
Hry jako reklamní médium

V posledních dnech a týdnech se toho na odborných herních webech poměrně dost napsalo o reklamě ve hrách - aktuálně třeba Za oponou na Tiscali nebo poměrně zeširoka v New York Times. Ale to není vše, kalkulačky si vzali do ruky v Reuters a v New Yorku dokonce uspořádali konferenci. Přesto to není téma zdaleka tak čerstvé, jak by se mohlo zdát! Začnu ale zeširoka a ušetřím si na úvod trochu práce. Zde je článek, který jsem už v září loňského roku napsal pro Score:
Také jste si už někdy ve hře všimli reklamy na nějaký skutečný produkt? Takové propagaci se říká ?product placement? a poté co se už léta běžně používá ve filmech (viz přehlcené Bondovky), se začíná stále razantněji uplatňovat i ve hrách. Jistě, není to nic nového a skrytou reklamu, resp. skutečné produkty či značky vložené do her jsme už mohli vidět třeba ve Wipeoutu (Red Bull) nebo Crazy Taxi (Fila, Levi nebo KFC). A vlastně bychom mohli jít ještě o pár let dále a vzpomenout na Zool (Cupa Chups), Cool Spot (7Up) nebo dokonce Tapper (Budweiser). Jenže v poslední době je podobných případů přeci jen poněkud více. Důvodem mohou být výsledky nedávného výzkumu, podle kterého sledovanost televize především mezi mužskou populací ve věku 18-35 klesá právě na úkor her. A toho si firmy, jejichž produkty jsou zaměřeny právě na tuto cílovou skupinu, nemohly nevšimnout. Electronic Arts tak mají nyní údajně již osmičlený tým prodejců reklamy a očekávají v této oblasti za rok 2004 tržby ve výši 7 milionů dolarů (o 60% více než vloni). Zájemců o reklamu v Need for Speed: Underground 2 bylo údajně tolik, že si vydavatel vybíral například ze tří restauračních řetězců - a je asi jasné, jak asi takový výběr probíhal.
Způsobů propagace je celá řada a jsou poměrně vynalézavé - často najdete ve hrách jen billboardy, jindy jde však o skutečné propojení s produktem. Například ve Splinter Cell: Pandora Tomorrow hrdina po vzoru Jamese Bonda operuje s mobilním telefonem Ericsson a dokonce jím musí v jednom okamžiku vyfotografovat nepřítele, aby ho mohl identifikovat. Další možností je pak tzv. adver-gaming, kdy si firmy zaplatí vývoj vlastní propagační hry, kterou pak zdarma rozdávají. To je běžné především u automobilek, daleko zajímavější je ovšem případ Americké armády, která již několik let investuje miliony dolarů do vývoje profesionální hry America?s Army, aby jí pak ve snaze rekrutovat více vojáků nabídla zdarma ke stažení z internetu.
Ale evoluce pokračuje. Agentura Nielsen Entertainment pracuje na vývoji "people-meterů", které by měly být schopny změřit kolik lidí hraje hry, jak dlouho je hrají a jaké reklamy při tom viděli. A abychom byli pod dostatečně silnou palbou reklamy, společnost Massive zase připravuje systém, díky kterému budou reklamy ve hře dynamicky měněny nejen podle období (takže budou firmy moci zařadit reklamu do her v rámci svých kampaní), ale třeba i země, ve které se hráč nachází (tenhle systém ovšem pochopitelně vyžaduje permanentní připojení k internetu) - a tohle prosím není žádný šarlatánský projekt, účast už přislíbilo Atari či Ubisoft! Takže pokud budete (čistě hypoteticky) hrát NHL 2007 z Ameriky, na mantinelech či ledu uvidíte třeba reklamu na limonádu Dr. Pepper, pokud například ze Zlína, pak na vás budou dost možná blikat paštiky Hamé.
Celá tahle záležitost má pochopitelně jeden háček. Za hry si poctivě platíme a nehodláme akceptovat, že budeme při jejím hraní zahlceni reklamou, natož že se dočkáme desetiminutového přerušení hratelnosti reklamním blokem. A soudě podle diskuzí na internetu nejsme zdaleka sami. Pokud to bude nenásilné, nebo to bude alespoň trochu zapadat do příběhu, pak je to v pořádku ? jen ať si firmy přivydělají. Ale všeho moc škodí. Faktem totiž je, že stejně jako u filmů je product placement pouze ?melouchem? navíc a hlavní příjmy budou vydavatelům vždy plynout z prodeje her, takže budou muset dbát na to, aby nás neodradili. To také řekla Julie Shumakerová, ředitelka prodeje v EA: "Ať uděláme cokoliv, nesmíme zapomenout, že hráč je naším bohem." Konečně to někomu došlo!
O tom, co se změnilo, se dozvíte třeba už ve zmíněném komentáři na Tiscali nebo v NY Times. Kromě toho, že společnost Massive Entertainment se svými plány značně postoupila a oficiálně je světu představila v plné parádě (do konce roku bude systém implementovaný do 40 her a podepsána je reklama firem jako je Coca Cola, Intel nebo Dunkin´ Donuts), je tu ale jedna docela zajímavá skutečnost. Do stejného byznysu prý hodlá vstoupit všem dobře známý herní portál IGN! Není to ale trochu střet zájmu? Jak budou recenzenti čelit nařčením, že svými pozitivními recenzemi pomáhají zvýšení příjmu zaměstnavatele? Úsměvné. Mimochodem, když jsme u IGN, Wall Street Journal před pár dny zveřejnil zprávu, podle které uvažuje o nákupu portálu IGN mediální gigant News Corp. - za cenu mezi 600 a 800 miliony dolarů. Slušná pálka. Obzvláště na tu bídu, jakou IGN v poslední době předvádí.