Postřehy a aktuality
Právě hraju
Viděl jsem
Slyšel jsem
Četl jsem
Koupil jsem na iOS
Anketa
Login
Vyhledávání
Rubriky
Články
RSS
Nejčtenější
Co je Play Forever?
Když vám vypnou elektřinu...
Nejen mezi dnešní mladou generací (nikdy bych nečekal, že tenhle výraz někdy použiju) je s trochou nadsázky vžitá představa, že opravdová zábava začala až s vynálezem videoher. I nám dnes možná časy bez nich připadají trochu smutné, ale přiznejme si - i naši otcové a dědové se bavili královsky! Nevěděli co je joystick, přesto neměli zdaleka nudné dětství. Před koncem roku byl internet zahlcen nejrůznějšími bilančními žebříčky. Herní časopisy vyhlašovaly nejlepší hry roku 2005, rádia hrála nejlepší hudbu, jinde se zase sázelo na budoucnost a tipovalo se nejlepší cokoliv v roce 2006. Já raději zmíním žebříček TV Cream (jinak retro server věnovaný televizním seriálům z 60. až 80. let) se stovkou nejlepších hraček všech dob. Jasně, dostal se tam i Game & Watch a na druhém místě je počítač, jinak je to ale stará dobrá zábava bez vztekání se nad vysokým pingem nebo nízkým frameratem. Z podobného soudku jsem ještě našel seznam deseti nejoblíbenějších hraček uplynulých sto let (vždy jednu pro konkrétní desetiletí) ze serveru MSNBC. Takže... vzpomínejte!
Ono to samozřejmě není jen o našich otcích a dědech - řadu hraček zná také naše generace a dokonce i dnešní děti. A při pohledu na žebříčky je docela zřejmé, že to tak ještě dlouho zůstane. Jistě, některé jsou k popukání a dnešní děti by nad nimi ohrnuly nos, jiné však i po padesáti letech (opět s trochou nadsázky) strčí konzole příští generace do kapsy. Může to být třeba Rubikova kostka, autodráha, vodní pistole, auto na vysílačku nebo nejrůznější stavebnice (vzpomínáte na geniální Merkur?)... není jich zrovna málo. Je tu ale jedna velká skupina typově podobných hraček, které mají proti počítačovým hrám jeden nezanedbatelný trumf a mohou jim díky tomu podle mého názoru dodnes docela dobře konkurovat. Samozřemě - stolní hry! Kolik času jste strávili u Monopolů nebo u její české varianty Dostihy a Sázky (shodou okolností právě před pár dny vyšela vynikající česká freewarová verze Dostihy 2005)? Kolik nekonečných večerů jste vytěžili z relativně primitivních logických her typu Mastermind popřípadě složitějších jako Scrabble? A samozřejmě, o kolik let vás "okradlo" Dračí doupě? Deskové, karetní, figurkové, RPG, to je fuk, druhů je hodně. Ona výhoda pochopitelně spočívá v sociální interakci. V tom, že skupina lidí sedí u jednoho stolu a zábavu společně sdílí. Myslím, že vysvětovat sílu skupinové hry nemusím, je to samozřejmě hodně podobné multiplayeru. Jenže multiplayer na počítačích je už v dnešní podobě svým způsobem omezený. A nejen na internetu, kde hrajete proti cizím lidem, které obvykle neznáte - dokonce i když hrajete v jedné herně, je interakce zpravidla omezena na výkřiky. Vaše oči jsou neustále zabořené do monitoru. Jde přece o hodně, tak proč se rozptylovat - emoce tu nemají místo.
Byly časy, kdy jsme si něčeho podobného (nazývejme to pracovně třeba "emotivní multipalyer") v hojné míře užívali i na počítačích a extrémní případy typu Micro Machines nebo Atomic Bomberman (ve čtyřech zároveň na jednom počítači a bez rozdělené obrazovky) nebyly výjimkou. Dnes už je i split-screen velkou vzácností a lokální multiplayer je doménou téměř výhradně sportovních her. Je to velká škoda a moc mi tenhle typ her chybí. Na konzolích je situace naštěstí o něco lepší, ale přesto - hrát ve čtyřech třeba Osadníky z Katanu, to je hodně těžký kalibr. A je to dobře. Možná vás to překvapí, ale popularita některých stolních her si u nás nezadá i s nejlepšími videohrami a nejúspěšnější z nich mizí z obchodů po tisících. Proč asi.
PS: Má někdo osobní zkušenosti s deskovými hrami vytvořenými na motivy počítačových her (Doom, Civilizace, Warcraft aj.)? Jaké jsou?
