda jde o Tetris, Doom, Super Monkey Ball, Fritz nebo Solitaire. Znám přitom řadu zajímavých případů - jeden můj kamarád pořídil tatíkovi na důchod GameCube, aby ten pak totálně propadl Mario Tennisu a zbavil se alkoholové závislosti. Dalšímu pravidelně k vánocům i narozeninám sháním dárky v podobě poměrně hardcore strategií. Matka jednoho bývalého spolužáka prý sama bez pomoci dohrála Silent Hill. Co jsem slyšel o několika dědečcích raději přeskočím úplně. V každém případě jsem svému otci vděčen - propašoval kdysi přes hranice počítač. Kdo ví co by dělal, kdyby tušil, jak to dopadne - možná by propašoval raději tenisovou raketu.
Stálo by určitě za úvahu trochu více se zamyslet nad vkusem našich otců (golfové, šachové či letecké simulátory apod.), stejně jako nad tím, jak moc společné hraní stmeluje rodinu (ostatně, stejně jako jakákoliv jiná společná aktivní činnost - ale kolik takových dnes najdete). Každopádně jsem zvědavý na svůj herní vkus za nějakých 15 let...
