Postřehy a aktuality
Právě hraju
Viděl jsem
Slyšel jsem
Četl jsem
Koupil jsem na iOS
Anketa
Login
Vyhledávání
Rubriky
Články
RSS
Nejčtenější
Co je Play Forever?
Přivítejte Nintendo DS
Tento článek jsem sliboval už několikrát, ale nějak to bohužel dosud nevyšlo. Dostal jsem se k němu až v den premiéry a snad bude pro vás určitou kompenzací jeho rekordní délka. Řeč bude o konzoli Nintendo DS, která se právě dnes dostává do prodeje v Evropě a tedy i u nás. Nejprve fakta. Pořídíte jí za 4990 korun, hry stojí od 1000 do 1500 korun - oficiální stránky českého Conquestu, který sem podobně jako dosud nový výrobek Nintenda dováží, najdete na www.nintendods.cz, webshop který ho prodává (na DS oproti doporučeným cenám sleva 500, na hry cca 150, což je slušné) se jmenuje Gamehouse. Až na pár výjimek (mrzí mě zejména absence Zoo Keeper, což je logická hra totožná se zde již mnohokrát zmiňovanou Bejeweled) jsou tu v prodeji všechny hry z evropského launche. Z konkrétně 11 her si dovoluji vyzdvihnout zejména Super Mario 64 DS, WarioWare Touched!, Project Rub, Mr Driller: Drill Spirits, Rayman DS a Asphalt Urban GT - k jejich kvalitě se ještě krátce vrátím.
Pokud jde o design DS, ve srovnání s PSP je na tom zhruba podobně jako běžná televize Panasonic a televize od Bang & Olufsen. DS má solidní a bezchybný design, ale není to takový "state of art" jako PSP, na to se raději připravte. Nemyslím, že na světě může existovat někdo, komu se design DS líbí více než design PSP a není to vůbec chyba DS - PSP je jen zkrátka příliš dobré. Je asi zbytečné dodávat, že se tento rozdíl samozřejmě promítá v cenovém rozdílu, i když Sony podstatně vyšší výrobní náklady do značné míry vymazala dotováním přístroje, zatímco Nintendo svůj DS nedotuje vůbec. A když už jsem se pustil do kritiky, rovnou zmíním o podstatně nižší výkon DS - zatímco u PSP se hovoří o výkonu "zhruba na úrovni PlayStation 2", DS se srovnává spíše s N64, tedy konzolí o celou generaci starší.
Jenže DS nebylo od samotného počátku myšlené jako nástupce Gameboye a tedy další "tradiční" přenosné herní zařízení. Nintendo DS od první tiskové zprávy koncipovalo jako revoluční herní přístroj, který má a) dva displeje z nichž ten spodní je dotekový, b) mikrofon pro ovládání her hlasem a c) podporu bezdrátových technologií a s tím související důraz na multiplayer. Pochopitelně, že v současné době nejvíce potenciálu skrývají dva displeje, ale ani zbylé dvě funkce bych nepodceňoval - právě včera prezident Nintenda Satoru Iwata zveřejnil plány na bezplatnou Wi-Fi službu pro majitele DS (zatím pouze v Americe a upřímně řečeno nevěřím, že by se něco takového dalo zrealizovat u nás) a především prezentoval zajímavé možnosti DS pokud jde o technologie rozpoznání hlasu (více viz tisková zpráva). Zkrátka a dobře, zatímco PSP vyznává tradiční cestu "lépe a více" (je ale třeba říci, že řada ohlášených PSP her vypadá nadějně), DS se vydalo relativně neprobádaným směrem a jde na to "jinak". Přiznávám, že je mi tento přístup sympatický, ačkoliv je nutné jedním dechem dodat, že ze současných her tuto "revoluci" potvrzuje jediný titul (WarioWare Touched!) a zbytek buď nepokrytě razí tradiční principy (např. The Urbz), nebo je spíše příslibem toho, čeho se můžeme od DS dočkat v budoucnosti.
