Postřehy a aktuality
Právě hraju
Viděl jsem
Slyšel jsem
Četl jsem
Koupil jsem na iOS
Anketa
Login
Vyhledávání
Rubriky
Články
RSS
Nejčtenější
Co je Play Forever?
Za žebříčky prodejnosti
Někteří čeští vydavatelé mi v rámci svého servisu pravidelně posílají žebříčky prodejnosti svých her - bezpečně mě tím vždy pobaví. K čemu takové žebříčky jsou? Celkem chápu, že vydavatelé z konkurenčních důvodů nechtějí zveřejňovat konkrétní prodejní čísla (i když se při pohledu na neuvěřitelně detailní a podrobné statistiky návštěvnosti amerických a vlastně i českých kin nemohu ubránit pocitu závisti), ale jaký má význam sestavovat pořadí prodejnosti her výhradně jedné firmy? Vydavatelé obvykle tvrdí, že je to pro ně marketingový nástroj jak doporučit zákazníkům (ale i obchodníkům) své produkty, byť v rámci omezené skupiny titulů. Možná mají částečně pravdu, ale o co zajímavější by to bylo, kdyby žebříček vypadal jako tenhle ve Velké Británii?
Na obranu herních firem lze říct, že podobný pravidelný žebříček - alespoň pokud vím - neexistuje ani u DVD, ale například u hudebních CD tomu tak je. Pořadí nejprodávanějších hudebních alb sestavuje Mezinárodní federace hudebního průmyslu České republiky (zkráceně IFPI) na základě věrohodných dat získaných z jednotlivých prodejních řetězců. Žádná podobná asociace českých herních vydavatelů bohužel neexistuje a v tom je možná problém. Snaha o vytvoření unifikovaného prodejního žebříčku her tu nicméně podle mých informací byla, řada vydavatelů (často těch, kteří s velkou pompou rozesílají své vlastní TOPy) ale svým laxním přístupem realizaci záměru znemožnila. Ono není divu, vznik pořadí prodejnosti hudebních alb je údajně velmi nákladná záležitost a na krytí výdajů ve výši několika set tisíc korun se rovnou měrou podílejí všechny velké hudební vydavatelství. Jenže, lze očekávat, že takové Seven M s radostí zaplatí stejný poplatek jako Electronic Arts, která pak obsadí třeba polovinu z deseti nejprodávanějších her, zatímco Seven M tam v lepším případě bude mít jednu? A i kdyby nasnadě pokryly náklady velcí vydavatelé jako je Cenega, CD Projekt a Electronic Arts, bez svolení všech "malých" by seriózní žebříček vzniknout nemohl a přínos pro ně je přitom přeci jen menší než u velkých firem, které se mohou pochlubit většími uspěchy.
Zdá se tedy, že je to začarovaný kruh a než naši ctění vydavatelé vymyslí nějaké kompromisní řešení, nezbývá než číst žebříčky JRC, které jsou vzhledem k podílu tohoto řetězce na trhu asi nejpřesnější. I tady ale nesporně chybí segment hardcore hráčů objednávajících v zavedených online shopech a chybí tu i nezanedbatelná skupina příležitostných zákazníků nakupujících v hypermarketech.
