Postřehy a aktuality
Právě hraju
Viděl jsem
Slyšel jsem
Četl jsem
Koupil jsem na iOS
Anketa
Login
Vyhledávání
Rubriky
Články
RSS
Nejčtenější
Co je Play Forever?
PC | Pátek 30.07.2004, 21:32
Jak mě bolel Painkiller
Konečně jsem se k němu dostal. Hodně jsem se těšil - slibovaná ""old skool"" hratelnost byla pro mne příslibem něčeho velmi zajímavého, ale právě ona mě nakonec štvala nejvíce. Upřímně nechápu jak mohl získat tak vysoká hodnocení. Tiscali 85%, Gamestar 80%, GameSpot 85%, Level 8,4/10, Score dokonce 94%. To jsem opravdu jediný, komu se nelíbil?"Painkiller je zábavná akční záležitost se spoustou brutálních okamžiků a scén pro příznivce stříleček staré školy." Toliko citace z verdiktu na Tiscali. Nemáme podobných her každý už alespoň dvacet? Proč utrácet tisíc korun za další? Podobný verdikt sice na Painkillera sedí, ale nijak neospravedlňuje tak vysoké hodnocení. Pokud je hodnocení určeno pro zmíněné "příznivce stříleček staré školy", pak je to v pořádku. Ale kolik jich je? Možná žiju na jiné planetě, ale měl jsem za to, že od dob Dooma a Quaka už pár let uteklo (Quake minulý týden oslavil osm let) a něco málo se změnilo. Nevím jak ostatní, ale já už očekávám od FPS něco víc než přímočaré střílení nebo vychytanou grafiku. A když už se mi začně stýskat, použiju doom2.exe.
Painkiller má určitě světlé chvilky. Engine je moc pěkný a hardwarově nenáročný (ovšem jak "pěkný" bude vedle Dooma 3 a Half-Life 2, to je otázka), zbraně jsou sexy (jen ten počet mi moc nevoní) a pár nápadů mne zaujalo. Ale ta hratelnost "vlítnu někam - zavřou se vrata - vysekám sto monster - vlítnu jinam - zavřou se vrata...", ta způsobila, že jsem hru odinstaloval už po první epizodě. Pokud se něco později zlepší, dejte mi prosím vědět a s radostí se omluvím. Ale s bossy na mě nechoďte - můžou být sebelepší (alespoň jsem to slyšel), ale nehodlám kvůli nim trpět ve čtyřech úrovních, než se k nim propracuju. Jasně, je to slušná a vlastně i nadprůměrná hra. Nic víc, nic míň - za tisíc korun zatraceně málo muziky. Proto tleskám britskému PC Gameru a jeho 66%. Tak už jsme alespoň dva...
Ještě ale k té grafice. Připomnělo mi to jednu přednášku na nějaké vývojářské konferenci (už je to možná rok, takže si nepamatuji její název a možná i následující věty budou trochu zkreslené). Pokud jste PCčkáři, asi vám jméno Jason Rubin nic neřekne. Je to šéf Naughty Dog zopdpovědně za úspěšné plošinovkové série Crash Bandicoot (PSone) a Jak & Daxter (PS2). Crashe se prodalo přes 20 milionů kusů a když se ho novináři ptali na tajemství úspěchu, bez nejmenšího studu odvětil, že dělají všechno proto, aby jejich hry vypadaly daleko lépe než konkurence a zároveň byly dostatečně zábavné. Jinými slovy: prvotřídní grafika + alespoň průměrná hratelnost = zaručený úspěch. S Jak & Daxter ovšem zkusili totéž, ovšem přes relativně slušné prodeje už se úspěch Crashe Bandicoota nezopakoval. A na tomto základu postavil tehdy Rubin svou přednášku (tuším že se jmenovala ""Komu záleží na skvělé grafice?"), ve které tvrdil, že jen skvělá grafika už dnes hru neprodá. Podle jeho slov je dnes pro úspěch zapotřebí jedné ze dvou věcí: asociace (myšleno použití známé značky, jinými slovy licence), nebo novoty (rozuměj: zásadního neotřelého nápadu, koncepce hratelnosti apod.).
Painkiller ani jedno nemá a jeho vývojáři se naopak nevědomky drželi oné staré Rubinovy zásady, se kterou slavil úspěch před více než pěti lety. Sice uznávám, že na PC je tento postup poněkud pomalejší a díky zdejší daleko překotnější evoluci v technologické úrovni kvalita grafiky stále hraje určitou roli, ale domnívám se, že i tady platí, že sama nic nezmůže. A je to dobře. Budu poslední, kdo jí bude na jejím pohřbu oplakávat. Netvrdím, že má technologie zůstat na mrtvém bodě. Vývoj je určitě nutný, ale společně s hratelností a inovací, tak jak to třeba v žánru FPS razí id Software (Doom 3), Valve (Half-Life 2) nebo i GSC GameWorld (STALKER).