Ještě ale na okamžik k přístroji - už to není tak skladný a sympatický přístroj jako GBA SP. Až vezmete poprvé DS do ruky, budete designem zřejmě trochu rozčarovaní, protože vám nafoukne náprsní kapsu u bundy ještě o něco více než PSP. Je ale třeba si znovu uvědomit, že DS není nástupce GBA a není tedy zdaleka tak snadno přenosný - ne snad pokud jde o obtížnost hry (právě naopak!), mám na mysli spíše fakt, že nutnost držet v ruce stylus a v druhé svírat přeci jen trochu rozměrnější DS, téměř zcela vylučuje nějaké "seriózní" hraní ve stoje, např. při čekání na autobus. DS si zkrátka nejlépe užijete pokud ho položíte na stůl, nebo ho budete mít alespoň vsedě na klíně. Nemyslím, že je to chyba, pokud tedy nepatříte mezi lidi, kteří budou rádi dávat na odiv svou výlučnost - pak raději sáhněte po PSP a chlubte se s ní na zastávce, ve výtahu i ve frontě. Vaše volba. Já jsem přesvědčen, že potenciál handheldů (jakkoliv zní přesný překlad tohoto výrazu) není jen v přenosnosti, ale i v přístupnosti. DS sice budete přenášet v tašce a těžko ho vytáhnete na ukrácení pár desítek vteřin, ale bude připraven kdykoliv budete mít trochu více času a zároveň i trochu klidu. Ať už při cestování v autě, na dovolené nebo o přestávce ve škole, v takový okamžik se naplno projeví herní přednosti DS.
Jak jsem už naznačil, počátky hratelnosti DS rozhodně nejsou tak pozitivní, jak se nám Nintendo snaží namluvit. Řada her má trochu problematické ovládání (Super Mario 64 DS a také demo Metroid Prime: Hunters, které je u hry zdarma přiloženo, se ovládají ne zrovna intuitivně a v lepším případě si na ně budete několik hodin zvykat) a je otázkou, zda Nintendo (natož third-party výrobci) vůbec někdy vyřeší ovládání podobných složitějších 3D her pomocí dotekového displeje tak, aby bylo intuitivní. U jednodušších her nicméně dotekový displej přináší daleko lepší možnosti než klasické tlačítkové ovládání, popřípadě je alespoň jeho použití mnohem rychlejší. WarioWare Touched! (další díl kompilace miniher) je pro DS jako stvořený, logické hry Mr. Driller, Project Rub, Polarium a Zoo Keeper jsou hodně podařené a také tituly jako Rayman, The Urbz a Spider-Man 2, ačkoliv nevyužívají dotekového displeje tak, jak by bylo možné, mají co nabídnout. Zároveň je tu ale pár velkých průšvihů - Pokémon Dash je nehratelné fiasko a Ping Pals nepochopitelně nenabízí prakticky nic navíc proti zabudovanému Pictochatu. Zkrátka, tak jako všude i na DS je třeba vybírat - není to mekka originality, ale pokud víte po čem sáhnout, může DS hodně co nabídnout právě "nám", hráčům znuděným dlouhými lety v podstatě stereotypní hratelnosti. V budoucnu vypadá pár titulů skutečně fantasticky (brzy vyjde Yoshi´s Touch & Go, nadějný je Pac ´n Roll, Kirby a Nintendogs a ve vývoji jsou i hry jako Castlevania, Advance Wars, Mario Kart nebo Animal Crossing, o tajemných projektech typu Another Code ani nemluvě) a musím říct, že mě line-up DS rajcuje o něco víc než PSP. Pokud budou vývojáři dostatečně šílení a nápadití, máme se nač těšit.
DS je tedy skvělá hračka - nečekejte od ní zázraky a "konečné řešení" upadající hratelnosti zatím nenabízí. Slaví ale několik dílčích úspěchů, budoucnost vypadá hodně zajímavě a také razí přeci jen trochu odlišný přístup. Pokud jste se v tom našli, DS doporučuji - pět tisíc korun není moc. Zde ale musím znovu kritizovat děsivý přístup Nintenda k Evropě - poté co si nedávno Iwata při návštěvě Paříže sypal popel na hlavu a poté co jsem se na základě několika rychlých releasů (Metroid Prime 2 vyšel prakticky současně tady i v Americe) těšil na zlepšení, nám Nintendo zasadilo nikoliv políček, ale pár ran bičem rovnou na holou. Pominu fakt, že přístroj v Evropě stojí 99 liber / 149 euro / 4990 korun, zatímco v Americe ho pořídíte za 149 dolarů (3200 korun) a v Austrálii 199 dolarů (3450 korun). Těžko však přehlédnout fakt, že hry v US stojí 30 (to většinou) až 40 dolarů (to zřídka), zatímco v Evropě většinou 30 (to zřídka) až 40 (to většinou) euro. Když uvážím absenci regionálního kódování a stále klesající kurz dolaru, nemůžu se dočkat návštěvy Ameriky - na jedné hře ušetříte i 500 korun!
Pro zájemce o další informace - oficiální evropská stránka, oficiální americká stránka, české dojmy na Doupěti, specializovaná sekce na IGN, recenze všech evropských launch her, velmi detailní téma o DS na GameSpotu a nakonec tradičně evropská reklama na DS.
