Postřehy a aktuality
Právě hraju
Viděl jsem
Slyšel jsem
Četl jsem
Koupil jsem na iOS
Anketa
Login
Vyhledávání
Rubriky
Články
RSS
Nejčtenější
Co je Play Forever?
Game Informer vede
10 tisíc, 20 tisíc nebo dokonce 50 tisíc? Hrajeme na příliš malém hřišti. Podle všeho největší herní časopis na světě (situaci v Číně neznám) má náklad přes 2,6 milionu kusů! To je jakoby jej četla celá populace Jamajky. Nebo každý čtvrtý Čech včetně kojenců, popřípadě každý druhý Slovák včetně slepců. Ehm. Jmenuje se Game Informer, vychází už přes deset let a zmíněný výsledek jej v současnosti řadí na 26. místo všech amerických časopisů. Daleko před Rolling Stone, daleko před Vogue a předaleko před druhým největším herním časopisem Electronic Gaming Monthly (154. místo). Pochopitelně je v tom malý háček - vydavatelem Game Informeru je velká americká obchodní síť GameStop (téměř 2000 obchodů ve Státech), ve kterém je magazín nabízen včetně velmi výhodné nabídky předplatného, se kterou jsou spojeny nezanedbatelné slevové výhody. Nicméně přesto je to skvělý výsledek a jeho smetana je hodně sladká - běžná stránková inzerce uvnitř časopisu stojí bez slev 48 tisíc dolarů, tedy v přepočtu hodně přes milion korun (zdroj). Ouch! Více o Game Informeru v zajímavém článku z Washington Post, kde se můžete dozvědět i pár nudných informací ze života redakce. Pro srovnání také pár dat z Evropy - podobně úctyhodných je i 300 tisíc prodaných výtisků německého GameStaru (rok 2004) nebo náklad 385 tisíc výtisků britského Oficiálního PlayStation Magazínu v jeho nejlepší éře (rok 1999). Ještě máme co dohánět, kolegové!
Ale zpátky za oceán. Amerika je ráj pro čtenáře časopisů, protože předplatné tu stojí pakatel - ačkoliv většina herních magazínů stojí přes pět dolarů, roční předplatné získáte třeba už za 12 dolarů, tedy pouhých 250 korun! Důvody jsou dva. Jednak americké časopisy žijí z reklamy a nízkou předplatitelskou cenu dokáží těmito příjmy kompenzovat (kdo někdy viděl americký časopis a frekvenci reklamy v něm, ten ví o čem mluvím - úvodník je za spoustou reklam často třeba až na 20. straně) a za druhé je výhodnější zasílat časopis poštou než používat neuvěřitelně složitou a drahou americkou distribuci. Jen škoda, že cena předplatného platí jen pro Státy a zasílání do Evropy už stojí běžný obnos. Jako náruživý čtenář časopisů jsem ale vlastně docela rád - vedle novin, Reflexu a zhruba čtyř anglických předplacených časopisů už bych toho moc přečíst nestihl. Rád bych si totiž alespoň občas přečetl nějakou knihu - a to ještě z druhé strany útočí Game Boy a DS...
