
Konečně revoluční ovladač!

Nintendo muselo mít z těch nekonečných spekulací o podobě nového ovladače pro konzoli Revolution pořádnou švandu. Objevovaly se rozumné, vtipné i hodně utopistické teorie (mnohdy včetně poměrně věrohodných obrázků), ale všechny do jednoho byly zcestné a dokonce se ani nijak nepřibližily skutečnému ovladači, který Nintendo odhalilo světu tento pátek. Čekalo se něco skutečně revolučního až šokujícího a v tomto ohledu je možná na místě nesmělé zklamání. Čím více se ale nad novinkou zamýšlím, tím více mi to dává smysl. Všechno do sebe perfektně zapadá....
Protože české herní weby ovladač pro Revolution ignorují (alespoň jsem tedy nenašel žádný podrobnější popis, který by si určitě zasloužil), dovolím si na úvod krátkou sumarizaci, i když samozřejmě doporučuji obsáhlejší reportáže - začněte třeba základními informacemi z oficiálních stránek, pokračujte hands-on dojmy na IGN a pak si tamtéž přečtěte zajímavé zamyšlení nad tím, jak bude možné využít možností ovladače v různých žánrech. Jak vidíte z obrázku, hlavní inspirací nového ovladače (který díky bohu nebude jediným způsobem jak ovládat hry - potvrzena je kompatibilita s tradičním ovladačem pro GameCube) bylo běžné dálkové ovládání k televizi a že design vypadá jako z dílny Apple. Zatímco tento ovladač držíte v jedné ruce, v druhé můžete mít druhou část s analogovou páčkou (nebo něčím jiným, co bude možné připojit). Pointou ovladače je ale zejména zabudovaný senzor pohybu, takže funguje vlastně jako myš, ovšem ve 3D! První dojmy naznačily, že je ovládání ještě intuitivnější než počítačová kombinace myš/klávesnice, takže bychom se mohli konečně dočkat precizního ovládání u konzolové střílečky.
První co mě napadlo bylo, že to je fiasko. Představa, že budu po dvaceti letech s normálním joypadem ovládat hry "televizním ovladačem", byla děsivá. Ale jakmile si začnete uvědomovat, že to je vlastně 3D myš (a že je navíc modulární, takže se z ní snadno může stát úplně něco jiného - kupříkladu ve tvaru na obrázku se najednou "promění" do tradičního ovladače s D-padem a dvěma tlačítky pro hraní retro her), začne vám to připadat mnohem méně šílené. Navíc je zřejmé, že jednoduchý tvar zabere u lidí, kteří dosud neměli ke hrám důvěru právě kvůli složitým ovladačům - dálkové ovládání k televizi je pro ně něco naprosto přirozeného a tak se nebudou obávat vzít do ruky jeho herní variantu. Zatímco tedy mají Sony a Microsoft svou evoluci, Nintendo se skutečně snaží o revoluci (pokud jde o mne, vychutnám si samozřejmě v klidu všechny tři konzole). I k DS hráči zpočátku přistupovali nedůvěřivě a dotekovou obrazovku považovali za zbytečnou komplikaci. Totéž se bude opakovat s Revolution, ale první dojmy skutečně naznačují, že by to mohlo fungovat více než dobře.
